Na promítáních z PCT se lidi vždycky podivují a nevěřícně kroutí hlavami nad množstvím jídla, které jsme konzumovali a zdá se jim to přehnané. Je to přeci jen chůze, tak proč by měl člověk tak “žrát”? Je to sice jen chůze, ale s batohem a běžně 8 až 12 hodin denně. Věřte nevěřte, ale po 2 až 4 týdnech vyčerpáte vnitřní zásoby (podkožní tuk), tělo začne zvonit na poplach a zachvátí vás absurdně velká žravost. Takže představa, že se dá jet klidně i měsíc na tabulku čokolády a pár musli tyček denně, je úplně mimo.

Abych aspoň trochu nastínil jak se taková dlouhodobá zátěž na člověku projeví, zdokumentoval jsem hmotnosti účastníků průchodu letošního John Muir Trailu před a po akci. Vážení probíhalo na “inteligentní” váze, o které víme, že prostě funguje a máme jí ověřenou. Vážili jsme se ráno, nalačno a “naprázdno” 🙂 a to před i po trailu. Vážení “po” proběhlo dva dny po ukončení trailu, kdy už jsme byli zregenerovaní a plnili jsme pitný režim, takže nehrozí, že by šlo o úbytek hmotnosti vlivem dehydratace:-)

Druhý den na trailu, pořadí zleva jako v tabulce

Úbytek hmotnosti nastal u všech účastníků a to jsme s výjimkou Ladina zhubnout nechtěli a jedli jsme co se do nás vešlo, protože jídla jsme nesli pro jistotu výrazně víc. Martin ještě ke všemu shodil 2kg svalů a to je hodně špatně, pro delší trail by to chtělo jíst víc, a víc bílkovin. A to byl trail jen 320km dlouhý a zabral nám 12 dní i se dvěma prolenošenými půldny. Tak si zkuste představit co udělá s člověkem 130 dní na trailu. Když dobře a dost jíte, tak to tělu náramně prospívá, jenom si upraví hmotnost a proporce tak, aby se mu hýbalo lehce.

Ženy jsou na tom na dlouhých trecích o něco líp než my, protože jejich těla při nedostatku energie primárně sahají po podkožním tuku (a taky ho mají víc než my), zatímco u nás chlapů tělo při nedostatku ochotně pálí i svalovou hmotu.

Proto bych všem slečnám, který chtějí zhubnout, chtěl doporučit ať se vyprdnou na aerobic a podobné intenzivní 40min aktivity, které jen vyčerpají zásoby glykogenu a způsobí okamžitý hlad aniž by tělo sáhlo na zásoby tuku, ať radši chodí s náma ven, na hory a na běžky, budou hubenější a estetická hodnota hor se nám zvýší:-)

Upravená bunda včetně šňůrky a druku bude vážit 130g ve vel.XL. Kapuca je trochu natěsno,ale tenší čepici pod ní dostanete,rukávy by taky mohli být o 5cm delší. Poznámka na konec – materiál se údajně špatně šije,proto jsem použil dole samolepící film a ne nitě.

Výstup z Montaňa Blanca na vrchol,odtud na Pico Viejo,sestup k Roques de García a na parkoviště u Parador Nacional. Už od minulé návštěvy Tenerife před několika lety kdy jsem se na Teide nedostal,jsem plánoval výstup na vrchol jako hlavní bod dovolené. Tentokrát jsem se ale pečlivě připravil.Pročetl jsem blogy,ověřil si aktuální teploty na vrcholu a zkouknul videa na youtube. Zjistil jsem,že je potřeba povolení k výstupu na vrchol.Vydává ho zdarma správa NP a je jich jen omezený počet na každý den a určitou hodinu. Povolení získáte v rezervačním systému na webu NP .Rezervaci si udělejte a vytiskněte už v klidu doma,během dovolené zvláště v letních měsících už je většina termínů rozebraná.Já si termín rezervoval 3 týdny před odletem,ale na rozdíl od svojí ženy,která o několik dní později použila k výstupu lanovku, jsem  já nakonec permit nepotřeboval.(pozn. – jizdenku si můžete rezervovat a zakoupit rovněž s předstihem přes internet,vyhnete se tak frontám u pokladny).

Před třetí ráno jsem vstal a vydal se ztichlým městem k autu,i v tuto dobu tady bylo poměrně živo,otevřené stánky a procházející se páry mě provázely až na parkoviště u přístavu.V La Orotavě probíhala fiesta a tak jsem se jen stěží proplétal mezi místními v krojích a taxíky. Za městem už zavládl klid a prázdné silnice a tak jsem svižně pokračoval do hor.Na parkoviště u Montaňa Blanca(2300m) jsem dorazil těsně před čtvrtou,bylo ale plné, auta tu mají turisté nocující na chatě pod Teide,kteří mají výstup rozdělený na dva dny.(pozn. – pokud si rezervujete pobyt na chatě,tak permit k výstupu nepotřebujete). Naštěstí jsem našel v další zatáčce malý plácek u krajnice a tak jsem záhy vyrazil na tůru.

