Je přesně ten typ člověka, jehož velmi stručný životopis (pouze výpravy které trvaly alespoň 3 měsíce) si přečtete, a máte pocit, že váš život je fakt nuda, a že jestli se okamžitě nesbalíte a nepodniknete něco “hódně uchýlnýho“ za hranicí myšlení dnešního zurbanizovaného člověka, tak váš život už nikdy nebude naplněn. S univerzitním diplomem z letectví a kosmonautiky pracoval jako konstruktér a designér mechaniky pro vesmírné lety, ale úspěšnou kariéru opustil, aby se mohl naplno věnovat svým outdoorovým eskapádám. Stihl být špičkovým horolezcem (má i mnoho prvovýstupů v Yosemitech v obtížnostech až 5.13 a jako první volně přelezl v roce 1979 West Face ve steně  El Capitan, ale vystoupil třeba i na Huascarán) a přitom vymyslet dnes nejdůležitější horolezecký jistící prostředek – „friend“. Poté se svou manželkou během tří let obeplul na plachetnici celý svět. Má odlétáno přes 400 hodin na rogalu, dále téměř 2600 volných seskoků s padákem a je instruktorem potápění. Absolvoval několik tříměsíčních výprav na kajaku z USA podél kanadského pobřeží na Aljašku, okolo Aljašky, napříč Kanadou atd. V roce 2002 zase během 53 dnů převesloval s manželkou v sedmi-metrové lodi Atlantický oceán. Spolu také na lyžích došli v roce 2006 na Jižní pól a když už byli rozjetí, vystoupili i na nejvyšší horu Antarktidy. V několika letech mezitím, během 92 dnů na tandemovém kole, přejeli USA od pobřeží k pobřeží a pro jistotu ještě zpátky (Bylo to přes 10 000km a dělá to v průměru 116km denně – to je myslím v 60 letech dobrá letní zábava). A to všechno především s vlastnoručně designovaným a zhotoveným vybavením. Sám si stavěl všechny kajaky i kanoe a aby to nebyla taková nuda, vytvořil si sám i CAD software ve kterém lodě navrhoval. Všechno konvenční se mu zdá nepraktické a jeho dokonale promyšlená a odzkoušená řešení jdou často přesně proti zažitému proudu.

Jeho největší vášní posledních 20 let jsou ale dálkové treky. USA je asi jedinou zemí, kde federální vláda podporuje a alespoň částečně přispívá na jejich údržbu. Jedná se o 11 národních scénických trailů v celkové délce 30 000km. Z nejznámějších jsou Pacific Crest Trail – 4200km, Appalachian Trail – 3500km a Continental Divide Trail – 5000km. Jsou to většinou alespoň částečně udržované, na křižovatkách značené a zmapované pěšiny, které vedou převážně po hřebenech hor, míjí nejkrásnější přírodní zákoutí a vyhýbají se civilizaci a silnicím.

Asi vás nepřekvapí, že Ray Jardine je v podstatě „otcem“ celého ultra-light hnutí a chození nalehko. Výše zmíněné traily absolvoval několikrát a na základě získaných zkušeností navrhl celou řadu vybavení od batohů, stanů, „spacáků, vařičů až po oblečení a spolu s tím speciální postupy jak je používat. Prostě jako ve vesmírném programu, kde všechno je absolutně funkční, lehké, spolehlivé. Tím se mu v devadesátých letech podařilo snížit dosavadní základní váhu batohu (bez jídla a vody) obvyklou pro takové treky ze zhruba 20kg hluboko pod 10kg. Vydáním druhé knihy o svých dálkových výšlapech a „zlepšovácích“ s tím spojených „Beyond Backpacking“ způsobil v roce 1999 doslova revoluci a jeho celoživotní vše prostupující přístup „NALEHKO“ zachvátil americkou outdoorovou komunitu a získal si do dneška milióny příznivců.

Ray Jardine je natolik fascinující osobou, že si na stránkách nalehko.com v budoucnu rozhodně zaslouží celý seriál.

Pro všechny doporučuji jeho stránky www.rayjardine.com

Pokud vyrážíte na vícedenní trek, je až na výjimky jasné, že si neponesete všechnu vodu od začátku s sebou, a budete se vodou zásobovat průběžně z různých přírodních zdrojů. V situacích, kdy není k dispozici zdroj hygienicky (mikrobiálně a biologicky) nezávadné vody, je nutné vodu k pití, vaření, omývání ran, apod. zbavit všudypřítomných virů, bakterií popřípadě i parazitů.

