Konečně uzrál čas i okolnosti (prostě jsem překonal lenost) a tak se s vámi můžu podělit o zážitky z plánování, příprav a průchodu John Muir Trailu v roce 2013.

Kalifornský John Muir Trail (JMT) spojuje Yosemitské údolí s vrcholem Mt. Whitney v národním parku Sequoia. Je 338km (210mil) dlouhý, celou dobu prochází neuvěřitelnou krajinou pohoří High Sierra a kromě mnoha dalších sedel vás čeká i 7 sedel s výškou přes 3400m. Průměrně se po celou dobu pohybujete na 3tis.m. Tím krásně natrénujete na závěrečný vrchol Mt. Whitney 4421m. Podle různých zdrojů je celkové převýšení trailu 20 – 24 000m.

My už jsme s Markétou JMT prošli v roce 2012 v rámci Pacific Crest Trailu, ale stejně jsme se neuvěřitelně těšili, jak si trail tentokrát beze spěchu a hladu užijeme. Navíc v parádní sestavě. Já jsem si během PCT slíbil, že tohle musím projít se svým taťkou a tak se taky navzdory určitým komplikacím stalo (taťka měl vážné zdravotní problémy poté co ho srazilo auto a já si musel vzít 2 měsíce volna z práce hned měsíc po nástupu… děkuji za pochopení 🙂 ). Naši trojici ještě posílili kamarádi Ladin a Martin. Všem se nám nakonec podařilo na trail přiměřeně natrénovat i srazit hmotnosti batohů na únosnou míru – i s přehnaným množstvím jídla na 11-13kg.

Náš tým – zleva: já, Marky, Ladin, taťka a Marťák.

Kvůli problémům s permitem (denně pouští na trail pouze omezené množství lidí a aby se na vás dostalo, je potřeba žádat s předstihem cca. 5 měsíců.) jsme nestartovali z originálního počátku v Yosemitském údolí, ale z výše položeného Mono Pass Trailhead. Na JMT jsme se připojili druhý den u Thousand Islands Lake. Tím jsme si celý trail sice o 20km zkrátili, ale zase přibylo jedno hodně vysoké sedlo hned první den. Poté jsme se JMT už více méně drželi.

Většina lidí JMT ujde za dva až tři týdny. Rychlostní rekord je zatím 3 a půl dne. Já si nebyl úplně jistý kolik toho taťka (je mu 58let) i kluci vydrží a tak jsme plánovali cca. 30 km denně. S tím, že zbudou 3dny jako rezerva, kdyby to nešlo tak rychle. A na ty tři dny jsme radši nesli jídlo navíc.

Ukázalo se že zbytečně, a všichni se rychle dostali do tempa, i když únava byla někdy značná:-)

Přes občasné krátké krize nám kilometry příjemně utíkali a mohli jsme si náležitě užívat úžasné horské scenérie. Doplnění proviantu jsme měli v plánu v necelé polovině na Muir Trail Ranch. Druhou možností je Vermillion Cliff resort o den dřív, ale je to delší zacházka a dlouhá jízda lodí přes Edison Lake. Muir Trail Ranch je jen 2km od Trailu, nevede tam silnice, tudíž není tak turistický a navíc jsou tam přírodní horké prameny!!! Člověk to po 140km docela ocení. Za $50 si tam můžete poslat plastový kýbl s jídlem a oni ho tam lodí a pak starým terénním Mercedesem po skalách dovezou.

Muir Trail Ranch – vyzvedáváme zásoby a půl dne relaxujeme v přírodních horkých pramenech

Nám se 150 dolarů za tři kýble pro naši skupinu platit nechtělo. Byli jsme s Marky ve státech s dostatečným předstihem, a tak jsme se rozhodli si kýble na Ranch v rámci přípravného výletu donést sami. Uff. Měli jsme batohy s výbavou a jídlem na tři dny + 3 kýble po 12kg. Musím připustit že dostat je na Ranch byla velká fyzická výzva. Ale odměna byla sladká – na to, že trail chodí třeba i 2000 lidí za rok, tak paní, která kýble eviduje a vydává nás uznale pochválila, že jsme v historii jediní, kdo si kýble sám přinesl. Jsem fakt rád, že češi prostě nejsou měkejši!