Bylo chladno(4C oproti  20Cdole u moře ) a černočerná tma s nejhezčí noční oblohou jakou jsem v životě viděl – to díky velmi suchému a čistému vzduchu bez světelného smogu. Proto zde také byla v roce 1964 vybudována jedna z nejvýznamnějších observatoří na světě. Za svitu čelovky jsem došel až pod chatu Refugio de Altavista (3250m) kdy se začalo rozednívat.

U chaty byl jen majitel a jeden místní turista se psem(prý byl v Praze a moc se mu tam líbilo),ostatní šli pozorovat východ slunce z vrcholu a měl bych je potkat cestou nahoru.Míjeli jsme se asi za třičtvrtě hodiny,když sestupovali na chatu. Většina byla mladí španěláci,měl jsem za to že lidi se v horách zdraví a přednost má ten kdo jde nahoru,ale u nich to moc neplatilo.

V osm ráno jsem byl u horní stanice lanovky na La Rambleta(3550m).Tady jsem potkal poslední turisty z chaty vracející se dolů a jelikož lanovka jezdí až od 9.00,byl jsem tu sám.Už mě čekalo jen 160 výškových metrů,ale díky vysoké nadmořské výšce se nešlo tak lehce.

Nicméně po 4,5 hodinách jsem stál konečně na vrcholu a měl jsem ho jen pro sebe.Šlo by to vyjít i rychleji, ale nikam jsem nepospíchal a cestou fotil.Na vrcholu dost fučelo a díky nízké teplotě byla i zima (potkával jsem třesoucí se chudáky s ponožkama místo rukavic),ale i tak jsem tady strávil úžasnou půlhodinu bez lidí.

Samotný kráter Teide není oproti kráteru Pico Viejo nijak velký,ale má krásný kruhový rozhled. Teide (3718m) je třetí nejvyšší sopka na světě(měřeno od mořského dna cca 7km) a také nejvyšší hora Španělska. Poslední sopečná aktivita byla zaznamenána v roce 1909,ale i dnes narazíte na vrcholu Teide na průduchy jimiž uniká sirná pára (pozor ať se neopaříte,průduchy jsou i podél chodníku),která zanechává v kráteru typické žlutozelené skvrny.

Následoval sestup zpátky k lanovce kde už se promenádovaly hordy plážových výletníků,převážně rusáků(napsal bych rusů, ale tohle byli typičtí neurvalí a hluční zbohatlíci v teplákovkách a adidaskách,letos jich tu bylo víc než klasických němců a angličanů). Musel jsem se pousmát nad modelkami v lehkých svetřících a kraťáskách,i po půl desáté tady bylo pořád celkem chladno. A teď zpátky k tomu permitu – u lanovky sedí týpek z NP a kontroluje permit,jenže tam není celý den,jen po dobu provozu lanovky (ten den přijel až v 9.40h),takže pokud nestihnete permit vyřídit včas,je tu možnost vydat se na vrchol pěšky brzy ráno nebo odpoledne. Ranní varianta je lepší v tom že jdete sice 2-3h po tmě,ale vyhnete se tak celodennímu výstupu ve vedru které potom nastoupí. Od lanovky vede krásně vyskládaný lávový chodník k vyhlídce Mirador de Pico Viejo,kde turisté se zpátečním lístkem na lanovku otáčí, mají totiž jen 30min aby se prošli kolem a pak musí zpátky dolů(mimochodem místí mají lanovku o polovinu levnější). Pár ostatních turistů včetně mě pokračuje dál,teď už mnohem horší cestou přes lávové pole až pod Pico Viejo. Cestou se znatelně oteplilo,dole v sedle už panovalo regulérní vedro.

Výhled od Pico Viejo k Teide.V náznacích je vidět pěšina přes lávové pole. *** Pico Viejo 3135m(v překladu Starý vrchol) je druhá nejvyšší sopka na ostrově.Dominuje jí 800m široký kráter s hloubkou 200m. Na jihovýchodním okraji je plató(tam mě zavedl místní znalec-jeden postarší horal z německa se svojí paní) odkud se otevírá krásný výhled jak na Teide,tak na ostrov La Palma a také  kalderu Las Caňadas,která kráter obklopuje.

Kráter Pico Viejo

Z náhorního plata jsem sešel zpátky do sedla a odtud už mě čekal setup k Rogues de García.Mohl jsem sice pokračovat rovně přes Viejo k silnici,ale čekal mě ještě stop zpátky k autu a tak jsem raději zvolil sestup přes Roques k Paradoru Nacional, kde staví hodně turistů.Délkově to vyšlo nastejno. Ze sedla(3100m) jsou pěkné výhledy na Las Caňadas,tady směrem k Boca Tauce (cca 2000m) Výhled na Guajaru(2715m),kam jsme podnikl aklimatizační výstup o pár dnů dříve.

