Po roce objevování krás České republiky přišel čas, abychom se konečně zase podívali za hranice. Vloni jsme kvůli covidu cestování mimo Českou republiku odložili, ale mírnější proticovidové restrikce už letos nahrávaly opětovné výpravě do zahraničí. O cíli jsme měli celkem jasno, neboť jsme v NALEHKO již delší dobu chtěli představit jednu nejdelší, nejstarší a nejznámější dálkovou trasu. Cílem se tak stalo Bulharsko a onou trasou s několika nej je dálková trasa Kom – Emine. Nejdelší, nejstarší a zároveň nejznámější dálková trasa v Bulharsku. V České republice možná není Kom – Emine tolik známá, ale pro pravověrné bulharské horaly a milovníky dálkových treků je Kom – Emine svatým grálem bulharské turistiky.

Kom – Emine prochází Bulharskem od západu na východ v délce okolo 600 km a celou dobu je vedena pohořím Stara planina. Stara planina je třetím nejvyšším pohořím v Bulharsku (po Rile a Pirinu) a odděluje severní rovinatou část země od hornatější jižní. Starší název Stare planiny je Balkan (podle starého tureckého výrazu pro horu) a je to právě toto pohoří, které dalo jméno celému Balkánskému poloostrovu. Stara planina se dělí na západní, centrální a východní část a každá část se liší svým charakterem i nadmořskou výškou.

Dálková trasa Kom – Emine prochází pohořím skoro v celé jeho délce. Začíná na vrcholu Kom pár kilometrů od srbské hranice a končí na břehu Černého moře u mysu Emine. Během své cesty překoná 21 průsmyků a více než 100 různých vrcholů, mezi nimiž nechybí ani nejvyšší vrchol Stare planiny Botev s výškou 2 376 m. První úvahy o přechodu celé Stare planiny se objevují již na přelomu 19. a 20. století a jejich autorem je zakladatel bulharské turistiky a známý spisovatel Aleko Konstantinov. Skutečný přechod se však poprvé uskutečnil až roku 1933, kdy známý geograf a přírodovědec Pavel Delidarev a jeho společník Todor Cvetkov zvládli přejít celou Starou planinu za třicet dní. Bez turistické infrastruktury a s nějakými 20-30 kg výbavy na zádech se jednalo o úctyhodný výkon. Od 50. let stoupal zájem o přechod Stare planiny, což je vidět na prvním organizovaném hromadném přechodu v létě 1953 nebo dvou expedicích soustředěných na přesné vyznačení trasy v letech 1955 a 1959. V 60. letech dochází k prvnímu zimnímu přechodu celé trasy a zároveň k prvnímu přechodu v opačném směru z východu na západ.

Od té doby je Kom – Emine hlavní trasou bulharské turistiky, která se zdolává pěšky, běžecky, na kole, na lyžích či jakýmkoliv jiným způsobem. Pěší přechod trvá průměrně čtrnáct až třicet dní, ale jde to i rychleji. Nejrychlejší čas přechodu Kom – Emine drží bulharský běžec Božidar Antonov, který uběhl v létě 2018 celou Kom – Emine za 4 dny 8 hodin a 27 minut. Božidar drží rekord i na zimní trase, kterou zvládl v únoru 2019 za 9 dní 4 hodiny a 51 minut. To jenom informace pro někoho, kdo bych chtěl vzít Bulharům rekord na jejich domácí trati.

Během svého největšího rozkvětu v 60. a 70. letech vzniká podél Kom- Emine spousta turistických chat, z nichž se jich v těsné blízkosti trasy nachází skoro 30. Trasa se tak dá absolvovat i bez stanů s přespáváním pouze na chatách. Pro takový typ výletu je však dobré mít zajištěn veškerý nocleh i případnou stravu předem. Ne všechny chaty jsou totiž v provozu celoročně a řada z nich již nefunguje vůbec.