Podle zkušeností lidí z několikaměsíčních treků nezávadná voda v podstatě neexistuje a ani průzračná voda vysoko v horách není úplně bezpečná. Každý z nás je ale jiný, a někdo nedesinfikuje vodu vůbec a nemá zdravotní problémy nikdy, a pak jsou tací, kteří i při úzkostlivé desinfekci veškeré vody stejně občas onemocní. Můj názor na věc je takový, že pokud jsem strávil třeba i měsíce plánováním výšlapu a hodlám v divočině strávit týdny, vynasnažím se všemožně udělat maximum pro to abych zůstal zdravý. Daleko od civilizace se totiž zdravý = živý. Úporný průjem vás i během jednoho dne dehydruje tak, že nemůžete pokračovat v pochodu…

Metody dezinfekce vody na treku lze rozdělit na čtyři základní skupiny. Jedná se o převařování vody, filtrování, chemickou úpravu vody a desinfekci UV zářením. Každá z těchto metod má své výhody i nevýhody.

Převařování vody je jednoduchá, dostupná a velmi účinná metoda dezinfekce, pokud je správně provedená (vodu vařit po dobu jedné minuty při hladině moře a přidejte jednu minutu na každých 300 m nadmořské výšky, nebo převařujte vodu 10 minut bez rozdílu na to, kde se nacházíte, voda se musí vařit bouřlivým varem)..  nicméně

mezi nevýhody patří velká energetická náročnost tohoto postupu, v našem případě obrovská spotřeba paliva, nelze tímto postupem snadno upravit velké objemy vody a je nutné čekat na vychladnutí vody, která je přitom náchylná k opětovné kontaminaci z okolí.

Filtrace vody se provádí separací mikroorganizmů na filtračních materiálech z různých materiálů (plastické nebo keramické hmoty, membrány, apod.). Čím je průměr pórů ve filtračních materiálech menší, tím je dezinfekční účinnost filtru vyšší, ale taky je vyšší náchylnost filtrů k zanášení mechanickými nečistotami. Moderní mechanické filtry mají i vložku s aktivním uhlíkem, takže z vody odstraní i velké množství chemikálií.

Pokud vykazuje filtr mechanickou závadu (trhlina), může mikrobiální znečištění pronikat do upravené vody.

Chemická úprava vody využívá dezinfekčních účinků zejména jódu, chlóru a stříbra. Dezinfekční účinnost těchto preparátů je velmi závislá zejména na výši dávky aktivní složky, na době expozice, obsahu organických látek ve vstupní vodě, teplotě vody a dalších faktorech. Vzhledem k tomu, že velká část ve světě vyráběných souprav využívá pouze dezinfekční preparáty bez následné dezaktivace nespotřebovaného dezinfektantu, nelze používat koncentrací aktivní dezinfekční složky vyšší než řádově jednotek miligramů jodu nebo chloru na litr vody. Tím je omezena dezinfekční účinnost těchto souprav pouze na méně rezistentní mikroorganizmy a navíc je finální voda ovlivněna velmi nepříjemnými vjemovými vlivy (charakteristická chuť a zápach). Těmito nedostatky trpí ve světě nejznámější a nejrozšířenější soupravy na chemickou dezinfekci vody – PURITABS, AQUATABS, POLAR PURE, POTABLE AQUA, CEGWT, atd.

Výjimkou jsou preparáty na bázi stříbra, po jejichž použití je voda bez chuti i zápachu.

K dostání jsou i dvoustupňové chemické sety, které jsou bezpečné pro dlouhodobé užívání. Nezanechávají zápach, nepříjemné chutě ani nebarví.

Při UV dezinfekci je voda krátkodobě vystavena působení UV záření z přenosné lampy. UV záření je efektivní germicid, který neovlivňuje kvalitu vody, je však nesrovnatelně účinnější než jsou chemické dezinfektanty při likvidaci mikroorganismů jakými jsou například Cryptosporidium nebo Gardia.

V posledních letech se pro nás stal jasnou jedničkou mechanický filtr Sawyer, který s námi prošel naprostou většinu našich dlouhých treků. K používání filtrů Sawyer jsme natočili toto přehledné video.

