Opouštět Hostel Laughing Heart a Hot Springs vůbec bylo docela těžké… Hostel byl čistý, vytopený jako sauna a celkově příjemný a putyka Smokie Mountain Diner servírovala za pár dolarů tak velké hromady dobrot… Téměř všichni ostatní se rozhodli v takhle dokonalých podmínkách pro den odpočinku, ale předpověď slibovala krásný den a tak to člověka táhne prostě dál.

Opouštět Hostel Laughing Heart a Hot Springs vůbec bylo docela těžké… Hostel byl čistý, vytopený jako sauna a celkově příjemný a putyka Smokie Mountain Diner servírovala za pár dolarů tak velké hromady dobrot…

Téměř všichni ostatní se rozhodli v takhle dokonalých podmínkách pro den odpočinku, ale předpověď slibovala krásný den a tak to člověka táhne prostě dál.

Děláme tedy s Garym v 7h ráno ještě zastávku v SM Diner na obrovskou snídani a už to přes nečekaně velkou řeku French Broad River valíme dál. Ze skály nad řekou máme ještě pěkný výhled na městečko. Tady by se asi dalo chvilku žít.

Je to radost když je takhle hezky a míle docela utíkají. Na jižní straně hor jdeme suchým, listím pokrytým trailem, na severní šlapeme závějema nebo mokrou čvachtou. Chvílema si připadám jako doma za barákem…

Užíváme si to, protože na další dva dny se to má pokazit. Skoro bych řekl “uneventful day”. Jenom obrovské převýšení nás zpomaluje (dnes celkem 2800m). V půlce nejhoršího stoupání nás u sheltru odchytává pořízek ve skotském kiltu a ptá se co je to tu za závody, že tu takhle běháme, když on sem sotva dolezl… A jak prej přežíváme tak chladný noci, když si nic neneseme,hehe. Vysvětluju že máme opravdu všechno a že jestli mu je kosa, ať si večer nalije do láhve co drží v ruce horkou vodu a že mu bude 5hodin teplo. Zašklebí se a hlásí, že to co je v láhvi ho určitě zahřeje víc, protože to je 95% alkohol co si doma pálí. Nadšeně popisuje jak to dělá a že toho nosí vždycky aspoň litr, používá to jako palivo do vařiče, rozdělává tím oheň a když to náředí napůl s vodou, tak se tím večer pěkně zmaže 🙂 Myslím dobrá strategie.

My musíme pádit dál. Trochu nestíháme. Posledních 5mil je utrpení – jsme na skalnatém hřebeni, v tunelu z rododendronů, prolézáme zasněženým kamením. Jde to pomalu a po skoro 40km dneska to dost vyčerpává…

Výhodou toho že člověk nestíhá je, že obvykle vidí parádní západ slunce. A to jsme zase měli.

Nevýhodou je, že přicházíte do sheltru po tmě a to už všichni spí… takže je buď hodinu budíte než si ustelete a navaříte a nebo se prostě nevejdete…

Osazenstvo sheltru to bere sportovně a dělá nám oběma místo. Budeme fest natěsno, ale aspoň bude teplo. Během pár minut zjišťuji co jsem zase zapomněl koupit – špunty do uší!!! V každém sheltru i hostelu se vždycky najde někdo kdo brutálně chrápe. Na všech trailech jsme vždycky spali venku a sami, tak mě nikdy nenapadlo nosit špunty… Nicméně tady je mají všichni… kromě mě…

Následující den je navzdory předpovědi zase pěkně a já opět neplánovaně chytám západ slunce na nejvyšším kopci dne – Big Bald je opravdu pěkné místo. Z dálky vypadal skoro jako Kralický Sněžník, i ta louka byla skoro jako doma.

Gary se odpojil, tyhle kilometry na něj byly moc a začal mít problémy s holeněma… Snažím se udělat přes 40km abych to měl zítra do města jen 25km a mohl si udělat den “skorovolna”, tzv. NERO (nearly zero). ZERO se říká dni kdy neuděláte žádné míle a prostě jen odpočíváte. Bylo docela smutný Garyho nechávat za sebou, byl to za 18 dní na cestě jedinej člověk kterej mi dělal společnost. Bezva tři dny, ale mám zas novou energii když můžu jít vlastním tempem (rychle:-))

Do sheltru dobíhám mokrým sněhem za tmy. Místo nespokojeného mručení mě ale vítají nadšené pozdravy – jsou to kluci Flash a Maple co jsme s nima dokončovali Smokies, ale oni nezastavovali v Hot Springs a tak měli půl dne náskok. Mají fakt radost že jim někdo stíhá. A já mám radost že zase budu mít chvíli fajn společnost. Radost mě opouští přibližně za hodinu když zalehnu – jak může 60ti kilovej mladej kluk Maple takhle chrápat!!!

Ráno kluci nevaří a tak vyráží půl hoďky předemnou. Další zastávka je hostel Uncle Johny’s ve městě Erwin. Trail je parádní, počasí taky.

Jen jedna rychlá bouřka a jinak slunečno.

Cestou chytám 4G a tak hodinu volám s holkama doma. Přiznám se, že se mi fakt stýská a vždycky mi udělá obrovskou radost, když Oli pošle fotky, nebo video Terky jak dělá pokroky. Chybí mi potvůrka malá.

Nakonec Flashe a Maple chytám až v hostelu. Čekají na mě a jedeme na nákup. Místo večeře v restauraci nakupujeme pár dobrot na gril. Flash je profík a za chvíli servíruje výborný hamburgery.

Hostel samotný je hodně neutěšené místo, tak bereme ve třech za stejný peníz chatku. Ale ani tady to není úplně výhra… Ještě nikdy jsem nespal na místě, kde by tak smrděly myší chcanky…

Hodinku si ofrkneme a zrovna když se ptám kluků co sníme teď, tak přiběhne chlapík z chatky s hromadou grilované cukety, kukuřice a kuřecích paliček. Děkujeme, skvělé načasování. Po setmění je vidět, jak se všude kolem blýská. Majitel hostelu říká že to nechápe, že všechny okolní okresy hlásí brutální bouřky a tady je slunečno. Asi klika, konečně 🙂

Mám teď v plánu pár malých, rychlých zastávek jenom se najíst a pak větší stopku až ve městě Damascus, Virginia za 5 dní.