Na řadě je další dobrodružství – The Hayduke Trail (HDT) – a tahle 1300 kilometrů dlouhá trasa pouštěma a kaňonama křížem krážem náhorní plošinou Colorado Plateau v Utahu a Arizoně je docela bombónek – není to totiž ani trochu trail, jak by mohl název napovídat, ale prostě jenom prozkoumaná a popsaná teoreticky průchozí trasa/koridor, která spojuje úchvatné „pouštní“ národní parky Arches N.P., Canyonlands, Capitol Reef, Bryce Canyon, Grand Canyon a Zion N.P. Plus se dost intenzivně šmejdí v Escalante. Ano, jsou to ta místa kde se ve filmu „127hodin“ prohání James Franco barevnýma kaňonama a kde ho v jednom z nich přiskřípne obrovský kámen, takže si musí uřezat nožíkem ruku, aby unikl jisté smrti…

Skvělá interaktivní mapa z webu acrossutah.com kterou tvoří Jamal David Green.

Rozhodně to není nejkratší spojnice z Arches do Zionu. Naopak, trasa se snaží projít to nejlepší, co tenhle kout Ameriky nabízí. K tomu jsou hromady buď akčnějších, nebo naopak bezpečnějších variant. Cesta se kroutí jako had, stejně jako splet kaňonů, kterýma prochází. Jen se na to podívejte na satelitním snímku z Googlu!

Trasa je pojmenovaná po fiktivní postavě z románu Edwarda Abbeyho „The Monkey Wrench Gang“ a podle tvůrců trasy je to takové poděkování Edwardovi za jeho celoživotní boj o zachování divoké přírody. Za nápadem a oficiální trasou Hayduku stojí dva chlapíci z Utahu Mike Coronella and Joe Mitchell, kteří kolem roku 2000 během stovek dní v kaňonech nalezli a zmapovali průchozí trasu a v roce 2005 na ní vydali knižního průvodce.

PROČ Hayduke?

Mě Hayduke Trail ležel v hlavě už pár let. Všechny moje dosavadní dálkovky vedly primárně parádníma horama – PCT, CDT, AT, GR20, Cesta SNP a další. Miluju hory, na tom se nic nemění. Ale taky si pamatuju to zalapání po dechu, když jsme v roce 2010 při lezení v Indian Creeku v Utahu stanuli s Kingáčem na vrcholu pouštní věže North Six Shooter a rozhlédli se kolem. Pocit jako na Marsu. Nekonečné množství odstínů žluté, oranžové, červené a hnědé barvy a kam až člověk dohlédl jenom bludiště kaňonů. Pro přežití člověka i pro navigaci naprosto nepřátelské prostředí. Ale taky nádhera! Celé ty roky jsem na to vzpomínal a přemýšlel, jestli je v lidských silách takovou krajinou projít.

Následovalo několik cest po Americe, během kterých jsme v Escalante, Zionu i Grand Canyonu trochu šmejdili a moje fascinace kaňonama stále narůstala. Když jsem potom narazil na zmínku o Hayduke trailu, bylo o topové pozici na  TO-DO listu rozhodnuto.

Nikdy není vhodná doba

Reálně jsem se na Hayduke začal chystat už v roce 2020, ale covidová situace vystavila všem plánům stopku… Čekat na takovéhle dobrodružství dva roky bylo docela vysilující 😊 Každý, kdo propadl dlouhým trekům určitě chápe. A tak padlo rozhodnutí vyrazit letos i přesto, že celospolečenská i osobní nálada je kvůli Putinovým zvěrstvům na bodě mrazu… Kroky, které jsem pro pomoc Ukrajině udělat mohl jsem udělal a teď se budu snažit udržet si svoje duševní zdraví.