Konečně se dostáváme k poslední, ale vpodstatě nejdůležitější položce. Tady platí jedno důležité pravidlo: mnohem lépe se nese lehká výbava v klasickém batohu, než těžká v ultralehkém. Je tedy dobré nejdříve zapracovat na všech ostatních částech výbavy a teprve když víte na jakou hmotnost jste se dostali, tak vybrat odpovídající batoh. Speciální lehké batohy s hmotností pod 1kg totiž nesnesou více než 15 – 17 kg nákladu. I když to není tak přesné, batoh to vydrží, ale jeho nešení je extrémně nepříjemné a značně snižujete jeho životnost. Pokud tedy počítáte s týdenní výpravou a nesete cca 7kg jídla a průměrně 1 litr vody, musíte se vejít se základní váhou do 7-9 kg. Pak už jenom vyberete, který batoh vám nejlépe sedne. Řeknu vám, že při hmotnosti 12kg sedí skoro každý batoh skvěle! Pokud jste se dostali se základní váhou do 5kg a plánujete pouze rychlé několikadenní výpravy s maximální kilometráží, sáhněte spíše po ultralehkém batohu (tzn. do 500g hmotnosti). To už ale patří jinam než do začátků a o výběru ultralehkého batohu si řekneme jindy.

Tím jsme probrali základní prvky výbavy a můžem se pustit do odlehčování.

Skvělou ukázkou lehkého batohu je ÜLA Circuit. Jeho obsah je 60 litrů a váha rovný 1kg. Nemá sice horní kapsu, ale má velkou čelní, síťovanou kapsu, kam můžete během dne odkládat přebytečné oblečení. Dále má dvě obrovské boční kapsy na láhve s vodou, které jsou dobře dostupné aniž musíte sundavat batoh ze zad, a perfektní jsou dvě velké kapsy na bederním pásu. Jsou ideální na švýcarský nůž, čelovku, malý opalovací krém a pár tyčynek na cestu. No a máte poruce vpodstatě všechno, abyste nemuseli celý den do batohu lézt.

– vařič – při výběru zohledňujeme především palivo, rozměry a hmotnost vařiče. Některé vařiče koupíte, jiné si můžete snadno vyrobit sami. Projdeme si tři základní skupiny vařičů a jejich výhody a nevýhody.

plynové vařiče: palivo(směs propanu a butanu v různých poměrech) se kupuje v malých bombách. Tyto vařiče jsou extrémně výkonné (nejlepší uvaří litr vody za dobu kolem 3min), lehké (do 100g) i dostatečně trvanlivé a skladné. Palivo v bombách je bezpečně uložené a nevyžaduje žádné speciální zacházení. Nevýhodou je špatná dostupnost těchto bomb v některých částech světa. Z pohledu životního prostředí nejméně příznivá varianta – produkujete velké množství prázdných obalů.

vařiče na kapalné palivo: nebo jak se běžně říká “benzíňáky”. Dnešní univerzální vařiče zvládají hořet na vše od nafty a kerosinu po benzín a líh. Jsou složitější, skládají se ze zásobní a zároveň tlakovací láhve a samotného hořáku odděleného hadičkou. Výhodou je snadná dostupnost paliva kdekoliv na světě, dobrý výkon a nízká spotřeba paliva. Nevýhodou složitější obsluha (pumpování, primování, čištění trysky) a batoh neustále smrdící palivem. Pro naši věc je ovšem největší nevýhodou vyšší hmotnost. Moje osobní zkušenost je, že vařič už dost špatně hoří nad 6000m.n.m., prostě není dost kyslíku.

ultralehké vařiče: jedná se o velmi jednoduché, doma vyrobené vařiče na kapalný líh s hmotnostmi kolem 20g a náklady na výrobu do 20korun. Návod na výrobu takového vařiče najdete v sekci návody. Výhodou je snadná dostupnost lihu kdekoliv na světě, líh přenášíte v malé lehoučké PET láhvi, velmi malá spotřeba paliva, spolehlivost (nemá žádné součástky) ultra nízká hmotnost a možnost vyrobit si kdykoliv vařič nový. Funguje jednoduše – do vařiče nalijete odzkoušené množství lihu, zapálíte, postavíte hrnek s vodou. Při dobře odladěném množství lihu vařič přivede vodu k varu a zhasne. Určitou nevýhodou je nízký výkon. Litr vody budete vařit 8 až 10 minut. Pokud si však dáte vařit vodu a pak teprve jdete stavět stan, popřípade ho balit nebo připravovat jiné věci, tato doba vám vůbec nevadí. Navíc nemusíte mít strach, že si vyvaříte půlku bomby, když na vařič zapomenete. Prostě jen dohoří odměřené množství paliva a tím to končí. Tyto vařiče dost špatně hoří už ve výškách nad 4000m.n.m.