Výhled z Muir Pass dolů na Wanda Lake

V Kalifornii se o celou naši skupinu perfektně postarali Markétiny rodiče, takže byl čas během tří dnů trochu poznat okolí, doladit plán i výbavu a 29. července jsme stáli na startu trailu na Mono Pass Trailhead. Dost nás vyděsilo že Yosemity jsou zahalené kouřem a při vyzvedávání permitu nám ranger řekl, že trail nedoporučuje jít, protože podél trasy zuří nekontrolované, velké, lesní požáry. V některých místech prý dokonce doslova „prší“ popel… Bylo mi do breku, protože vím jak je Sierra krásná a my z ní nic neuvidíme… Ale nemohli a nechtěli jsme cuknout a tak jsme po válečné poradě narychlo po obědě vyrazili.

Trochu kouře bylo – Thousand Islands Lake. Odpoledne to bylo natolik špatný, že se i špatně dýchalo.

Byla to dobrá volba. Ještě první den jsme se z kouře dostali ven a ten nám pak už jen občas kazil večerní výhledy, když ho vítr vynesl až nahoru do kopců k nám. Nakonec nám to výlet spíš zpestřilo.

Nebudu popisovat jednotlivé dny, to musí každý zažít a vidět na vlastní kůži. Jen si musím pochválit, že jsme si všichni „sedli“ ohledně naší koupací vášně a hlavně zásluhou Marky jsme se smočili snad ve všech jezerech nad 3000m a že jich bylo:-) Když už se ten den svlíkáte poosmé a rozdýcháváte ledovou vodu, připadáte si s celou skupinou naháčů trochu mimo realitu. Absolutní paráda. Takže celý výlet jsme nemohli ani zakončit jinak než nazí v mrazu na vrcholu Mt. Whitney (opět v režii Markéty). Přes noc s námi byl na vrcholu jen jeden fotograf, japonec, kterého Marky požádala o skupinovou fotku. Měli jste ho vidět, když jsme před něj nastoupili nazí! Hýkal smíchy ještě za půl hodiny a prosil o svolení vyfotit si nás na jeho foťák. Počítám, že jsme teď v Japonsku slavní!

Naháči na MT. Whitney 4421m

Celkově perfektní akce a všichni měli nakonec pocit, že 300km je strašně málo a že by to chtělo ještě pokračovat!

Dostat se zpět k autu na Tuolumne Meadows v Yosemitech bylo nakonec jednodušší než jsme čekali. Člověk seběhne z vrcholu Mt. Whitney na trailhead Whitney Portal. Tam už jsou desítky aut a čilý provoz. Stop dolů do 20km vzdáleného Lonepine nešel hladce, ale nebyla to ani tragédie. V Lonepine obídek a pak zase stopem na dvě skupiny naprosto hladce do Yosemite (asi 230km).

Dodejte si odvahu, vzepřete se systému a vyražte někdy na delší trail! Svět se nezboří a budete překvapeni jak vás to obohatí.

Více fotek z JMT naleznete na http://krysakovo.rajce.idnes.cz/John_Muir_Trail_Aug_2013/

Dali jsme si práci a “sofistikovaně” se zvážili před i po akci – zajímavé výsledky ohledně hubnutí naleznete tady.

Seznam mé vlastní kompletní výbavy nesené na JMT naleznete na http://www.geargrams.com/list?id=16704 batoh celkových 7777g (bez jídla a vody) se může zdát dost, ale v tabulce jsou započítány i všechny položky, které jsme měli s Marky napůl (tarp, plachta, vaření, mapy, lékárnička, filtr) a část jich tedy nesla Marky (necelou půlku, takže asi kilo). Tím už se i s více než kilovým plastovým kontejnerem na jídlo proti medvědům dostáváme na 6770g. Teď už jen srazit půl kilo na batohu, přejít na Sawyer Mini a na alpské delší víkendovky to bude pěkných 5kg. Není to sice ještě žádnej zázrak, ale chodit se s tím dá!

Krásne barvy u Wanda Lake

Seldon Pass nad Maria Lake – krásné místo

Největším vodníkem výpravy byl rozhodně Marťas. Ta voda měla tak kolem 10°C !

Divoký angrešt je bolestivá, ale chutná záležitost!

Cestou na Crabtree Meadow pod Mt. Whitney

“Trochu jiná” krajina hned po startu

Nocleh “nalehko” u krásného Evolution Lake – tak to máme rádi. Stany jsme si nesli, ale hvězdy jsou hvězdy!

Nostalgická chvilka na vrcholu Mt. Whitney, zítra končíme…

Nezbytná týmová stínovka a jdeme “domů”.