Občas jsem trošku vizionář a občas i trochu kutil. Prostě, když je svět kolem mne v nějakém detailu nedokonalý, tak si ho vymyslím dokonalejší. Někdy to vylepšení i zrealizuji. Jindy o něm přemýšlím tak dlouho, že na stejnou věc přijde někdo jiný a zrealizuje ji on. A tak to bylo i s Gossamer Gear Fast Kumo. Já ho vymyslel a kluci z Gossameru mi ten nápad vyfoukli. Ale to nevadí, stejně jako Jára Da Cimrman se nevzdávám a už vymýšlím něco jiného, nového. Fast Kumo jsem objednal a byl hodně zvědavý, jak se povedl.

„Referenční hůlka“ je nastavená na 125 cm

Specifikace dle výrobce (velikost M/L)

• Hmotnost 610 g
• Rozměry 43 × 27 × 12 cm
• Kapacita 36 L
• Doporučené zatížení — 11,5 kg (maximum), 9 kg (komfort)

Převáženo — 622 g. Beru, že sedí. Vážil jsem po použití, tak těch 12 g může jít na nějaké smetí nebo nepřesnost váhy. Objem hlavní kapsy prostým výpočtem vychází cca 14 L nebo 21 L (vezmu-li v úvahu sbalení i zcela dokulata, což nelze — tedy spíše méně). Přičtu-li k výšce ještě cca 20 cm na vytažený komín, tak maximum vyjde těsně přes 30 L. Pokud úplně dolů nacpu dvanáctilitrový nepromokavý pytel (pěkně na široko se krásně vejde ještě s malou rezervou), tak vizuálně zabírá cca třetinu maxima. Tedy objem by mohl sedět. A to maximální objem hlavní kapsy. To není špatné. Pokud do kapacity započítáme i vnější kapsy, což je obvyklé, tak výrobce určitě nešidí.  K doporučenému zatížení níže.

První pocity (influencer by napsal „unpacking“)

Na obrázku to vypadalo opravdu jako běžecká vesta. Teď to držím v ruce a je to nějaké divné. Ani batoh, ani vesta. Ramenní popruhy vypadají jako na běžecké vestě, ale ke spodku jsou přišité jako u obyčejného batohu a mají jen dva prsní popruhy. Má to i bederák. Takový nanicovatý, až na uchycení stejný jako u Murmuru, který jsem recenzoval 2017 zde (ten již dožil). Jinak to vypadá solidně. Materiál pevnější než u Murmuru, dno ještě zesílené. Zadní velká síťovaná kapsa potkávající se s „víkem“ pěkně drží formát. Boční kapsy tak akorát poberou 1,5 L PETky. Hodně specifické je zavírání horní kapsy. Chytrá Horákyně by řekla ani víko ani top-roll. Prostě komín, který se lehce zúží sepnutím obvodové přezky, přehne a zapnutím do dvou klasicky umístěných přezek vyvolá dojem víka. Na běžecké vestě jsou důležité kapsy na ramenních popruzích. Těch má Fast Kumo spoustu. Jo a má to i light přípravu na CamelBack.

A co praxe?

Fast Kumo jsem si cíleně pořídil na letošní „Toulky po Alpách“. Nějak mne přestala bavit Virga 2, se kterou jsem chodil předchozí čtyři roky. Přišil jsem si k ní velké kapsičky na bederák a takto upravená mi přišla téměř dokonalá. Hmotnost těsně přes půl kila a kapacita přes 50 litrů. Ano, hrozných 50 litrů. Ale důvod byl prostý. Přešel jsem od nafukovacích karimatek k pěnovým a nechtěl jsem je nosit venku. Tak jsem je vždy namotal do hlavní kapsy kolem stěn a zbytek věcí ukládal uvnitř vzniklé roury. Ale celé to bylo velké a běžet se s tím moc nedalo. Tak jsem se vrátil k nafukovačce a koupil Fast Kumo.

Toulky po Alpách jsem zahájil „venčením manželky“ v Totes Gebirge. Vzal jsem svých pět švestek, Haven i se sítí, kuchyň a jídlo pro dva (nechtěl jsem být závislý na chatách) a …zjistil jsem, že se to do Fast Kumo nevejde. Tedy pokud jsem nechtěl složitě vymýšlet, jak vše přebytečné nacpat do vnějších kapes a přivázat na připravené šňůry a očka. Tak jsem poraženecky vytáhnul stařičký Osprey Exos 48 a výlet zahájil s ním. To mi dalo možnost bezprostředního srovnání. Exos patří mezi nejpohodlnější batohy, tak jsem byl zvědav na pocity, až si hodím na záda Fast Kumo. Po čtyřech dnech jsem u Almsee přesunul svých pět švestek (vyřadil jsem nepromokavou bundu) do Kuma, přidal Gatewood Cape a Evernew solo set a hromadu sušeného i nesušeného jídla. Manželka mi nervózně funěla za krk s tím, že už měla dávno odjet. Když se jí bělmo podlilo krví, raději jsem vše připravené vyhodil z auta a s úsměvem jí zamával.