Následoval nekonečný sestup(1000 výškových metrů)přes lávová pole.Na mapě je to sice skoro po přímce, ale ve skutečnosti to šněrujete sem a tam,nahoru a dolů. Navíc tady panuje skoro bezvětří a žádné větší skály,slunce je kolmo nad obzorem a teplota dosahuje lehce 30C, takže se nemáte ani kam schovat.Nezbývá než jít a nezastavovat.Vzduch byl tak suchý,že jsem si osvěžoval oči vodou z camelbaku. Konečně jsou na dohled Roques de García,díky suchému čistému vzduchu to vypadá že je to kousek, ve skutečnosti ještě půl hodiny.V pravo na fotce jsou dva ultramaratonci kteří mě minuli. Roques de García jsou zajímavé skalní utvary táhnoucí se v délce asi 2km a dosahující výšky až 200m. Okruh kolem Roques jsme si prošli už v roce 2009 a můžu vřele doporučit. Tvoří předěl mezi východní a západní částí kaldery.Díky snadné přístupnosti se jedná o velmi navštěvované turistické místo. Asi nejznámější je útvar  a zároveň dominanta ostrova je Roque Cinchado neboli Boží prst,také nazývaný Zkamenělý strom. Pak už následovala jen proplétačka mezi výletníky a po 10,5h jsem byl na parkovišti u Parador Nacional. Tady jsou dvě velká parkoviště,infocentrum NP,restaurace  a také nejvýše položený kostelík ve španělsku zasvěcený Svaté panně Marii Sněžné. Asfalt byl tak rozpálený,že se na něm nedalo stát ani v ponožkách.Dal jsem se trochu do pořádku,hlavně oprášil od prachu a nasadil úsměv s tím že zkusím čtvrt hodiny stopovat a pak půjdu do restaurace na kafe,ochladit se do stínu. Naštěstí na kafe nedošlo a já  už deseti minutách seděl v autě,které mě dovezlo 8km k Montaňa Blanca. Kupodivu  mi nezastavil žádný turista,ale rodinka z Tenerife,která si vyrazila na výlet. Na tůru jsem měl:

• boty Inov8 – Roclite295
• návleky Inov8 – Debris gaiter 32
• běžecké 3/4 elasťáky
• běžecké triko s dlouhým rukávem
• pertexové kalhoty a bundu s kapucí
• běžeckou čepici se zástěrkou
• čelenku z nákrčníku
• tenké běžecké merino rukavice
• Labelo UV20
• opalovací krém Daylong 50PF
• čelovku Zebralight H600F
• batůžek Camelbak Charge 450(12l)
• 5l vody+jídlo,
• smartphone s app Locus a staženými offline mapami opencycle/google terénní a letecká/vektorová
• sluneční brýle class 4
• hodinky Suunto

V autě jsem měl 8l barel s vodou,kterou jsem se opláchnul a vypil další litr. Příště bude report z  Anagy – asi nejhezčí a také nejméně navštěvované hory na Tenerife. Kompletní fotogalerie tady Trasa tady -deu-

Aklimatizační tůra před přechodem Teide.

Guajara – 2.715 metrů vysoký vrchol v horském hřebeni obepínajícím Teide a zároveň tvořící okraj kráteru o průměru 18km.

Když plánujete dlouhý trek, výběr vhodného způsobu vaření, nebo nevaření, je stejně důležitý jako výběr potravin. Záměrně tady píšu NEVAŘENÍ, protože poměrně velká skupina příznivců ultralightu na trecích skutečně nevaří! I my jsme během Pacific Crest Trailu několik takových potkali.

Bez vařiče

Když si člověk dá trochu práce, není velkým problémem sestavit nutričně správný jídelníček i bez vaření. Na krátkém treku v tom nevidím žádný problém a úspora kolem půl kila na kotlíku, vařiči a palivu už stojí za zváženou, akorát na několikaměsíčním treku si nedokážu představit soukat do sebe osmistouosmdesátou energetickou tyčku… Navíc bez možnosti vařit nemůžete nést tak velké množství dehydrovaných potravin a tak nakonec příliš neušetříte. Nemluvě o tom, že chuťová rozmanitost nevařených potravin je daleko menší a tak toužíte častěji zavítat do civilizace, zbytečně si zacházíte a ztrácíte tím čas. Nicméně záleží na vkusu, určitě to jde i bez vařiče.

VAŘIČE

Nechci se nikoho dotknout a tak zdůrazňuji že se bavíme o lehké výbavě a poměru hmotnost/komfort. Po stránce maximálního komfortu je lepší zůstat doma u sporáku, lednice a kanape… Také nejsem zastáncem rozsáhlých teoretických debat a probírání tabulkových údajů v internetových diskuzích – rozhodující je, jak pro mě vařič funguje venku na treku, nebo při lezení.