S přibývajícími lety a zkušenostmi jsme se propracovali i v tomto systému o kus dál. Naprostá většina našeho týmu dnes používá titanový lihový vařič Evernew, ten je neskutečně výkonný. V kombinaci s titanovým kotlíkem Evernew a titanovým závětřím Vesuv, které jsme vyvinuli se celý systém dostává na úplně jiný level. S takovýmto systémem se dostanete na velmi nízkou hmotnost a skvělou efektivitu a nízkou spotřebu paliva. Půl litru vody máte uvařený cca za 5 minut a spotřeba lihu je opravdu minimální.

– kotlík – Tady se dá na hmotnosti ušetřit také dost. Vzhledem k tomu, že na dlouhé treky si stejně nesete výhradně instantní jídlo, popřípadě těstoviny,kuskus atd., které nevyžadují žádné složité vaření, jen horkou vodu, ve finále potřebujete pouze malý, lehký kotlík (stačí obsah 1 litr na vaření pro dvě osoby) a vyjímečně navíc jeden plastový kelímek, jednu lehkou lžíci a trochu soli. Příbory, houbičky na mytí (stejně dobře poslouží tráva, mech, sníh), saponát (netřeba, případná mastnota se odmočí při dalším vaření vody), další hrnečky atd. jsou úplně zbytečné. Lehký litrový kotlík s víčkem váží od 100 do 200g, při troše snahy se do 200g vejdete s kotlíkem, lžící i miskou dohromady. Já jsem majitelem titanového kotlíku 1,1 litru s nepřipékavým povrchem odolným proti poškrábání a hmotností 170g. Vydrží neuvěřitelně moc a za nic bych ho nevyměnil. Oproti titanu, se dají hliníkové kotlíky s anodizovaným povrchem pořídit výrazně levněji a ve stejných hmotnostech.

– plachta – jako nepromokavá plachta se výborně hodí různé voděodolné/paropropustné stavební fólie (TYVEK). Ale samozřejmě se dá tzv. footprint i koupit. Záleží na Vás. Hmotnosti jsou kolem 100g v závislosti na velikosti. Mě se Tyvek výborně osvědčil, funguje skvěle a skoro nic nestojí.

– karimatka – tady je výběr obrovský a záleží jen na míře komfortu, která také určuje hmotnost. Můžete používat karimatku plné délky, ale vůbec nic neztratíte, když koupite karimatku krátkou a pod nohy si dáte prázdný batoh, nebo nepromokavé oblečení, které ssebou stejně nesete. Plnou délku doporučuji pouze pro výpravy na sníh. Samonafukovací karimatka přináší velký komfort, ale je taky těžká a hrozí riziko propíchnutí. Není to časté, ale stává se to. U krátkých verzí se hmotnost pohybuje od 350g. Pěnové karimatky jsou rozhodně mnohem odolnější a více než dvojnásobně lehčí. Pro vyšší životnost a komfort je dobré volit tzv. closed-cell materiály (např. Evazote). Pro dostatečný komfort stačí vhodně zvolit místo pro nocleh. Taková karimatka navíc skvěle slouží jako polstrování a náhrada nosné konstrukce u ultralehkých batohů. Jenom se poskládá a vloží do připravené kapsy na zádech takového batohu. U krátkých verzí se bavíme o hmotnostech 100 – 200g. Velkou výhodou je že jí nevadí vlhkost, takže odpadá sušení a starost o navlhnutí. Když pěnovou karimatku nosíte připnutou zvenku na batoh, můžete ji při delší zastávce použít na sednutí, nebo šlofíka a nemusíte se o ni bát ani v kamenitém terénu. Poslední variantou jsou nafukovací karimatky. Přináší největší komfort, skvělou váhu a sbalitelnost. Technologie nafukovacích karimatek se za poslední roky už hodně posunula. Nevýhodou je, že jsou náchylnější na propíchnutí, ale když pod ně budete dávat tyvek, šanci na propíchnutí hodně snížíte. U nás jednoznačně vede americký výrobce Klymit, kteří dělají kvalitní, lehké karimatky za cenu srovnatelnou se samonafukovacími, ale hlavně o polovinu lehčí a menší! Navíc už se začali dělat i modely s izolační vrstvou, použitelné i v zimě. Jednou z nejpoužívanějších nafukovacích karimatek na dlouhých trecích je Therm A Rest Neo Air XLite, která nechybí ani v naší nabídce.

