Přístřešek Na Pile je luxusní místo k přenocování. Jsou zde lavice, stoly, krb i dostatek místa na zemi pro větší skupiny výletníků. Jediný problém byl nějaký živočich, který si to v noci rejdil po přístřešku a občas dělal i trochu hluku kolem kovových částí krbu. Jinak noc proběhla klidně. Ráno nabíráme vodu v blízké Račí studánce a cestu začínáme mírným stoupáním po cyklostezce kolem Holého kopce. Následným klesáním a přechodem silnice první třídy mezi Uherským Hradištěm a Brnem se dostáváme na cestu k Buchlovu.

K hradu docházíme o půl osmé ráno, a proto nejsme nijak překvapeni, že nacházíme hradní bránu zavřenou. Buchlov tvoří jeden z kopců zmiňovaného chřibského trojvrší a to ten prostřední. Západním vrcholem je Holý kopec, pod nímž jsme dnes spali, východní představuje vrch Modla, lidově též Barborka, s kaplí sv. Barbory.

Barborku Cyrilometodějská stezka obchází po červené kolem skály zvané Čertovo sedlo, ale stojí za to zvážit i alternativu po zelené kolem kaple přes samotný vrchol. Obě varianty vedou po krásných stezkách uprostřed lesa, takže chybu neuděláte ani na jedné z nich. Zelená a červená se setkávají v údolí pod Břesteckou skalkou, kde je možné se občerstvit ve zdejší hospodě nebo pokračovat menší zacházkou na vyhlídku Břestecká skála. Odbočka to není nijak dlouhá, na svém závěru však nabízí pěkné stoupání. Kdo chce tak trochu rozproudit krev v žilách, může si na vyhlídku vyběhnout.

Od vyhlídky vede Cyrilometodějská stezka do Chabaní, kde na první pohled zaujme v centru obce dosti velký strom. Jedná se o zdejší sekvojovec, který je nejtlustším stromem svého druhu v ČR a který v Chabaních stojí už od 70. let 19. století.

Okolí Chabaní je značně členité a jednotlivá údolí jsou tu oddělena krátkými ale prudkými stoupáními. Cyrilometodějská stezka se tu vlní nahoru dolů, aby se nakonec dostala do lesů nad Velehrad, odkud po otevřených polích klesá do města samotného.

Ve Velehradu jsme vlastně v cíli Cyrilometodějské stezky, protože všechny větve vedou právě sem. Pro nás je to cíl pouze částečný, k hranicím s Polskem to máme pořád nějakých 200 km. Samozřejmostí je prohlídka baziliky Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje, ale tak nějak je pro nás podstatnější doplnění energie a to ze dvou důvodů. Za prvé se neskutečně oteplilo a je znát, že bude potřeba doplňovat mnohem více tekutin než v předchozích dnech. Druhým důvodem je otevření restaurací. Dnes je první den, kdy se otevírají i interiéry restaurací a člověk už tak nemusí mrznout na venkovních zahrádkách. V dnešním vedru by to nicméně zas až tolik nevadilo.

V centru Velehradu naštěstí najdeme otevřenou restauraci a hned si dáváme oběd. Posezení se nám trošku protáhne, takže se na cestu vydáváme až po poledni. Archeoskanzen v Modré míjíme bez většího zájmu, ten ale věnujeme o kus dál replice Velkomoravského kostelíka. Od kostelíka můžeme také konečně vidět ono zmiňované chřibské trojvrší, o kterém se všude píše, ale které jsme zatím neměli možnost vidět.

Z Velehradu vede Cyrilometodějská stezka zpátky do Chřibů údolím Modranského potoka kolem soustavy několika rybníků. Cestou míjíme Králův stůl, magický kámen s vytesanými neznámými znaky (pravděpodobně keltskými runy), jehož účel není dodnes zcela znám. Poprvé je kámen zmiňován již ve 13. století v listině vydané Přemyslem Otakarem I., v níž je zmiňován jako hraniční mezník katastru velehradského kláštera. Podle legend měl Králův stůl sloužit při hodování králů Přemysla Otakara I. a Karla IV. Podle jiného výkladu měl sloužit při volbě slovanských kmenových králů, kdy usednutím na kámen přebíral nový král vládu.