Benzínové vařiče

Nejlehčí kousky váží s lahví kolem 400g. Navíc jsou složité, spousty součástí, je potřeba často čistit trysku, ne všechny spojení těsní a tak všechno smrdí benzínem…nejsem jejich fandou. Navíc špatně hoří ve výškách nad 5000m (bohužel osobní zkušenost) Výhodou některých z nich je schopnost spalovat velké množství různých paliv, takže není takovým problémem palivo sehnat a obvykle mají i skvělou účinnost. Pro basecamp v horách, ideálně s partou nosičů je to určitě skvělá volba.

Plynové vařiče

Jsou rozhodně nejpopulárnější, nejlehčí kousky se dostanou na 50g (Snow Peak Ti Lite Max, Fire Maple 116t a jeden z nejlehčích na světě Pinguin Surpass Ti). Mají obrovské výkony, dobře hoří v jakékoliv nadmořské výšce (samozřejmě nedokonalým hořením za vzniku CO, takže bacha) a bez zbytečného piezozapalování jsou i poměrně jednoduché. Piezozapalování je komfortní hlavně v zimě – člověk nemusí sundávat rukavice, ale v létě ho považuji za zbytečné protože je to stejně první věc, která se na vařiči rozbije. Krom toho – hlavně z bezpečnostních důvodů (kvůli možnosti rozdělat si oheň), je takřka povinností nést si s sebou na treku sirky, zapalovač nebo křesadlo.

Parádní Pinguin Surpass (48g)

Velkou výhodou je jejich velký výkon, rychle uvaříte vodu i při -20°C. Pokud chcete palivo v bombě i maximální výkon vařiče využít, musíte udržovat bombu v teple (klidně i ve spacáku). Pokud vymrzlou bombu postavíte v mraze na sníh, stěží z ní dostanete 60%. Do sněhu je praktické si nosit pod bombu nějakou izolační podložku.

Pokud vlastníte titanový kotlík je zbytečné vařit na plný výkon, protože titan hůř vede teplo, takže spíš plýtváte palivem a akorát se vám zkroutí dno kotlíku.

Docela vychytávka jsou vařiče Jetboil – je to kompaktní systém, kde se izolovaná nádoba s tepelným výměníkem na dně nacvakává na vařič. Systém má neuvěřitelnou účinnost, vaříte takřka okamžitě a s minimální spotřebou paliva. Navíc se dá celý vařič i s bombou uložit do nádoby. Trochu těžší, ale zase ušetříte hmotnost na palivu. Dokonalé řešení na zimní výpravy kdy nechcete vysedávat u vaření a na něco čekat. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena.

Mě se osobně nelíbí, že plynové vařiče produkují spousty odpadu – prázdných bomb. Jeden vlastním, Optimus Crux, ale používám ho jen přes zimu, mám tři bomby které si už léta doplňuji a tak s tím dokážu žít.

Další nevýhodou je obtížné shánění bomb mimo vyhlášené turistické oblasti. Navíc většina pošt vám dneska neumožní si legálně bomby někam předem poslat.

Za určitou nevýhodu považuji i fakt, že když vařím, nemůžu u toho dělat nic jiného, musím hlídat až se voda uvaří. Jakmile se rozhodnu mezitím rozbít tábor, obvykle se trochu zapomenu a vyvařím půlku bomby…

Vařiče na kapalný líh

Tady mám na mysli velice jednoduché, ultralehké vařiče zhotovené z použitých plechovek, v hmotnostech od cca. 8g (jednoduchý návod nalezne na youtube) po vychytávky jako je titanové závětří Vesuv, které je přesně designované na kotlíky Evernew a v této kombinaci vytváří neskutečně efektivní a velmi lehký varný systém.

Jejich princip je jednoduchý, do speciálně upravené plechovky nalijte odzkoušené množství denaturovaného lihu (alespoň 95% ideálně 98%)  nebo isopropylalkoholu  potřebné k uvaření třeba litru vody. Líh zapálíte, počkáte pár sekund než se líh předehřeje a začne se vařit a pak už postavíte kotlík s vodou přímo na plechovku a obalíte dobře hliníkovým závětřím. Za pár minut je voda uvařená.

Na plechovce se nemá co rozbít, a když ji někde zmáčknete, tak jí zase narovnáte. V nejhorším si při zastávce ve městě pořídíte novou a díry uděláte provizorně nožem a funguje to taky. Navíc nikdy nespálíte víc paliva než je potřeba, odměřené palivo vyhoří a tím to končí.

Připouštím že vařit na plechovce chce trochu experimentování a několik zkušebních pokusů, ale rozhodně se to vyplatí. Já už plechovku nedám z ruky. Na Pacific Crest Trailu na plechovkách různých typů vařilo víc než polovina lidí.