Pro běžný trekking vpodstatě nemusíte řešit izolační vlastnosti karimatky, spíše komfort a hmotnost. Pokud ale vyrážíte na sníh nebo do hodně nízkých teplot, je potřeba tyto izolační schopnosti karimatky zohlednit. Každý solidní výrobce udává u svého výrobku hodnotu R – tzv.tepelný odpor. Takže čím vyšší je hodnota R, tím lépe karimatka izoluje.

– spacák – výběr spacáku je asi nejobtížnější částí při výběru vhodné výbavy. Je to položka na které se dá pohodlně ušetřit 1kg hmotnosti, ale taky utratit nejvíc peněz a ještě si koupit úplně nevyhovující kus výbavy. Určujícím faktorem pro výběr spacáku je druh plnění – syntetická izolace, nebo přírodní prachové peří. Záleží na tom, kam nejčastěji směřují vaše výpravy a jak jste zkušení, abyste výhody jednotlivých druhů izolací co nejlépe využili.

syntetické plnění: jedná se většinou o dutá polyesterová vlákna různých typů, záleží na výrobci. Technickou specifikaci si snadno najdete na internetu, budeme se zabývat spíše praktickými vlastnostmi. Toto plnění má obrovkou výhodu v tom, že si izolační schopnosti v poměrně vysoké míře zachovává i po navlhnutí. Také je ve srovnání s peřím výrazně levnější. Navíc si takový spacák můžete snadno vyprat bez poškození i doma. Bohužel opakovaným používáním, hlavně balením, rychle ztrácí loft (nadýchanost) a tím i izolační schopnosti. Navíc při srovnatelném tepelném komfortu, je spacák se syntetickým plněním těžší a po sbalení objemnější. Mezi nejlepší synt. plnění dnes patří např. Climashield XP, nebo PRIMALOFT ONE, ale rozdíly mezi nejlepšími produkty různých výrobců jsou minimální. Na závěr chci jenom zdůraznit, že tvrzení některých výrobců synt. plnění, že jejich špičkový materiál izoluje stějně jako kvalitní peří je ABSOLUTNÍ NESMYSL!

peří: bavíme se samozřejmě o prachovém husím peří. U tohoto plnění je velice důležitým údajem plnivost, udávaná v jednotkách cuin, např. 800 cuin (znamená to, že jedna unce=28g tohoto prachového peří zabírá v plastovém laboratorním válci objem 800 kubických palců). Více o plnivosti si můžete přečíst na Fill power. Je to jednoduché, čím vyšší hodnota cuin, tím je peří nadýchanější a tím lépe izoluje. Podle plnivosti se peří dělí do několika tříd, jako plnění pro spacáky se používá peří “velmi dobré kvality” 550-750 cuin, popřípadě “excelentní kvality” nad 750 cuin. Obrovskou výhodou peří jsou jeho nedostižné izolační vlastnosti a stlačitelnost a také to, že si tyto kvality zachovává při dlouhodobém používání. Hlavní nevýhodou je téměř úplná ztráta izolačních vlastností při zvlhnutí a vyšší nároky na skladování a údržbu takových spacáků. Kvalitní péřové spacáky jsou také o dost dražší než syntetické. Pokud ovšem plánujete delší horské treky a záleží vám na hmotnosti, je peří ideální volbou. Pro inspiraci při výběru spacáku se můžete podívat na stránky http://postholer.com/journal/sampleGearlists.php kde jsou seznamy vybavení lidí, kteří prošli 5-ti měsíční 4000km dlouhý Pacifc Crest Trail napříč amerikou. Zjistíte, že 9 z 10 lidí použilo péřový spacák a to už nebude náhoda.