Křest ohněm

Doma bych vše ještě několikrát převážil a optimalizoval. Když jsem po návratu domů kontroloval základní hmotnost, ukázala váha kousek přes 5 kg. To nevypadá špatně, ale umím se přiblížit i 3 kg.  Ovšem s jídlem jsem to nějak přehnal. Zabralo skoro polovinu batohu. Hmotnost raději neodhaduji. Každopádně zbytky sušených věcí jsem ještě dovezl domů. Na začátek tedy slušná výzva pro nový batoh. Nadšeně jsem ho nahodil na záda a musím říct „nic moc“. Celé to sedělo nějak divně a při vidině následujících dnů mi naskakovaly vrásky na čele. To odpoledne jsem ukousnul cca 17 km s necelým 1,5 km do kopce a 0,5 km z kopce. A na konci dne jsem o batohu na zádech nevěděl. Vše si krásně sedlo. Zvlášť musím vyzvednout široké, na ultralight skvěle polstrované a výborně tvarované ramenní popruhy. A ten nanicovatý bederák. Přijde mi, že je stejný jako u Murmuru, ale funguje mnohem lépe. Když jsem si potřeboval srovnat záda, prostě jsem ho pořádně přitáhnul a přenesl hmotnost na něj. Nesl a netlačil. 

V Alpách jsem strávil dalších dvanáct dnů. Přešel jsem ještě jednou Toteg Gebirge, pak kousek masívu Dachsteinu, Schladminských Taur, Vysokých Taur, Lienských Dolomit a Kärnských Alp. Je jasné, že s ubývajícím jídlem se batoh nesl čím dál tím lépe a tak se mohu začít věnovat dalším detailům.

Běh

K běhu je nutné si dobře utáhnout prsní popruhy. S těmi jsem se nemohl domluvit až do chvíle, kdy jsem u jednoho ztratil přezku. Ony jsou prsáky na ramenní popruhy přidělány pomocí háčků umožňujících jednoduchý posun nahoru a dolů. A jak jsem se s nimi nemohl domluvit a měl je rozepnuté, tak ta přezka vyskočila. Přínosem bylo, že jsem zbývající prsák přemístil doprostřed a „jejda“, přestal vadit. Dál už jsem ho nerozepínal.

Kapsy

Pojďme na kapsy a kapsičky. Těch má Fast Kumo dvanáct a tím umožňuje dokonale organizovat rozmístění věcí. Zároveň výše popsaný způsob zavírání hlavní kapsy umožňuje tak rychlý přístup, že není nutné přemýšlet o umístění nepromoku ve vnějších kapsách a lze jej nechat uvnitř. 

Kapsičky na bederáku jsou pro mne naprostou nutností. Zde jsou menší, ale s ohledem na zbývající kapsy poberou, co musí (nožík, baterka s rozptylkou, zapalovač, foukací harmonika, repair kit, stařecké vitamíny). 

Ty na ramenních popruzích, to je jiná liga. Klasika okopírovaná z běžeckých vest a trochu vylepšená. Na každé rameno lze umístit měkkou láhev s vodou. Ty já nepoužívám, tak na pravém rameni nosím 750 ml titanovou láhev. Tím je víceméně odstřelena druhá kapsička napravo. Pod kapsičkou na láhev je ještě kapsička na odpad. Možná s měkkou láhví funguje, ale s mojí kulatou titankou je „trash pocket“ příliš roztažená a vložené papírky z ní vypadávají. Budu se muset zamyslet a dodělat k ní nějaké zapínání. Napravo nad kapsou na láhev je ještě mrňavá kapsička, kterou jsem objevil až při psaní recenze (tedy bez komentáře).

Do levé kapsy na láhev dávám energetické tyčinky. Nad nimi je kapsa na mobil. Vychvalovaná v popisu výrobce jako dokonalá, protože umožňuje značné naplnění kapsy pod ní. Vychytávka to je, ale nedomyšlená. Když se dá cokoliv do kapsy pod mobilem, tak ta s mobilem se natočí zipem k tělu. A pak se do ní přes ten zip špatně leze. Kdyby ty distanční pásky našili naopak, tak by se zip točil od těla a všechno by bylo v cajku. Třeba to v další verzi otočí. 