Některé lihové vařiče mají i výbornou účinnost. Samozřejmostí je dokonalé závětří (jednoduchý návod na několikagramové závětří je součástí návodu na výrobu vařiče z plechovky).

Nám s Marky vydržel půllitr isopropylalkoholu (levný přípravek na čištění nádrží a palivové soustavy u aut) při vaření snídaní a večeří pro dva na 6 dní, a to je potřeba si uvědomit, že ráno i večer byly při vaření teploty kolem nuly.

S přibývajícími lety a zkušenostmi jsme se propracovali i v tomto systému o kus dál. Naprostá většina našeho týmu dnes používá titanový lihový vařič Evernew, ten je neskutečně výkonný. V kombinaci s titanovým kotlíkem Evernew a titanovým závětřím Vesuv, které jsme vyvinuli se celý systém dostává na úplně jiný level. S takovýmto systémem se dostanete na velmi nízkou hmotnost a skvělou efektivitu a nízkou spotřebu paliva. Půl litru vody máte uvařený cca za 5 minut a spotřeba lihu je opravdu minimální.

Titanové závětří Vesuv v kombinaci s kotlíkem Evernew a titanovým vařičem Evernew

Takže když si vezmu celkovou hmotnost, tak vařič z plechovky (8g) závětří (cca. 30g), PET láhev s půllitrem paliva (420g) , Ti kotlík Evernew Non-Stick 1.3L (168g), a malý zapalovač BIC (11g), tak jsem na 637g s kompletní výbavou na vaření pro dva na týdenní akci! Navíc si můžu vzít přesně tolik paliva, kolik potřebuji.

kompletní sestava – vařič z plechovky, Ti kotlík Evernew, alobalové závětří

Ve srovnání s plynovým vařičem, kde bychom potřebovali na stejnou dobu jeden a kousek bomby, ale nést musíme dvě, tak jenom dvě bomby jsou minimálně 700g. Navíc poloprázdné bomby se nikomu nechce nosit a tak jsme zase u plýtvání a odpadů…

Já jsem fanda jednoduchosti a experimentování a tak je mým jednoznačným favoritem vařič na kapalný líh.

Normální ohýnek

Hořící větývky jsou samozřejmě nejlehčím „vařičem“ i palivem. Když dojde palivo, tak je to zajímavé zpestření. A hlavně je to romantika.

Menší romantika je potom drbání kotlíku od sazí. Na horách často ani není dost dřeva a vůbec se mi nelíbí dělání ohňů nad hranicí lesa, kde lidský hovada dokážou rozlámat a spálit každej stromek, kterej se tam náhodou udrží…

Trochu jiná liga jsou jednoduché vařiče na malé větývky. Obvykle se zhotovují z větších plechovek (od fazolí) s výškou aspoň 12cm, ale dají se koupit i v profi provedení z titanu. Na uvaření vám potom stačí hrst malých větývek a suchého listí. Neřeší to ovšem problém sazí na kotlíku a i doba na uvaření je hodně dlouhá.

….

Na PCT jsme se setkali s ještě jedním zajímavým způsobem vaření – kluci si normálně nevařili, ale nesli si prázdnou plechovku od piva. Když si občas udělali oheň, naplnili plechovku vodou a posadili ji do ohně. Za pár minut bylo navaříno, zalili si instantní nudle, který jinak chroupali suchý (ostatně jsou dobrý, skoro jako chipsy:-) nebo je jen nechávali nabobtnat ve vodě, a byli úplně spokojení.

Jak vařit

Ať už zvolíte jakýkoliv vařič, způsob jakým vaříte vám klidně ušetří i přes polovinu paliva. Snad kromě míchaných vajíček není potřeba doopravdy něco vařit. Většinou stačí uvařit určité množství vody a do něj nasypat cokoliv se chystám jíst a zamíchat. Potom kotlík zapokličkovat a strčit pod spacák nebo pod péřovku. Za pár minut je navaříno. Dokonce i rýži stačí pouze přivést k varu, povařit 2minuty a pak strčit na půl hodiny do spacáku a je jako dort.

Navíc na většinu jídel stačí uvařit o něco míň vody než je doporučené a po vyndání ze spacáku si jídlo naředit na požadovanou konzistenci studenou vodou – jako bonus můžete okamžitě jíst a nemusíte foukat.

Určitě si budete myslet, že tady se nedá moc ušetřit. Oblečení přece moc neváží a navíc potřebujete náhradní tohle a tamto. Tohle do tepla, tohle do zimy, tohle do deště a támhleto se vám zas líbí protože to má kapsičku:-) Zkuste si teda zvážit třeba nepromokavou bundu. Vy šťastnější budete někde kolem půl kila, méně šťastní na kile. A co třeba fleecová bunda? Ejhle, další půlkilo.