Silný tým

Prostě vyrazím, respektive vyrazíme. Tentokrát totiž jdeme tři – já, kolega Petr Damajka z Nalehko a Jakub Čech. Haha, ano TEN Jakub Čech. S Kubou se přátelíme už od začátku projektu NALEHKO a pravidelně se navštěvujeme. Kuba měl sice letos v plánu projít AT a dokončit svoji Triple Crown. Ale když jsem mu o Vánocích vyložil náš plán na Hayduke, tak netrvalo moc dlouho a připojil se do týmu. Mám radost! S Kubou jsme strávili na amerických trailech spoustu společného času, ale každý vždycky na jiném trailu 😊 Když jsme s Olí šli CDT, tak jsme si pravidelně volali s Kubou toho času na PCT a probírali intenzivní zážitky z těžkých sekcí. Podobná byla situace, když jsem uháněl po AT a Kuba byl o dva tisíce kilometrů na západ na trase CDT. Teď spojíme síly na Hayduku.

Charakter Hayduku

Hayduke je trochu jiná trasa, než co je pod názvem „trail“ obvyklé. Když bych to jen suše shrnul – ani kousek trasy není značený, buď šlapete po holé skále (tzv. slickrock sections), nebo prolézáte kaňonem, brodíte se vodou v hlubokém kaňonu, prodíráte křovím, bojujete v písku ve vyschlých korytech řek, nebo mezi zajímavými úseky přecházíte po prašných cestách na spalujícím pouštním slunci. V noci mrzne, přes den smaží slunce. Vody je málo a je jenom na jaře z tajícího sněhu, nebo na podzim po bouřkách. Kromě Colorada a Escalante můžou být ostatní řeky vyschlé. Množství pramenů po celé trase má vysoký obsah rozpuštěného síranu hořečnatého (tzv. epsomská sůl), který se užívá jako projímadlo. Často je nutné tahat velké množství vody. Na trail naštěstí neexistuje žádná pohodlná aplikace typu Guthook nebo Hikerbot, takže se musíte spoléhat na svoje dobré navigační dovednosti a schopnost číst mapy. Prostě staré dobré dobrodružství!

Více informací můžete nasát na oficiálním webu HDT www.hayduketrail.org

Ukázka nejlepších mapových podkladů na Hayduke od Li Brannforse (nejdou sehnat oficiálně, musíte mít kamaráda, který se podělí).

Mimo civilizaci

Na celých 1300 kilometrech procházíte jedním městem – Moabem hned druhý den a pak až turistickým centrem na severním okraji Grand Canyonu na kilometru 1040. Škoda, že v čase kdy tudy půjdeme, bude centrum ještě zavřené, protože severní okraj je tou dobou obvykle pod sněhem… Asi chápete co to znamená stran zásobování. Autoři cesty doporučují obětovat týden před cestou tomu, že si půjčíte jeep a v plastových kýblech od barvy si v kaňonech na relativně dobře přístupných místech uložíte zásoby na cestu a vodu. A po dokončení to samé znovu, posbírat kýble. To určitě nechceme. Chceme chodit, ne jezdit autem a navíc na to nemáme čas. Budeme se tedy pokoušet po prašných cestách dostopovat 30km do Hanksville a potom 50km do Escalante. Do Kanabu by to mělo být po místní větší okresce, tak doufám že těch 50 kilometrů proběhne hladce. Pro ztížení celé hry je stopování v Utahu ilegální! Na dvě zásobovací místa se dá potom dostat asi dvacetikilometrovou zacházkou.

Permity

Pak je tady ještě obrovská výzva stran permitů – na Hayduke neexistuje jeden univerzální permit jako na PCT, takže do každého z šesti národních parků a pak do dalších dvou oblastí potřebujete separátní permit. Není to úplně legrace. Opravdu desítky hodin plánování a papírování. Mě plánování baví, ale tady jsem dosáhl svého stropu.

Permit pro osmidenní průchod Grand Canyonem byl obzvlášť vysilující – člověk musí mít mapu, aby viděl kde jsou hranice parku a kde je šance zakempovat, potom databook, aby viděl kilometráž mezi důležitými body, water report, aby kempoval smysluplně u vody, mapu 94 oblastí, kde se v Grand Canyonu dá zakempovat, pak tabulku s průměrným vytížením těchto oblastí, protože na některé se musí žádat permit půl roku dopředu a ještě je o těch 20 míst loterie… a všechno to přenést do žádosti o permit 🙂 Lahůdka.

Bude to opět poctivá prověrka všech možných schopností a víc než kdy jindy je potřeba dobré plánování. O přípravě a plánování v dalším díle.