Myslím si ale, že peří není úplně vhodný materiál pro začátečníky. Je dobré si nejprve vypracovat určité outdoorové návyky (příprava a balení noclehu), abyste zaručili, že ho úplně nepromočíte. Pokud si tedy nejste moc jistí, že víte, co děláte, ještě s peřím počkejte. Noc v promočeném péřovém spacáku může být i vaše poslední:-)

V tomto místě se rád podělím o osobní zkušenost. Na měsíční cestu po USA jsem koupil poměrně drahý spacák se syntetickým plněním. V té době byl Polarguard Delta nejlepší dostupné plnění. Nový fungoval skvěle, ale po zhruba 50 nocích a sbaleních měl poloviční loft a dnes je z něj jen drahá deka. Podobný osud potkal i spacák s dnes nejlepším plněním Climashield XP, který jsem koupil na dvouměsíční expedici do Patagonie. Ten vydržel déle, ale nyní po zhruba 100 nocích, klesl loft nejmíň o 40 %. Oba spacáky mají hmotnost 1,8kg a dalo se v nich bez potíží spát bez stanu v teplotách -10°C. Nyní už se člověk budí chladem při -5°C. Na svoji poslední, 6-ti dýdenní expedici do Peru jsem koupil péřový spacák s plněním 800 cuin o hmotnosti 0,9kg. Bez potíží se v něm vyspím při -5°C i teď po zhruba 50 sbaleních a objektivně ztratil kolem 10% loftu. Skoro každé ráno byl spacák vlhký od rosy, ale stačilo strhnout plachtu stanu a než se člověk ráno sbalil, byl spacák suchý. Pokud se balilo v dešti, vysušil jsem spacák na sluníčku během hodinové pauzy na oběd. Vždy jsem měl z peří strach, ale po této zkušenosti už jsem jednoznačným fandou peří. Odhaduji, že mi tento spacák vydrží asi třikrát déle než syntetický a přitom váží polovinu.

A teď k teplotnímu určení spacáku. Pro většinu treků a teploty do -10°C stačí spacák s komfortem -5°C, protože i v jednovrstvém stanu je o několik stupňů tepleji než venku. A pokud je i ve stanu -10 °C natáhnete na sebe lehkou péřovou bundu, která je stejně základem výbavy. Při chození nalehko je totiž velmi důležité vybírat výbavu, která poslouží více účelům. Lehký spacák s lehkou péřovkou vám umožní pohodlně spát v mnohem větším rozpětí teplot a navíc péřová bunda je k nezaplacení při ranním a večerním pobíhání kolem stanu a vaření.

– bivakovací pytle – se skvěle hodí pro místa, kde jednoduše ani nemůžete stan postavit (horolezecké výstupy), když nechcete být viděni (přeci jenom stan vidíte i na kilometry) a nebo máte rádi hvězdnou oblohu. Abyste byli v náročných podmínkách chráněni před živly a přitom se ráno neprobouzeli v kaluži, je dobré mít bivakovací pytel z vodotěsné, ale paropropustné tkaniny (Gore-Tex, eVent, Climatic atd). Ty seženete v hmotnostech od 350 do 1000g. Do mírnějších podmínek je zajímavá varianta pytel z hedvábí, nebo syntetických směsí s hedvábím. Takový pytel částečně chrání před větrem, nenasává vlhkost a přidává pár stupínků na tepelném komfortu uvnitř spacáku. hmotnosti jsou kolem 100g. Nevýhodou bivakovacích pytlů je, že si nemáte kam dát věci, nemáte si kde uvařit a třeba v jižní americe, co nemáte ve stanu, to vám přes noc ukradnou.

Při výběru správného stanu, popřípadě přístřešku, musíme vycházet z podmínek, do kterých se chystáme. Z počátku si budete říkat, že klasický dvouvrstvý stan přece potřebujete vždycky, ale když to jednou zkusíte, uvidíte, že to jde i jinak. Klasický dvouvrstvý stan pro dvě osoby totiž váží většinou něco mezi 2,5 – 5kg a s výjimkou zimních horolezeckých výstupů, nebo cest do extrémních podmínek (hodně nízké teploty, extrémní vítr…) se dá téměř vždy najít stejně dobrá a mnohem lehčí náhrada. A jaké jsou další možnosti:

– ultralehký dvouvrstvý stan – několik amerických výrobců nabízí špičkové dvouvrstvé stany pro 1 nebo 2 osoby v hmotnostech  pod 1kg pro jednu osobu a pod 1,5kg pro dvě (extrém je stan Fly Creek UL2 od výrobce Big Agnes, který bez obalů a přídavných špagátků a se základním počtem kolíků nutných pro postavení, váží také pod kilo, kompletní se vším všudy 1,18kg)! Samozřejmě si za to patřičně připlatíte. Výhoda: máte veškerý komfort dvouvrstvého stanu a hlavně vše na co jste zvyklí.

