Guajara v teniskách

Vrchol je poměrně lehce dosažitelný bez náročných technických míst, díky čemuž je vyhledávaným turistickým cílem.

Cesta začíná u Parador Naciónal del Teide(2.100m – budovy vpravo na fotce), kam jsem dorazil ve tři odpoledne,po hodinové jízdě z Puerta de la Cruz.

Zatím co Puerto a vlastně celé pobřeží ostrova bylo zahalené v mracích (od 1000 do 1600m poprchávalo a bylo cca 12C) od 1800m mraky končily a teplota se s rostoucí výškou zvyšovala až na nějakých 25C u Paradoru.

Touto dobou už zde moc lidí nebylo,jen pár turistů vracejících se z výletu.

Většina turistů směřuje k skalnímu okruhu na Roques de García přes silnici u Paradoru nebo k lanovce na Teide.

Trasa vede zpočátku po široké cestě(vedoucí skrz Caňadas až na druhý konec národního parku), po několika kilometrech se stáčí po pěšině vzhůru do sedla vpravo.

Ze sedla(2.300m) jsou pěkné výhledy na Teide i na východní pobřeží a fouká tu, takže člověk se po výhni v Caňadas příjemně ochladí.

Odtud pěšina nabírá stoupání až na samotný vrchol,který je poměrně rozlehlý.

Přes několik prudších míst kde se brodíte jemným štěrkem je cesta nenáročná.

Chůze na vrchol mi i s focením zabrala dvě hodiny.

Měl jsem ho jen pro sebe a bylo příjemně teplo a tak jsem tam strávil asi hodinu.

Při výstupu jsem potkal jednoho němce,který mi řekl že by mělo jít sestoupit druhou stranou, ale sám nevěděl přesně kudy a ani já jsem cestu nenašel,sestoupil jsem tedy po trase výstupu (což ostatně bylo doporučeno i na tabuli v sedle).

Cestou zpátky už jsem nefotil a lehkým klusem doběhl na parkoviště přesně za hodinu.

Aklimatizační výstup se povedl(týden před odjezdem na Tenerife jsem dostal angínu a od doktorky antibiotika-až několik dnů po příletu jsem se cítil fit). Takže tohle bylo potvrzení že se můžu pokusit o přechod Teide, o čemž bude příští článek.

Happy trails.

-deu-