Od Králova stolu pokračujeme prudkým klesáním do Jankovic, odkud prudce stoupáme a zase klesáme do vsi Košíky. Až do Napajedel vede Cyrilometodějská stezka nahoru dolů a vidět je to i na zobrazení výškového profilu. Kopečky tu nejsou nijak vysoké, ale neustále stoupání a klesání něco té energie stojí. Musí se ale nechat, že krajina východní části Chřibů je neskutečně malebná a z vyšších partií nabízí i pěkné výhledy na Bílé Karpaty.

Prudká změna teplot oproti předchozím dnům a místy se objevující alergie na rozkvetlé trávy nám ubírají na morálu. Nejvíc se to projevuje v obci Halenkovice, která se nám zdá nekonečná. Nejdřív prudký sešup dolů, pak prudce nahoru, pak zase dolů a zase nahoru. To vše v jedné vesnici. Tady musí být radost chodit z jedné části vsi do druhé. Nicméně je třeba zmínit, že Halenkovice bývali kdysi několika samostatnými obcemi a až postupem času byly sloučeny do jedné.

Po posledním výstupu dne se dostáváme na kruhovou vyhlídku nad Napajedla, odkud si vychutnáváme výhledy na Bílé Karpaty, Otrokovice, část Hostýnských vrchů a nejspíš i Oderských vrchů. Pak už jenom seběhneme do Napajedel, kde si dáváme večeři. Na pokračování to dnes moc nevidíme. Počasí nás vyřídilo a motivace pokračovat je zcela minimální.

Po večeři se tak jenom odklidíme na Kalvárii nad Napajedla, kde si na kraji lesa lehneme pod širákem. Třetí den jsme ušli 35 km.

Hostýnské vrchy na dohled

Z Napajedel vede Cyrilometodějská stezka podél Moravy na jih, aby se po zhruba kilometru stočila ostře na východ. Jelikož spíme na kopci nad Napajedly daleko od řeky a ležíme zrovna na místním značení, rozhodneme se jej využít a na Cyrilometodějskou stezku se napojíme za pár kilometrů. Místní značení má zajímavý název – Stezky napajedelských emirátů. Stezky jsou na pravém i levém břehu Moravy a výrazně doplňují zdejší značení KČT. Jedná se o projekt, který díky zhruba 70 km značených stezek obnovuje historické spojení mezi obcemi v okolí Napajedel. Stezky byly oficiálně otevřeny v květnu 2021 a kdo by chtěl prozkoumat zdejší krajinu, tomu budou vítaným pomocníkem.

Stezky emirátů nám od našeho nocoviště trochu zkrátí cestu, ale mimo to nás také dovedou k pomníku připomínajícímu nouzové přistání amerického bombardéru B-17 z října 1944. Bombardér byl nucen přistát po zásahu protiletadlovým dělem na zdejším poli. Manévr zvládla posádka prakticky bez zranění, ale během zatýkání gestapem byli dva letci zastřeleni. Tyto události připomínají dva pomníky, z nichž alespoň k tomu prvnímu si uděláme malou zacházku.

Po zastávce u pomníku se vydáváme již po Cyrilometodějské stezce lesními a polními cestami do Karlovic, kde si dáváme přestávku na svačinu. Z Karlovic to máme do Zlína co by kamenem dohodil. Stačí jenom projít pár lesních cest, dát si ještě jednu přestávku, obejít Tlustou horu, napojit se na místní značení a jsme ve Zlíně. Sluníčko už začíná dost připalovat a jestli byly první dny putování ve znamení občasného použití péřovky, budou ty následující ve znamení spálenin od slunce. Pořád ale lepší než déšť.

Hlavními úkoly ve Zlíně jsou oběd a doplnění zásob, což zvládáme během dvou hodin. Ve Zlíně jsme poprvé a místní architektura a celé plánování města stojí za hlubší průzkum. Kdo by plánoval přechod Cyrilometodějské stezky po větvi přes Zlín, vyplatí se vyhradit si na město více času nebo zde i naplánovat nocleh. K vidění toho tu je spousta a zároveň se jedná o největší město na Cyrilometodějské stezce vhodné pro odpočinek i doplnění zásob.