– jednovrstvý stan – lze sehnat varianty s podlážkou nebo bez, s podlážkou oddělenou od stěny stanu síťovinou nebo tzv. hybridní stany, kde je vnitřní prostor oddělen síťovinou od vnějšího stanu pouze u vchodů a tam, kde hrozí že se ho při spaní můžete dotknout. Podle druhu stanu a počtu osob se pohybujeme v hmotnostech od 0,3-1,5kg. Většina těchto stanů nemá klasické nosné pruty, ale staví se na jednu nebo dvě trekové hole. U jednovrstvých stanů je potřeba počítat s kondenzací vody na plášti stanu. Z toho důvodu preferuji stany bez podlážky, kde zkondenzovaná voda může volně stékat na zem. Výhodou je, že jako podlážku do takového stanu použijete kus nepromokavé plachty, jen musíte dbát na to, aby plachta byla menší než půdorys stanu, jinak vám voda bude stékat ze stěn na plachtu a pak přímo pod karimatku. Pokud neprší, stan ani nevybalujete a ustelete si jen na plachtě pěkně pod hvězdami.

jednovrstvý ultralehký stan Appy Trails  s plachtou Tyvek místo podlážky, Pisco basecamp, PERU

– plachta, nebo tarptent (plachtový stan) – jedná se v podstatě o kus nepromokavé plachty se zpevněným okrajem, očky po obvodu pro uchycení a s přípravou na zakomponování trekových holí, takže si snadno postavíte jakési A-čko. Správně postavit takový přístřešek už vyžaduje trochu zručnosti, ale odměnou je velmi nízká hmotnost již od 350g !

SpinnTwinn Tarp firmy Gossamer Gear

Velkou výhodou všech přístřešků bez podlážky jsou jejich velmi malé rozměry po sbalení a možnost se ráno v dešti kompletně v suchu sbalit, pak jen vylézt ven, sbalit přístřešek a strčit ho do postranní kapsy batohu. Skvělá je i možnost ráno po probuzení přístřešek shodit a dát sušit a pak se vrátit do spacáku, připravit si a sníst snídani, sbalit se a pak jen přibalit suchý přístřešek. Nevýhodou je menší ochrana před okolními podmínkami. Ale já s takovým “stanem” absolvoval 6 týdnů v Peru a spal v něm ve výškách přes 4000m.n.m. a velký komfortní stan mi nikdy nechyběl. Jen musíte, hlavně kvůli větru, věnovat trochu času výběru dobrého místa pro rozbití tábora.

EDIT redakce : za ty roky co Nalehko funguje jsme pod tarpy (přístřešky bez podlážky) naspali už několik stovek nocí a zdolali nejdelší treky světa (PCT, CDT, AT a další). Spaní pod tarpem jsme si jednoduše zamilovali :-).

Pokud jste si jisti, že váš klasický stan je přesně to, co potřebujete, zkuste se poohlédnout alespoň po lehčích kolících a obalech. Není problém sehnat duralové kolíky s váhou kolem 10g/kolík. A když navíc všechno přebalíte do lehoučkých pytlíků (můžete si vyrobit i doma, nepotřebujete všechny ty zipy, přesky, kompresní popruhy…) zhubne i váš stan alespoň o 300g.

Účelem a cílem těchto stránek je abyste se trochu jinak zamysleli nad svou outdoorovou výbavou a jejím používáním. Myšlenka „méně je někdy více“  tady perfektně sedí. Méně krámů na zádech = méně bolesti a více radosti! Nebojte se, Váš komfort a bezpečí v přírodě nezávisí na tom co máte v batohu, ale na tom, co máte v hlavě!

Stránky vznikly na základě mých dlouhodobých pobytů v USA a téměř stovky nocí strávených každý rok někde venku ve spacáku. Dlouhou dobu jsem se držel klasického hesla: “jsem mladej a silnej, tak si do batohu zabalím úplně všechno….” Jenže většinou už třetí den cítíte, že hodně přes 20kg na vašich zádech trochu ubírá okolním scenériím na kráse. No a pak jsem se s přítelkyní začal připravovat na přechod PACIFIC CREST TRAILu a řekl si, že by bylo opravdu škoda si tenhle 5-ti měsíční výšlap napříč amerikou z Mexika do Kanady otrávit vláčením gigantického batohu. Naštěstí existuje několik skvělých knih a webových stránek lidí, kteří už svůj náklad na zádech odlehčili a navíc se o svoje rady a zkušenosti rádi podělí. A tak jsem i já “konvertoval”.