Základem tady je přestat nosit zbytečné věci. Toho ale docílíte postupně. Po každé výpravě si zapište, kolik a jaké věci jste vůbec nepoužili. Po pár výpravách už je jasné, že půlku věcí můžete klidně nechat doma. Dál se můžete zaměřit na univerzálnost vašeho oblečení. Různé kombinace pár kousků vám pokryjí téměř všechny situace. Další krok je redukce váhy některého oblečení. Pokud nejste vyloženě horolezci, kde je potřeba velká životnost materiálů a různé technické vychytávky, bohatě vám stačí lehounká nepromokavá bunda v hmotnostech 100-400g.

Po určité době se dopracujete asi k takovéhle sestavě oblečení:

– lehké rychleschnoucí kraťasy, funkční triko s krátkým rukávem, tmavé spodky, nebo kamaše (elasťáky), které v chladnu navlíknete pod kraťasy. Dále triko s dlouhým rukávem a lehká fleecová bundička a dva páry ponožek.

– do deště, a jako další vrstva při velmi chladném počasí, slouží lehká nepromokavá bunda a kalhoty. Určitě bych volil provedení s membránou, díky které se při rozumném pohybu nebudete koupat ve vlastním potu.

– lehká péřová bunda. Tady mám na mysli bundu s plněním alespoň 750 cuin a hnotností 200 až 400g. Když ji navlíknete jen na tričko, můžete se po campu komfortně pohybovat i v teplotách kolem 0°C. Péřovka skvěle pomůže i jako vrstva do spacáku je-li velká zima. V neposlední řadě je to jakýsi pohotovostní kus oblečení pro krizové situace (musíte bivakovat během výstupu někam do sedla, spadnete do vody a všechno máte mokré, najdete někoho podchlazeného) protože po oblečení přináší okamžité teplo. Je lehoučká, skladná a univerzální. Jenom je potřeba ji balit do nepromokavého obalu, aby v žádném případě nenasákla vodou, jinak samozřejmě nehřeje. Ze stejného důvodu je třeba zabránit tomu, aby promokla. Pokud ji potřebujete mít na sobě když lije, musíte přes ní nosit nepromok bundu. Jinak je k ničemu.

– tričko, spodky a ponožky na spaní. To ani tak né kvůli teplu, ale kvůli ochraně spacáku. Ne každý den máte šanci se v horách vykoupat a upocený a umaštěný spacák je nejen nepříjemný, ale hlavně ztrácí izolační schopnosti. Na spaní se ideálně hodí lehké oblečení z merino vlny, protože je příjemné, hřeje a nesmrdí ani po mnoha dnech:-) Spací věci vám navíc slouží jako náhradní oblečení pro případ krize. Místo věcí na spaní můžete použít např. hedvábnou vložku do spacáku, tu ovšem nemůžete použít jako náhradní sadu oblečení…

– doplňky jako něco s kšiltem proti slunci, čepice a rukavice a nízké lehké návleky na boty (do 100g). Ty se hodí nejen do sněhu, ale vpodstatě pořád, protože s nimi nemusíte neustále zastavovat a vyklepávat něco z bot.

Uvidíte, že nic víc nepotřebujete a jenom na oblečení dokážete ušetřit i víc než 2kg.

VB je úplně nepropustná, nebo aspoň vodotěsná vrstva (igelit, textilní tkanina) oblečená co nejblíže ke kůži, která drží vlhkost uvnitř místo toho aby se jí snažila odvést pryč. Slyším jak skřípete zuby při představě potoků potu řinoucích se po vaší kůži – tak to rozhodně být nemusí. Nepropustná vrstva navlečená přes oblečení, daleko od kůže (jako třeba nepromok. bunda) skutečně oceány kondenzace může způsobit, ale stejná vrstva navlečená přímo na kůži vytváří překvapivě odlišný efekt. VB chrání dříve zmiňovanou vrstvu páry nutnou pro udržení optimální vlhkosti pokožky a tělo nepotřebuje produkovat další pot pro její udržení. Takže vděčně zavře potní žlázy a zredukuje produkci výparů až o 80%.

Je to ironické, že snaha o suchou pokožku způsobuje větší produkci potu a velké tepelné ztráty, zatímco zadržení tělesné vlhkosti hned u pokožky produkci potu sníží. Takže nejenže s VB uniknete zapaření jako pod nepromokavou bundou, ale ještě všechno vaše oblečení zůstane suché! Nemluvě o redukci tepelných ztrát.

S takovýmto způsobem zadržení tělesného tepla, si člověk v divočině může užívat tepelnou pohodu s výrazně menším množstvím rozměrných a těžkých izolačních vrstev, než se všeobecně považuje za nutné v chladném počasí.

Vlastně čím je chladněji, tím lépe VB funguje. Perfektní je, že ani okolní vlhkost na její funkci nemá vliv. Toto ovšem platí jen v chladných podmínkách a pro mírné aktivity jako je trekking. Při náročnější aktivitě v teple, kdy tělo potřebuje výrazně chladit odpařováním, VB fungovat zkrátka nemůže a nebude.