My však pokračujeme na sever ve směru na Hostýnské vrchy. Nejprve nás přechod lesem přivádí k důležitému poutnímu místu jihovýchodní Moravy, ke kostelu Narození Panny Marie a kartuziánskému klášteru ve Štípě.

Od něj pokračujeme už po asfaltu kolem ZOO Zlín-Lešná a následně po cyklostezce až k prvnímu stoupání do Hostýnských vrchů v Lukově. Hostýnské vrchy jsou plochou hornatinou a patří do vnejších Západních Karpat. Střední výšky dosahují 506 m n. m. a nejvyšším vrcholem je Kelčský Javorník s výškou 864 m n. m. Hostýnské vrchy jsem měl vždycky rád. Nikdy jsem zde nepotkal moc lidí, nejsou tu žádná velká sídla a vždycky se zdály být tak trochu stranou zájmu. Nejvíc lidí pohromadě jsem tu viděl během přechodu Hostýnských vrchů – Hostýnská osma. Příjemná akce, na které se dá projít podstatná část celé oblasti. Pro někoho, kdo má rád dálkové pochody či běhy může být Hostýnská osma zajímavý tip.

Do Hostýnských vrchů nastupujeme přes hrad Lukov, kde si v samoobslužném okénku kupujeme pivo. Samoobslužná okénka, lesní bary nebo samovýčepy jsou jevem, který na Cyrilometodějské stezce potkáváme často. Vlastně asi nejčastěji za naše dosavadní putování po České republice. Nutno uznat, že nám vyhovují a svým způsobem jsou něco na způsob Trail Magics na dálkových trecích v Americe. Na různých místech jsou připravené zásoby jídla a pití a kdo chce, vezme si a zaplatí, kdo nepotřebuje, nechá druhým. Ať už rozmach samoobslužných okének přinesla situace kolem koronaviru nebo se jedná o přirozený vývoj v oblasti turistiky, nebudeme se zlobit, pokud se z lesních barů a samovýčepů stane masovější fenomén.

Po občerstvení tak opouštíme Lukov a vydáváme se vstříc Hostýnským vrchům. Ty na prvních kilometrech jenom potvrzují naši dosavadní zkušenost. V liduprázdných vrších potkáváme pouze pár cyklistů a to i na hřebenovce, která vede až přímo na Hostýn. Se zapadajícím sluncem si užíváme pěkné výhledy, které jsou možné i díky vykáceným holinám. Jak vidno, kůrovec zasáhl znatelně i Hostýnské vrchy, nicméně rozsah kalamity uvidíme v mnohem větší míře až zítra.

Už během dne jsme rozhodli o přenocování na Hostýně a jelikož máme spoustu času a jenom pár kilometrů před sebou, nikam nespěcháme. Hostýn je jedno z nejznámějších poutních míst na celé Cyrilometodějské stezce a vedle baziliky Nanebevzetí Panny Marie nebo známé křížové cesty Dušana Jurkoviče se zde nachází i řada ubytoven pro poutníky.

Protože se nám přímo na Hostýně nezdá žádné místo na spaní pod širákem ideální, zkusíme se zeptat v jedné ze zdejších ubytoven pro poutníky. Dvě volné postele by nemusel být až takový problém, obzvlášť když je tu ubytoven hned několik a prakticky žádní lidé. Jenomže koronavirus nám do ubytování háže vidle. Kvůli viru prý ubytování není možné, člověk by si musel pokoj zarezervovat už den předem atd.

Co se dá dělat, i tak může poutník dopadnout na místě plném ubytoven pro poutníky. Aspoň už nemusíme řešit, kam si lehneme. Volba padá na plácek hned vedle turistické červené poblíž jednoho zastavení křížové cesty. Trochu nás ruší zvon baziliky, který ohlašuje každou čtvrthodinu, ale i ten naštěstí s desátou večerní umlká.

Čtvrtý den jsme ušli 46 km.

Mapa celého výletu ZDE a pokračování ZDE.

Míra