Americká komunita kolem ultralehkého trekkingu považuje za “nalehko” základní hmotnost výbavy (tzn. všechno co si na trek nesete s výjimkou základního oblečení, které máte na sobě, jídla a vody) do 7kg. Budete překvapení, ale na tuto hmotnost se dá poměrně lehce dostat, aniž byste nějak výrazně polevili ze svého komfortu. Takže celková hmotnost vašeho batohu na třídenní výšlap se i s jídlem a 2 litry vody vejde do 12kg. Ovšem jsou i takoví borci, kteří na mnohadenní treky vyráží s baťůžkem základní váhy do 3kg. Tam už je potřeba velká dávka zkušeností a určitá odolnost:-)

Seriál základních typů a doporučení jak odlehčit najdete v rubrice MAGAZÍN. V dalších rubrikách tady na stránkách naleznete rady k výběru vybavení, popřípadě i návody ke zhotovení vlastního a odkazy na stránky zabývající se touto tématikou v zahraničí. V e-shopu si potom můžete koupit základní části výbavy, na kterých se dá ušetřit nejvíce hmotnosti. Z nabízených výrobků snadno poskládáte komplet batoh + stan + spacák do mínusových teplot, vše dohromady pod 2,5kg!

Velice rád také uvidím vaše komentáře a připomínky. Lehký krok na cestách i v životě přeje za NALEHKO.com Petr K.

V tomto seriálu si ukážeme, jak na jednotlivých systémech (spaní, oblečení, stan, vaření, atd.) ušetřit na hmotnosti tak, abychom se dostali se základní váhou pod 7kg. Je mi jasné, že ve chvíli, kdy se rozhodnete nějak odlehčit svůj batoh, rozhodně nevezmete svoje dosavadní vybavení, nehodíte ho do popelnice a nezačnete znovu. Ani to není potřeba, pro začátek stačí svoji výbavu trochu vytřídit a pak při nákupu nových věcí už mít v hlavě nějakou vizi jak odlehčit. Postupně se tím doberete cíle a přitom se s přístupem “nalehko” sžijete.

Abychom mohli postupovat trochu systematicky, musíme si veškerou naši výbavu, kterou hodláme na výpravách nosit, rozdělit do základních skupin – systémů podle jejich určení/funkce.

Stan – pod tímto pojmem se nutně nemusí skrývat klasický dvouvrstvý stan, mohou to být i jednovrstvé stany, popřípadě tzv. “tarp-tents” (jednovrstvé stany bez podlážky) nebo speciální modifikované plachty tzv “tarps”. V rámci stanu sem patří kostra, jednotlivé vrstvy stanu, kolíky a obaly všeho druhu.

Spaní – sem patří voděodolná plachta pod karimatku, karimatka, spací pytel a různé formy bivakovacích pytlů a quiltů.

Oblečení – lze dále rozdělit na oblečení, které máte většinu času na sobě (nepatří do základní váhy), dále teplé vrstvy, nepromokavá vrstva a oblečení na spaní.

Vaření – vařič, palivo, závětří, kotlík, lžíce a další většinou zcela nepotřebné věci jako misky, příbory, saponát….

Batoh – obal ve kterém všechno naše vybavení poneseme. Jen výběrem správného batohu se dají ušetřit 2 kilogramy! ale pozor, má to svá úskalí.

Abychom snížili svoji základní váhu nesenou na zádech, nemůžeme samozřejmě nést všechno co nás napadne a ještě v jakémkoliv provedení. Pro každý typ výletu, treku, expedice musíme zvolit vhodnou kombinaci vybavení. V dalších článcích si řekneme, nad čím se při výběru/nákupu vybavení zamýšlet a jak si vhodnou a přitom lehkou kombinaci vybavení sestavit. Především musíme vycházet z našich dosavadních zkušeností a být maximálně zodpovědní. Jenom vy nesete zodpovědnost za vlastní život a za úspěch vaší výpravy. Veškerý obsah tohoto článku jsou pouze doporučení, které fungují pro mně a pro další spoustu lidí, ale nemusí fungovat zrovna pro vás.