Bylo to sice skoro pět dní v poušti, ale nejtěžším úkolem paradoxně bylo dostat se na start trailu. O půlnoci jsme Greyhoundem (americké autobusové linky ,kde výraz “ cestovat sockou “ dostává nový význam) dorazili do Lordsburgu v Novém Mexiku, a zapadli do nejbližšího motelu,abychom po cestě letadlem a busem přebalili batohy a pár hodin se prospali před náročnou cestou na start trailu. Trail totiž začíná v úplné pustině u malého monumentu na mexické hranici. Buď tam od nejbližší silnice den a půl půjdete, nebo si zaplatíte šíleně drahý odvoz jeepem. Už tak máme ze 130km v poušti vítr, tak volíme jeep a odjezd v 6 ráno.

“Cesta” je dost akční a už chápeme proč jsme platili $120 na osobu… Ještě děláme zastávku abychom si uložili vodu až kaňonem budeme procházet cestou od hranice a za 3hodiny už stojíme u monumentu nazhaveni vyrazit. Moc nám teda nepřidalo že nás cestou kontrolovali pohraničníci, nabádali nás abychom byli opatrní, protože jeden člověk z pátku je pohřešovaný… Ale zastavit už se to nedá, vyrážíme. Je to obrovská úleva. Profil je jen mírně zvlněný, vedro díky větru snesitelné a tak ze všeho nejvíc bojujeme s váhou batohu- vybavení sice máme jen necelých 7 kilo, ale k tomu každý jídlo pro jistotu na 6 dní a 6 litrů vody.

Během prvního dne zjišťujeme že nám vedro zas tak nevadí a že nám stačí na pití 3litry vody na osobu a dena pořádně se dopít večer, a tak v dalších dnech už tolik vody netaháme. Hned se jde líp.

Všechno je pro nás ohledně vody docela jednoduché, protože CDT Coalition udržuje po cestě 5 water boxů s čerstvou vodou, to je zhruba každých 25km. Nelze na ně spoléhat na 100%, ale to na nechutná kravská napajedla a solární pumpy taky ne. Občas z tanku pro krávy nabrat musíme, ale máme filtr, tak je to spíš zpestření cesty, než boj o život.

K jednomu tanku jsme dorazili zrovna když večer běžela solární pumpa, tak se přeplnil a začal z vrchu přetékat- využili jsme to k boží koupeli. Za celých 140 kilometrů není jediný povrchový zdroj vody, tak byla pro nás tato “sprcha” malým zázrakem.

Pouštní krajina je fascinující i když tam vlastně nic není. Nebo možná právě proto. Máme štěstí na velké množství kvetoucích kaktusů a silný vítr v zádech a obávanou etapu si oba užíváme. Nějaké maličké puchýře, otlačená ramena a boky od batohu, a nakopnutý kaktus samozřejmě proběhli, ale to jsou maličkosti. Jenom první noc nás vyškolila -přehnala se solidní větrná bouře, takže ráno jsme byli pěkně zasypání pískem – doteď prach dostáváme z vybavení i těla. Musíme příště líp vybírat místo pro kemp. Teď ve městě z novin zjišťujeme, že prašná bouře převrátila na dálnici několik kamionů, tak jsme z toho vlastně vyvázli dobře.

Celkem nás v neděli odstartovalo 6 – veteráni trailu Double shot a Zippy Marocco kteří nám rychle utekli, my s Oli jako napůl zkušený team, a pak úplní nováčci Mark z Aljašky a Turbo z Oregonu. Jdeme maximálně na pohodu, protože během následujících 5 měsíců bude na hrdinství času dost. Je lepší se v klidu rozejít a pak hlavně vydržet. Turbo a Mark vypadají už třetí den žalostně, ale nakonec jsou s vypětím sil v Lordsburgu o pár hodin před námi a parkují v hotelu, aby se dali dokupy. Já jsem na Oli přísnej a tak směřujeme do kempu – pračky i sprcha tam jsou, tak se nesmíme rozmazlovat☺

Přebíráme znovu vybavení a skoro kilo a půl posíláme před sebe do Colorada. Tam třeba za měsíc přijde ještě vhod a jinak po putuje domu. Znovu se přesvědčujeme,že nízká váha batohu je pro rychlý pohyb zásadní. Stavujeme se na něco k jídlu, dokupujeme zásobyna další krátkou etapu do Silver City, píšeme domu a zničení brzo uléháme. Pobíhání po městě nám dalo zabrat víc než 30 km na trailu. Ráno vstáváme v pět, abychom nakroutili co nejvíc kilometrů než bude vedro a zítra tomu nebude jinak. Během pár dnů bychom měli nastoupat nad 2000m, tam už snad bude líp.

Ještě jsme z registru na trailu zjistili, ze před námi doslova běží další Čech Radek, tak nám všem držte pěsti, ať nám to vydrží az do Kanady. Zatím časový plán plníme, dokonce jsme den napřed.

Happy Trails!

​