Kde VB vzít?

Samozřejmě se různé VB produkty dají koupit na internetu, ovšem není to vůbec levná záležitost. Nicméně nezoufejte, k tomu abyste VB ozkoušeli a poznali její výhody vám stačí dostatečně velký plastový pytel (tenký do odpadkového koše), potravinová folie (ideálně SARAN, nebo jiný druh vyrobený z PVDC, který má lepší nepropustnost nejen pro vodní páry, ale i ostatní plyny, pachy atd.) nebo ideálně tenoučká nepromokavá bundička, nebo pláštěnka.

Pokud vám často bývá zima na nohy, můžete výhody VB vyzkoušet ještě snáz. Natáhněte si na bosou nohu tenký plastový sáček, nebo ji zabalte do potravinové folie a pěkně vrstvu přitiskněte kolem nohy nad kotníkem. Pak jen navlékněte ponožky na které jste zvyklí a obujte boty. Nejenže vám bude výrazně tepleji na nohy, ale na konci dne kdy očekáváte pytlík plný potu, bude noha jen mírně vlhká a vaše ponožky budou perfektně čisté a suché! Abyste měli porovnání a sami sebe přesvědčili, zkuste VB jen na jedné noze a večer porovnejteJ

VB vesta – stačí vzít větší igelitový pytel z jemného plastiku (jako je na odpadky), vystřihnout tvarované díry na hlavu a paže, tak aby to nikde neškrtilo a je hotovo. Tuto „vestu“ si oblékněte na holé tělo, zastrčte do kalhot a přes něj přetáhněte nějaké těsnější triko, které bude igelit přitlačovat na tělo. Navrch přidejte lehkou mikinu, nebo bundičku a je hotovo. S množstvím oblečení to nepřehánějte.

Jako VB skvěle poslouží i jakékoliv nepromokavé oblečení, když ho oblečete těsně na tělo.

Berte svoji VB vestu nebo bundičku jako kouzelné funkční tričko, které vám umožní nechat svoje těžké a objemné teplé oblečení doma. Dobrá zvolená VB navíc skvěle slouží jako windstopper a jako oblečení do deště, přitom výrazně zvyšuje tepelný komfort, je lehká, skladná a levná!

A teď už zbývá jen vyrazit a otestovat na vlastní kůži. Zima se nám vrátila a tak teď máme na testování skvělé podmínky. Budu rád, když mi v diskuzi napíšete vaše vlastní zkušenosti.

V horkém podnebí se nabízí využít ochlazovacího účinku odpařování a kdykoliv je to možné namáčet si pokrývku hlavy a tričko. Aby tělo neplýtvalo vodou na neustálé zvlhčování obnažené kůže, oblečte si tenké světlé tričko/košili s dlouhým rukávem. Ta nebude nijak extra hřát, nespálíte se a ještě tělu ušetříte drahocennou vodu. A pokud se třeba vlivem námahy přehříváte v chladných podmínkách, vytáhněte podolky z kalhot, rozepněte zip bundy kus od spodu a uvolněte oblečení kolem krku a komínový efekt přebytečné teplo i vlhkost rychle vytáhne.

V chladných podmínkách je potřeba se vyhnout situacím, které sabotují schopnost těla produkovat teplo, jako je únava, mokrá kůže, velká nadmořská výška, hlad, strach a nedostatek předchozí přípravy (otužování, aklimatizace atd.).

Jaká je tedy nejlepší strategie abychom zůstali příjemně v teple a přitom nebyli zpocení?

Skalní příznivci prodyšnosti tvrdí, že vodní pára (pot) se uspokojivě rozptýlí když na tělo oblečete prodyšnou, vzdušnou vrstvu a vyhnete se vodotěsným, neprodyšným látkám. Bohužel pro nás, prodyšnost funguje jen za ideálních podmínek a to jí potom nepotřebujeme. V podstatě žádné textilní materiály nepropouští vodní páry dostatečně intenzivně, navíc při tom samy vlhkost nabírají a dochází ke značným ztrátám tepla odpařováním.

V ostrém kontrastu s prodyšností je princip tzv. vapor barrier (parozábrany), která chytře využívá funkcí lidského těla. Místo toho abychom se nerealisticky snažili zbavit tělesné vlhkosti a ztráceli přitom drahocenné teplo, vapor barrier zadrží tělesnou vlhkost, omezí tím její další produkci a tím eliminuje tepelnou ztrátu odpařováním.

Stručně řečeno, zastánci prodyšnosti se vás neúspěšně snaží udržet v suchu (za cenu většího pocení a tepelných ztrát) zatímco snahou vapor barrier je udržet vás v tepelné pohodě, kůži příjemně zvlhčenou a přitom vaše oblečení a izolační vrstvy zůstanou suché! Princip vapor barrier skutečně funguje a je perfektní hlavně pro velmi chladné oblasti, kde je nutné udržet oblečení a spacáky dokonale suché.