Kom-Emine je nejen důležitou bulharskou trasou, ale také trasou evropskou. V rámci sítě evropských dálkových tras představuje závěrečnou část Evropské dálkové trasy E3, která spojuje Atlantický oceán s Černým mořem. Do této sítě byla zahrnuta v roce 1991 a pro českého cestovatele se hodí připomenout, že trasa E3 prochází v délce skoro 800 km i na území České republiky.

Délka Kom – Emine není udávána jednotně. Některé zdroje udávají délku pod 600 km, nejčastěji se uvádí délka 600 – 650 km, ale nejednou je možné se setkat i s údajem 700 km. Rozdílné hodnoty jsou dány díky rozdílům mezi letní a zimní trasou, rozdílným trasováním v celé historii Kom – Emine, rozdílnou délkou trasy, pokud je člověk nucen dělat odbočky na jednotlivé chaty nebo i započtením  vzdálenosti nástupu na vrchol Kom. Trasa je značena klasickou červenou značkou, kterou známe z České republiky, spolu s doplňujícími tabulkami. Ty jsou různého stáří, takže se člověk na jednom stromě leckdy setká se značením z šedesátých, osmdesátých i devadesátých let. Značení je po většinu času dobré, ale je řada míst, na nichž se hodí mít stažené offline mapy.cz. Bez nich bychom nejednou bloudili a hledali cestu.

Pro milovníky papírových map je možné zmínit červené turistické mapy nakladatelství Domino. Ty jsou v Bulharsku rozšířené nejvíce a často se s nimi setkáte i na horských chatách. Oproti turistickým mapám v České republice mají však nižší kvalitu a řada cest v nich ani není značená. Nicméně pro Kom – Emine by mohly být dostatečné. V poslední řadě je dobré zmínit i bulharskou velmi oblíbenou online turistickou mapu kade.si, která se může hodit i při plánování jiných výletů po celém Bulharsku. Pro řadu oblastí Bulharska obsahuje více značených cest než mapy.cz, ne vždy však odpovídá značení v mapě situaci v terénu. I přes tento detail je kade.si mapou, která nabízí asi nejlepší přehled celkové sítě turistických stezek v Bulharsku.

Při našem přechodu Kom – Emine jsme se drželi trasování v mapách.cz a zároveň jsme využili popis cesty v průvodci od vydavatelství Oilaripi. Průvodce jsme sehnali na stránkách kom-emine.com, kde jsou veškeré údaje z průvodce k sehnání online jak v angličtině tak bulharštině. Stránky bychom určitě doporučili k nastudování předem, jelikož anglická verze tištěného průvodce je z roku 2016 a některé údaje již v současnosti neplatí. V online verzi jsou na stránkách kom-emine.com k dispozici i aktualizované informace z roku 2020. Pro čtenáře v bulharštině doporučujeme i nové vydání bulharského tištěného průvodce z roku 2020. Průvodce se hodí zejména při hledání zdrojů vody, které v mapách.cz nebývají vždy značeny. Nejednou jsme k nabrání vody využili informací právě z průvodce, obzvláště ve východní části Stare planiny, kde již pramenů není tolik.

Při našem putování jsme se drželi převážně letní trasy Kom – Emine. Naše trasa nakonec měřila podle mapy.cz i s nástupem z města Berkovica a příchodem do resortu Sveti Vlas 586 km s převýšením 25 km. Podle hodinek jsme ušli přes 600 km, což částečně vysvětluje různě udávané vzdálenosti celé trasy. Kdo by chtěl trasu zvládnout na kole nebo na lyžích, toho bychom opět odkázali spíše na průvodce či bulharské prameny. Cyklistická i lyžařská trasa se totiž od té chodecké ve spoustě místech podstatně liší. Moji výbavu je možné shlédnout v tomto odkazu. Jedná se o výbavu, kterou používám do teplot nad 0°C. Více informací o naší cestě i jednotlivých částech trasy Kom – Emine přineseme v následujících článcích.

Míra