Dnes je to přesně měsíc co jsem vyrazil na cestu, zároveň dneska překonávám i prvních 1000 km. Vzhledem k tomu jak jsem se zdržel na zasněžené Šumavě jsem na konec ukrojil pěknou porci kilometrů. Petr mě hnedka ráno hodil autem na Boží Dar, abych pokračoval tam, kde jsem skončil. Nejdříve mám namířeno na Klínovec (1244 m n.m.). Je odtud parádní výhled na celé Krušné Hory, pak už zase trochu klesám do krušnohorských lesů.

Procházím přes poutní místo Mědník, kde je krásná kaple a pod ní štola z pozůstatků, kdy se tu ještě těžilo. Docházím až za Horu Sv. Šebestiána, protože potřebuji druhý den stihnout poštu v Hoře sv. Kateřiny. Po 45 kilometrech nacházím pěkný plácek na postavení tarpu, rychle vařím večeři a uléhám.

Po hodně dlouhý době byla konečně trochu teplá noc, jinak bych řekl, že teplota stále klesá k nule a občas i pod ni. Je znát, že už se začíná konečně oteplovat a jaro už je tu. Že to ale trvalo… Během dne volám domů, aby mi nachystali balík s lehkýma běžeckýma botama. I teď jsem měl lehké, kotníkové boty, ale s gore-texem a ten už nezvládá dýchat jakmile je přes den víc jak 15 °C. Od rána kráčím krásnými novodomskými rašeliništěmi. Východní Krušné hory mi přijdou úplně jiné, vůbec do české krajiny nezapadají a spíš bych je řadil někam na sever. Je neuvěřitelné jak máme rozmanitou krajinu.

Přicházím až k Mníšku, kde objevuji na kopci pěknou boudu a jsem rozhodnutý tu přespat. Jenže to by mě nesměla zradit technika. Mám vybitý telefon, kde mám všechny mapy a hlavně mi zdechla power banka, vypadá to, že nepřežila minulou mrazivou noc a je definitivně po ní. V Mníšku se nejdříve zastavuji v hospodě na jídlo a když se poptávám na nějaké ubytování, tak mě posílají do Klínů, kde mají prý fajn ubytování na staré škole. Když tedy dorazím do Klínů, jsem překvapený jak to tu žije. Hospoda je narvaná k prasknutí. Přisedám si ke třem ženám a hned se dáváme do řeči. Diskuze za chvíli samozřejmě sklouzne k mé cestě a kecáme dlouho do noci. Na konec se domlouváme, že zítra půjdeme všichni společně, stejně chtějí jít mým směrem. Zařizuji si tu ubytování a už tradičně jdu spát celkem dost pozdě.

Ráno vyrážíme poměrně pozdě, ale aspoň jsem se dobře nasnídal. O půl 10 všichni společně vyrážíme směr Český Jiřetín. Holky jdou poměrně pomale, takže musím hodně zvolnit. Do Jiřetína chci dorazit ve 13 h, mají za mnou přijet kamaráda Jarda a Naty, kteří se ke mě připojí. Stíháme to dobře a ve 13 hodin jsme tam. Je to bezva, Jarda s Naty dorazili taky včas a jsem rád, že je zase po delší době vidím. V Jiřetíně dáváme jídlo a pak už se loučím s holkama a dál pokračuji s mými kamarády po hranici směrem na Moldavu. Tempo je pomalé, ale dneska není kam spěchat, je fajn, že mám tuhle skvělou společnost. Máme si hodně co říct. Pozdě odpoledne se zastavujeme kousek u hranic u pěkného rybníčku a dlouho tu vegetíme. Usuzuji, že dneska už stejně nemá smysl pokračovat někam dál. Je tu hezky, klid a je tu i pěkný přístřešek. Kolem 19 h se se všemi loučím a už tu zůstávám sám. Jen tak se válím na trávě, dopisuji deník a užívám si krásnýho dne. Zítra už bych do toho měl zase trochu šlápnout a dojít někam dál.

Hned od rána je krásně, svítilo sluníčko a modrá obloha je posetá úžasnými mraky. Ideální podmínky na focení. Procházím přes rozsáhlé pastviny s krásným výhledem na České středohoří. Po cestě potkávám pána, který mě varuje, že ve 12 hodin má přijít bouřka. Za mnou se to začíná pomalu černat a tak zrychluji krok.

Za Moldavou v lese už mě ale bouřka dohání a spouští se pěkný slejvák. Lije asi hodinu a půl, ale pokračuji v tom normálně dál. Když už se začínám blížit ke Komáří Hůrce, tak se začne obloha roztrhávat a přede mnou se otevírá krásný výhled na celé České středohoří a Teplice. Pokračuji dál a okolo mě se dějí úchvatné věci. Po mé pravici řádí bouřka nad Teplicemi a po levici krásně svítí sluníčko. Nevím kam se dřív dívat. Je to pecka.

Na večer přicházím ke krmelci s pěknou boudou kousek od vesnice Krásný les a rozhoduji se to tady dneska zalomit. Nikdo nikde, takže asi ani nehrozí že by mě tu někdo viděl. Zítra potřebuji dorazit do Děčína, kde mám na poště balík s novýma botama. Trochu jsem do toho dneska šlápl a dal 38 km.

Hned z rána pokračuji krásnou pohraniční stezkou převážně smíšenými lesy. Nádhera. Všechno už se začíná postupně zelenat a je to příjemná změna. U Petrovic na mě vykukuje restaurace udělaná z letadla. A konečně vstupuji do CHKO Labské Pískovce. Tyhle různý milníky mě baví. Člověk najednou vidí, že už je za ním kus cesty. Mířím přímo na vesnici Tisá a na známé “pískovcové město”. Natáčel se tu film Letopisy Narnie, oproti třeba Českému Švýcarsku je to méně navštěvované místo, ale v hlavní sezóně tu bývá i tak dost turistů. Počasí je parádní a fotím o sto šest. Probíhám si celé skalní městečko a dostávám se i nahoru na vyhlídku, odkud je krásný výhled. 

Tyhle lesy mě uchvátily. Všude mě obklopuje sytě zelená a velké množství borůvkových keřů mezi kterými jsou vyšlapané uzounké pěšinky. Pecka. Po červené pokračuji do Ostrova a kolem ostrovských skal stoupám na Děčínský Sněžník. Tahle hřebenovka mě hodně baví. Zastavuji se u rozhledny na Sněžníku, odkud je parádní výhled na České Švýcarsko a celý Děčín mám pod sebou jak na dlani. Ze Sněžníku vede krásná stezka až dolů do Děčína. Během cesty zjišťuji, že mi balík s botama uložili na jiné děčínské poště, kde mají jen do 18 h, takže si musím hodně pospíšit aby mi nezavřeli. Kousek i běžím, ale naštěstí to asi 15 minut před zavíračkou stíhám. Poté pro mě přijíždí Zdeňka u které mám dnes domluvený nocleh. Dozvídám se, že s manželem taky hodně cestují a na konec zjišťuji, že se znají i s mým kamarádem z Moravy. Svět je malej… Večer mám možnost si půjčit notebook a konečně aspoň dopisuji článek do novin co už dlouho slibuji. Spát jdu až o půlnoci.