Po delsi odmlce (Washington je opravdu zaostaly a neprilis obydleny stat 🙂 vas opet zdravime z nasi cesty. Od doby posledniho prispevku se nam podarilo prejit cely Washington, cca. 800km, dorazit na kanadskou hranici a tim vlastne ukoncit prvni cast nasi cesty.

Popravde nam Washington dal dost zabrat. Od zacatku az do konce se prochazi pohorim Cascades Range casto nazyvanym Americke Alpy a denni porce prevyseni se neustale pohybovala mezi 1 a 2km.

“Americke Alpy” – vzacne okamziky kdy vitr trochu rozfoukal dym a bylo konecne neco videt

Do toho neustale nekde horelo, takze bylo vetsinou docela kulovy videt a misty to bylo treba i cely den tak spatny ze slzely oci a stipalo to na dychani… Ale tech par momentu, kdy bylo videt a bylo hezky to samozrejme bohate vyvazily.

Meli jsme na mistni pomery a rocni dobu neuveritelne dobre pocasi – bylo teplo, takze v noci mrzlo jen vyjimecne a prselo snad jen 3 dny! Az to cloveka stvalo ze nese kilo teplyho obleceni… Nicmene jsme meli hodne intenzivni zazitek v Goat Rock Wilderness na takzvane Knife’s Edge – jedna se o asi 5km dlouhy, exponovany a misty hodne uzky a ostry hrebinek. Po obou stranach prikre srazy, pod nimi ledovce a exclusivni vyhledy na ledovci pokryty, monumentalni Mt. Rainier….teda takhle to vypada za idealnich podminek… my tam dorazili za teplot pod nulou, neskutecne rychle postupujici mraky nas vetsinu casu utapely v paradne hustym “mlice” a pokryvaly vsechno ledovou glazurou.

Kdyz chcete dojit do Kanady jako my, tak se proste nemuzete jen tak otocit a jit nekam zpatky (v nasem pripade 4 dny do Cascade Locks), takze jsme se do hrebinku pustili. Vitr docela zesilil, pozdeji jsme se dozvedeli ze dosahoval pres 120km/h, a tak jsme nektere useky museli prolezt doslova po ctyrech. V nejsilnejsich poryvech vetru musela Marky lezet mezi kamenim natazena na zadech protoze ji to jinak strhavalo… tech necelych 5km nam trvalo 3 hodiny a velkym povzbuzenim pro nas byl kamarad, sedesatnik EasyMiles, ktereho jsme vzdycky na moment zahledli 50m pred nami, jak bojuje stejnym zpusobem jako my. Kdyz jsme se konecne dostali dolu, musim rit ze me ani trochu nemrzelo, ze jsme prisli o pravdepodobne nejhezci cast celeho PCT. Spokojili jsme se s tim, ze zijem a ze nase dalsi zasobovaci misto na benzince ve White Pass je uz jenom 20km:-)

Tesne pred prichodem blizardu na Knife’s Edge, a vpravo vitezne gesto EasyMiles – “prezili jsme”

Jizni cast Washingtonu byla taky ve znameni boruvek, a nemyslim tim nase cesky mrnky, ale “pulkilovy bestie” ktery na kerickach rostly. Vlastne za to mohly prevazne boruvky ze jsme nebyli schopni udelat vic nez 35km za den:-) Vybornou prihodu mel hiker Panama Red – ten rano vstal a po par minutach dosel do krovicka totalne obsypanyho boruvkama. Tak se zastavil natrhal plnou hrst a spokojene zamrucel, kdyz ji slupnul… z druheho konce se ozvalo podobne zamruceni… Narovnal se a vidi ze 5metru od nej se v boruvci vali medved a taky se cpe boruvkama… chvili na sebe koukali (utikat se nesmi a navic by to nemelo cenu) a pak pokracovali oba ve sklizni a medved se nakonec odvalil do vedlejsiho krovi:-)

Hromady boruvek nam prisly vhod, k snidani jsme jich do ovesny kase zvladli i litr:-)

Pak zhruba v puli Washingtonu jsme se prehoupli z leta do podzimu, kopce se bajecne vybarvily do zluta a do cervena a tesne pred hranicema se i rozfoukal vsechen dym a uzili jsme si krasne vyhledy.

Musim rict ze nam bylo uplne smutno, ze se s horama loucime a uz nas bude cekat jen poust…. Prijemne byly posledni dva dny, kdy jsme dorazili na kanadskou hranici, oslavili uspesne dosazeni 2000 mil lokem whiskey a slapali zpet na prvni prasnou silnici abychom se dostali zpet do civilizace.

Monument 78 na kanadskych hranicich

Cestou jsme totiz potkavali stare pratele se kteryma jsme se v prubehu cesty seznamili a ztravili spolu nekdy par minut, nekdy par dni …. Takhle jsme meli prilezitost je naposledy pozdravit a rozloucit se. Je to hrozne zvlastni, s nekym si podate ruku, prohodite par slov nebo jen chvili posedite vecer u ohne a mate pocit, ze jsou to stari pratele, se kteryma se znate leta. A to jen proto, ze vite, ze v uplynulych tydnech si prosli stejnou krasou, problemama, unavou atd. jako vy a tak vam prijdou neuveritelne blizci.

Ranni kava s nejlepsima kamaradama z trailu – zleva: Sunday, Nico, Cheetah, Maddog Murph a moje hlava.

Nedelni pivni vzpruha se Sunday – hlad a zizen nas vyhnaly do civilizace a ted se vracime na trail s opoznani lepsi naladou:-)

Ted uz jsme zpet v Californii a naordinovali jsme si tyden volna u Marketinych rodicu doma, nez vyrazime na mexickou hranici se poprat s poslednim tisicem kilometru. Marky potrebuje dat dokupy koleno, protoze na hranice uz malem nedosla a ja se pokusim nabrat nejaky to kilo, aby me poustni vitr nekam neodvaaal:-)

Tak nam drzte palce. Bude to boj hlavne ohledne vody, protoze nas cekaji useky bez vody i hodne pres 50km a teploty pres den jsou stale kolem 30 st. Doufam za mesic uz budem ve zdravi zpet s poslednim hlasenim. Mejte se blaze a “happy trails”, Petr a Marketa aka Footprint & Illusion

A jeste par obrazku z Washingtonu:

Mt. Rainier – stoupa skoro od hladiny more do cca. 4300 metru