Desinfekce vody

Pokud vyrážíte na vícedenní trek, je až na výjimky jasné, že si neponesete všechnu vodu od začátku s sebou, a budete se vodou zásobovat průběžně z různých přírodních zdrojů. V situacích, kdy není k dispozici zdroj hygienicky (mikrobiálně a biologicky) nezávadné vody, je nutné vodu k pití, vaření, omývání ran, apod. zbavit všudypřítomných virů, bakterií popřípadě i parazitů.

Podle zkušeností lidí z několikaměsíčních treků nezávadná voda v podstatě neexistuje a ani průzračná voda vysoko v horách není úplně bezpečná. Každý z nás je ale jiný, a někdo nedesinfikuje vodu vůbec a nemá zdravotní problémy nikdy, a pak jsou tací, kteří i při úzkostlivé desinfekci veškeré vody stejně občas onemocní. Můj názor na věc je takový, že pokud jsem strávil třeba i měsíce plánováním výšlapu a hodlám v divočině strávit týdny, vynasnažím se všemožně udělat maximum pro to abych zůstal zdravý. Daleko od civilizace se totiž zdravý = živý. Úporný průjem vás i během jednoho dne dehydruje tak, že nemůžete pokračovat v pochodu…

Metody dezinfekce vody na treku lze rozdělit na čtyři základní skupiny. Jedná se o převařování vody, filtrování, chemickou úpravu vody a desinfekci UV zářením. Každá z těchto metod má své výhody i nevýhody.

Převařování vody je jednoduchá, dostupná a velmi účinná metoda dezinfekce, pokud je správně provedená (vodu vařit po dobu jedné minuty při hladině moře a přidejte jednu minutu na každých 300 m nadmořské výšky, nebo převařujte vodu 10 minut bez rozdílu na to, kde se nacházíte, voda se musí vařit bouřlivým varem)..  nicméně

mezi nevýhody patří velká energetická náročnost tohoto postupu, v našem případě obrovská spotřeba paliva, nelze tímto postupem snadno upravit velké objemy vody a je nutné čekat na vychladnutí vody, která je přitom náchylná k opětovné kontaminaci z okolí.

Filtrace vody se provádí separací mikroorganizmů na filtračních materiálech z různých materiálů (plastické nebo keramické hmoty, membrány, apod.). Čím je průměr pórů ve filtračních materiálech menší, tím je dezinfekční účinnost filtru vyšší, ale taky je vyšší náchylnost filtrů k zanášení mechanickými nečistotami. Moderní mechanické filtry mají i vložku s aktivním uhlíkem, takže z vody odstraní i velké množství chemikálií.

Pokud vykazuje filtr mechanickou závadu (trhlina), může mikrobiální znečištění pronikat do upravené vody.

Chemická úprava vody využívá dezinfekčních účinků zejména jódu, chlóru a stříbra. Dezinfekční účinnost těchto preparátů je velmi závislá zejména na výši dávky aktivní složky, na době expozice, obsahu organických látek ve vstupní vodě, teplotě vody a dalších faktorech. Vzhledem k tomu, že velká část ve světě vyráběných souprav využívá pouze dezinfekční preparáty bez následné dezaktivace nespotřebovaného dezinfektantu, nelze používat koncentrací aktivní dezinfekční složky vyšší než řádově jednotek miligramů jodu nebo chloru na litr vody. Tím je omezena dezinfekční účinnost těchto souprav pouze na méně rezistentní mikroorganizmy a navíc je finální voda ovlivněna velmi nepříjemnými vjemovými vlivy (charakteristická chuť a zápach). Těmito nedostatky trpí ve světě nejznámější a nejrozšířenější soupravy na chemickou dezinfekci vody – PURITABS, AQUATABS, POLAR PURE, POTABLE AQUA, CEGWT, atd.

Výjimkou jsou preparáty na bázi stříbra, po jejichž použití je voda bez chuti i zápachu.

K dostání jsou i dvoustupňové chemické sety, které jsou bezpečné pro dlouhodobé užívání. Nezanechávají zápach, nepříjemné chutě ani nebarví.

Při UV dezinfekci je voda krátkodobě vystavena působení UV záření z přenosné lampy. UV záření je efektivní germicid, který neovlivňuje kvalitu vody, je však nesrovnatelně účinnější než jsou chemické dezinfektanty při likvidaci mikroorganismů jakými jsou například Cryptosporidium nebo Gardia.

V posledních letech se pro nás stal jasnou jedničkou mechanický filtr Sawyer, který s námi prošel naprostou většinu našich dlouhých treků. K používání filtrů Sawyer jsme natočili toto přehledné video.