Dny na trailu neuvěřitelně utíkají a koukám že už je to měsíc od poslední aktualizace! Měsíc a dalších 1000km, takže celkem už 1700km. Vlastně to ani není moc, ale když se na to člověk podívá jako na 40 maratonů…. s batohem… docela to vysvětluje náš soustavnej hlad:-) Všichni se toho bojí a nakonec to všichni zažijou – “hiker hunger”!

Jídlo nám v Sierra City dělalo opravdovou radost! A podívejte co pijeme! Nechápu kde se to v malé vesnici v obchodě vzalo?

Za uplynulý měsíc se nám podařilo projít místy trochu nudné, ale hlavně hodně teplé a suché sekce severní Californie. Pár dní strávených na hřebenech hor na slunci při 35 stupních ve stínu, a co je horší, 25 stupňů v noci….ale tomu všemu je konec, včera jsme překročili hranice do Oregonu a konečně nás čekají né tak kopcovité, chladnější sekce Oregonu plné borůvek!!!

Protože jsme museli kvůli zásobování jídlem zajíždět stopem do městeček a to nám ubíralo hodně času, snažíme se teď trochu nahnat kilometry a chodíme kolem 45km denně. Nohy pořád bolí, ale užíváme si to. Vlastně jsme měli náš první úplně volný den, kdy jsme neušli ani 5km. Připravovali jsme se na výstup na Mt. Shasta – krásnou sopku něco přes 4 tis.m. Východ slunce na vrcholu byl úžasný a byl to skvělý dárek k mým 33. narozeninám!

A takhle vypadají nohy po víc než tisícovce kilometrů, v pozadí náš další cíl Mt. Shasta

Oslava narozenin na vrcholu Mt. Shasta!

Počasí nám zatím neuvěřitelně přeje, celkem jsme zažili jen asi 5 hodin deště a jednu neuvěřitelnou bouřku při který blesk zapálil strom na hřebínku 200m od nás! Taky se nám podařilo zredukovat vybavení a poslat domů pár kousků oblečení, takže jsme se se základní váhou batohu dostali pěkně pod 6kg.

Pohled zpátky na Mt. Shasta při východu slunce a ůdolí zaplněné kouřem od lesních požárů.

Než ukončím dnešní stručný příspěvek musím zmínit jednu věc – američané na venkově a malých městech jsou neuvěřitelně přéjemný a ochotný lidi, který nám často nečekaně pomáhají. Jsou pro mě obrovským překvapením a rád bych jim tímto poděkoval. Někteří dokonce na vlastní náklady udržují v horách daleko od civilizace, tam kde trail križuje prašné cesty plastové boxy s vodou, Colou, někdy pivem a něčím dobrým k zakousnutí pro cestovatele kteří zrovna mají těžké chvíle. Ještě jednou díky.

Teď nevím kdo koho překvapil?

Doufáme že příště se ozveme z Cascade Locks na hranicích s Washingtonem. Přejeme pěkné léto a hodně zížitků na cestách i doma. Petr a Markéta