130 km Českým lesem

Český les mi v hlavě ležel už dlouho, nic jsem o něm nevěděl, kromě toho, že to je zapomenutý kraj, o to víc jsem byl zvědavý. Trasu jsem si naklikal do “batůžku” cca před rokem a letos se rozhodl konečně vyrazit. Sám. Hlava si říkala o reset. Spojení vlakem z Prahy do Domažlic je na 3 hodiny, z Brna cca 5,5 hodin. Vystoupit jsem chtěl původně v České Kubici, ale přestup znamenal půl hodiny čekání, a tak jsem jel jiným přestupem do zastávky Havlovice. Co mi hlava nebere, je ceník ČD, kdy za jízdenku z Prahy zaplatíte cca 180Kč, ale pokud byste chtěli popojet pár kilometrů, hned za hranici do Furth im Waldu, cena díky mezinárodnímu tarifu vyskočí na 430Kč!!! Možná existuje příhraniční tarif (jako Nisa nebo Elbe), ale jízdenka nejde koupit přímo v eshopu a dál už jsem to nezjišťoval a naplánoval trasu z Čech. Havlovice je zarostlá zastávka u mezinárodní silnice přes Folmavu, hned na křižovatce se na mě mračí první prostitutka, a tak beru čáru do lesa a kolem rybníka přijdu do vesnice Babylon. Vždycky mě zajímalo jaké mají klienty a tady mám možnost jednoho vidět. Mladší, pokérovanej týpek v metalových hadrech, vypadá drsně, když mě ale míjí, klopí hlavu studem. Smutný.

Z Babylonu mě čeká delší stoupání na Čerchov, na hřebínku je pěkný trailík. Na vrcholu je celkem dost lidí, bufet má otevřeno, tak si dám limču, přečtu si na infotabulích něco z historie a mizím dolekopcom.

Z Capartic je při pohledu zpět hezký výhled na Čerchov. Následuje další hřebínek přes Sádkovu skálu, z vyhlídky je vidět prd, ale trailík jedna radost. Ten den potkám ještě jednoho borce s batohem (a se psem), ale je rychlejší, a tak už se neuvidíme. Nakonec dojdu až na Haltravu a kousek od přístřešku rozbiju v lese tábor. Druhý den ráno popoběhnu po hřebínku na Velkou skálu, zas tak velká není, ale  je tu pěkná vyhlídka. Potkávám partičku trempů. Další po cestě je zřícenina hradu Starý Herštejn, podle majitele Hirsche – Jelena. Hrad byl několikrát vypleněn (např. husity) a po tom, co se zde usídlili loupežníci, je na příkaz Karla IV. královské vojsko pobilo a hrad zbořilo. Moc toho nezbylo, ale místo má své kouzlo.

Z obce Závist do Rybníka vede špatně značená cesta přes louky. V Rybníce je větší hospoda pro ty, co by se chtěli občerstvit. Z Rybníka dál po cyklostezce do zaniklé vesničky Václav, kde byla za komunismu hraniční posádka. Objekty jsou volně přístupné, ale komplet vyrabované, jediné co stojí za zmínku, je ukořistěná vojenská mapa leteckých tras NSR vylepená v jednom z vchodů.

Odtud pokračuji k hranici a podél ní pěkným trailem, který ovšem končí na rozpadlém povalovém chodníku v zarostlé bažině, takže se musím kus vracet a hledat cestu kolem. Nechtělo se mi filtrovat vodu z bažiny, a tak si ve vesničce Friedrichshäng vyprosím v chalupě dva čestvé litry. Odtud po lesních cestách kopíruji hranici a na konci dne kempuju přímo na hranici kousek od Železné.

Třetí den ráno mě čeká dlouhý přesun po cestách do Waidhausu. Je vedro, vůbec to neutíká, pomáhám si hudbou do sluchátek. Je sobota, supermarket Netto má otevřeno včetně pekárny,takže kupuju kolu, ovoce a v pekárně koláč a velké kafe. Den je hned veselejší.

Z Waidhausu jdu po německé straně ne moc zajímavou cestou až k Waldheimu, a podél Celního potoku krásnou pěšinkou, z které pozoruji velmi zblízka párek liščat hrajících si u nory. V potoce dám osvěžující koupel a pokračuji k Neudorfu, kde je na hranici menhir a o kousek dál prvorepublikový hraniční zátaras.

Odtud vede krásná pěšinka po modré značce vzhůru až na vrchol Havran, kde je v místě bývalé odposlechové věže postavená vysoká rozhledna. Přicházím před západem slunce, a tak se kochám dalekými výhledy. Za mě top místo v Českém lese. Nejsem ale sám komu se tu líbí, je tu ještě partička, co rozdělala oheň a chystá se popíjet. Chci se v klidu vyspat, a tak ještě za světla mířím z kopce a kousek za Křížovým kamenem opět přímo na hranici stavím tábor.

Kousek od místa kde jsem spal, nacházím při ranním pochodu pramen Naabquelle, a tak nabírám čistou vodu, ani nefiltruji. O kousek dál je volně přístupná chatka s kamny, vedle přístřešek na posezení a za rohem čistá kadibudka, kterou hned využívám. Vše je zdarma díky vstřícnosti bavorského polesí. Cesta pokračuje moc pěknou pěšinkou podél potoka a turistické chaty (škoda že takových zde není víc).

Později dopoledne přicházím do městečka Bärnau, kde si prohlédnu historické náměstí a dám si zaslouženou kávu. Odtud mě po zbytek dne čeká poměrně úmorná cesta po lesních a polních cestách, je opět k 30°C, a tak se dost vleču. Na konci dne procházím městečkem Mähring a k večeru nacházím super plácek na spaní na české straně hranice. Ještě předtím se stihnu vykoupat v potoce, kde nabírám i vodu a obdivuji krásné hraniční patníky hned dva naproti sobě přes potok.

Poslední den ráno mě čeká táhlý výstup na Mohelskou pláň, kde je moc hezky, doporučuji nejít po značce, ale vzít to podél lesa kde jsou pěkné výhledy. Odtud jdu lesní cestou na hranici a po značce do Středu Evropy. O kousek dál je pramen s výbornou vodou, opět nefiltruji. Posledním větším kopcem, na který se dostávám, je Dyleň. I zde je odposlechová věž, ale areál je nepřístupný, a tak to beru zprudka dolů k bývalé turistické chatě Na Dyleni.

K sestupu od chaty využívám naučnou stezku a po pár kilometrech jsem ve vesničce Doubrava, kde jsou krásně zrenovovaná stavení. Chvilku po obědě jsem po cca 130km a pěti dnech na zastávce v Lipové. Vlak má zpoždění, a tak mám čas se dát v lesíku do pucu a pak hurá domů.

Co dodat závěrem? Český les určitě stojí za návštěvu, je tu minimum turistů, ale také málo pěšinek, které nejdou rozumně napojit, takže nezbývá než se přesouvat po cestách. Hranice je často neprůchodná na rozdíl od jiných koutů republiky. Nejvíc si to zde asi užijí běžkaři a bikepackeři. I tak se sem alespoň jednou podívejte!

Happy trails

Deu.

Instagram:  Zavistler , Nalehko.com

Kompletní galerie: Facebook

Trasa: Mapy.cz

Body zájmu: Mapy.cz

Gearlist: LigterPack (základní váha do 6kg)