A teď se pojďme podívat kapsy na těle batohu. Dvě síťované na boku a jedna velká vzadu. Dnes již klasika. Velká má zde zesílení přetažené zespodu. V jedné boční jsem nosil kolíky k tarpu, lžíci a srolovanou dvoulitrovou láhev. V druhé půllitrovku s lihem a filtr na vodu. Určitě by se do nich vlezlo víc. Velká kapsa je ideální na uložení mého solárního panelu (když zrovna nepracuje) a k němu vše, co je potřeba mít opravdu rychle po ruce – toaleťák, větrovka, pytel na odpadky, brýle na čtení, svačina (pokud jsem ji chystal ráno). A zase by se tam vešlo mnohem víc. Za nejužitečnější kapsičku musím prohlásit tu v tom rádoby víku. Vypadá maličká, ale vejde se do ní vše, co běžně jinde překáží. V mém případě lékárna, hygiena, nabíjecí dráty i dobíjecí kostka do 220 V. A zase byla poloprázdná. 

Organizace

Kdo je pozorný, ten na fotkách našel i umístění foťáku. Pouzdro s malým kompaktem jsem připnul na levý ramenní popruh pod kapsičkami. Na něj jsem žádnou vhodnou kapsu od výrobce nenašel. 

Jinak věci dovnitř batohu balím do dvanáctilitrových nepromokavých pytlíků. Do jednoho vše na spaní včetně karimatky a zateplovací bundy, do druhého zbytek oblečení (nevezme ani 3L, takže asi koupím menší) a do třetího potraviny. Díry, které vzniknou vyplním footprintem, solosetem a pončotarpem. S jídlem na přibližně pět dnů byl batoh naplněn tak na dvě třetiny maxima.

Ještě se vyjádřím k poutkům a šňůrkám. Na ramenním popruhu pod kapsičkami je poutko na trekové hůlky. Nosím jednu, která je složená opravdu kratičká. Na ni je to umístění super. Stahovací šňůry nad bočními kapsami jsem využil opět jen na zafixování hůlky v kapse při přepravě ve vlaku. Jinak nevím, co bych tam dal. V popisu je uváděno kompresní lanka. Nevím, s ohledem na zapínání hlavní kapsy mi přijde komprese zboku zbytečná. Možná na karimatku (když se lanko prodlouží). Na tu jsou však prý určená horní očka. Karimatku venku na batohu nikdy nenosím, ale zde mi umístění na boku ani nahoře nepřijde praktické. Když už by to bylo nutné, přidal bych očka dolů a vázal karimatku tam. Ta očka si tam můžete přišít sami… Já horní očka použil k připevnění soláru při dobíjení.

Nosnost

Nosnosti jsem se dotknul již výše, když jsem popisoval úvodní balení. Největší nálož pak batoh dostal v Lienzu. Tam jsem nakoupil na plánovaný restday u Tristacher see kilo hroznů, láhev vína, dvě piva, špek, sýr a chleba. Vše jsem nacpal do batohu. Kolik to mohlo celkem vážit netuším. Nesl jsem to jen kousek, ale rozhodně jsem necítil nepohodlí.

Závěr

Fast Kumo po tomto výletě považuji za nejlepší batoh, co jsem kdy nosil. Velikost, redukce velikosti, vychytávky, komfort nošení. Lepší batoh bych sám neušil. Těch pár drobností, co jsem kritizoval, na věci nic nemění. Snad jen ta hmotnost je zbytečně vysoká. Batoh Zrzavec Jaroslava Pavlíčka vážil 500g  při objemu 80 L. A spousta dalších batohů má lepší poměr hmotnost ku objemu. Ale to už je holt daň za ty vymazlené vlastnosti.

Při trochu vyladěné výbavě je ideální na solovýlety od víkendovek po dlouhé traily. Pokud bych s sebou na trail musel vzít výbavu na ledovec nebo dokonce na skálu, pak bych asi volil spíš Virgu nebo Exos. Na skialpy s divokým spaním se do něj asi taky nevejdu.

Obdiv k velikosti byl možná nejopojnější ze všech vlastností tohoto batohu. Setkával jsem se s ním u každého, kdo zjistil, že nejsem na jednodenním výletě a mám v něm spacák, karimatku, stan i vaření. Někteří si ho fotili, jiní požadovali přednášku o ultralight backpackingu.

Plusy

• Velikost.
• Redukce velikosti.
• Úžasný způsob zavírání těla batohu.
• Spousta užitečných kapsiček.
• Velmi pohodlné nošení.
• Dá se s tím opravdu běhat.

Mínusy

• Trochu vyšší hmotnost jako cena za bytelnější materiály a vychytávky.
• Pár nepodstatných nedotažeností z přemíry snahy o dokonalost — popsané v textu.

V Olomouci v neděli 13.10.2024 sepsal Martin Kotyza, mezi přáteli známý jako Kot (nekoktat, prosím)