Abyste se dokázali cítit příjemně, v teple a fit s omezeným množství oblečení, které si nesete, potřebujete nejdříve trochu pochopit jak lidské tělo funguje. Tělo má určité požadavky a když  nedostane to co požaduje, přichází bolest a poškození. A tělo chce teplotu vzduchu v kontaktu s pokožkou cca. 24°C ( je to teplotní rozmezí od 22°C u rukou a nohou až po 26°C u hlavy a trupu). Jakmile začnete tělu odvádět více tepla, než ho samo vygeneruje, začne se dramaticky bránit. Aby si udrželo kritickou teplotu hlavy a trupu, rychle omezí cirkulaci krve do kůže tím, že stáhne kapiláry. Pokud ochlazování pokračuje, téměř zastaví krevní oběh v rukách a nohách a naplno je vystaví chladu.

Snížením teploty pokožky o 10°C a omezením cirkulace krve do rukou a nohou až o 95%, tělo dokáže své tepelné ztráty zredukovat o 75% !

Tělesný termostat primárně udržuje požadovanou teplotu v oblasti hrudníku. Když tedy ochladíte hrudník ve snaze odvětrat přebytečné teplo, spustíte produkci velkého množství tepla a potu a s tím spojenou velkou tepelnou ztrátu. Chcete-li se trochu ochladit a zbytečně nezatěžovat tělo, nechte si zip na hrudi zapnutý a větrejte spíš rozepnutím odspodu, kolem krku, vyhrnutím rukávů bundy atd.

Hlava je jediným místem na těle kde nedochází ke kontrakci kapilár , protože tělo ví, že jeho schopnost přežít závisí na neustále pohotově fungujícím mozku.Jakmile se tedy sníží teplota vaší pokožky a začne vám být zima na ruce a nohy, měli byste zbystřit, tělo se vám snaží říct že nestíhá vyrábět dostatek tepla aby pokrylo tepelné ztráty. Žádné rukavice na světě vám nezajistí teplo na ruce, když si vaše tělo myslí, že je ohrožena teplota trupu a těla. Takže když vám je zima na nohy, oblečte si bundu a čepici – perfektně to funguje třeba když spíte v chladu s holou hlavou.

Potřeby těla.

Stejně důležité jako zmíněná teplota bezprostředního okolí těla cca.24°C je pro tělo udržení  vlhké pokožky. Vlhké, ne mokré! Pro tělo je překvapivě nejkomfortnější poměrně vysoká relativní vlhkost kolem 70%. To co považujeme za suchou pokožku, suchá pokožka rozhodně není. Suchá pokožka praská, je ztvrdlá a loupe se. Naproti tomu vlhká pokožka neznamená mokrá! Co tělo potřebuje je několik milimetrů silná ochranná vrstva z teplého a vlhkého vzduchu, něco jako druhá kůže. Dejte tělu klidný vzduch o teplotě 21°C a relativní vlhkosti 50% a tělo si tuto ochrannou vrstvu udrží s vynaložením pouhého půl litru vody na den. Vystavte ale pokožku drsným podmínkám (slunci, suchu, větru) a tělo udělá neskutečné věci aby ochrannou vrstvu získalo zpět. Potní žlázy se otevřou naplno a tělo se jimi zběsile snaží pumpovat vodu na povrch kůže tak aby odpařením opět vytvořila onu ochrannou vrstvu. A tělo je ve své snaze schopné takto odpařit 6 až 8krát víc vody než je normální. Vy si toho vůbec nevšimnete, pokožka zůstává relativně suchá, protože veškerá voda se v těchto podmínkách hned odpařuje. A po několika hodinách jste výrazně dehydrovaní.

Když je teplota vzduchu ve styku s kůží pod 24°C, voda v podobě nezaznamenatelného pocení se po té, co splnila svůj úkol – zvlhčila pokožku a vzduch kolem ní, úplně hladce a nenápadně odpaří do okolí. Když je však teplota okolí výrazně vyšší, tělo ve strachu z přehřátí reaguje otevřením potních žláz a pumpováním přehřáté vody na povrch, aby se mohla odpařit a tím tělo ochladit. Teprve tohle je ono „nepříjemné“ pocení jak ho známe z namáhavých aktivit. Takže ve skutečnosti jsou dva druhy potu: jeden který nevidíte a ani o něm nevíte, ten udržuje pokožku zvlhčenou a živou a druhý, způsobený přehřátím, vytvářející „potoky potu“ po těle.

Tepelné ztráty lidského těla

Ztráty tepla u lidského těla probíhají těmito čtyřmi způsoby:

• záření (sálání, radiace) – množství tělem vyzářené energie je přímo úměrné čtvrté mocnině rozdílu teploty těla a okolí. Nahý člověk tak ztrácí až 60% tepla. Schopností rozumně se oblékat jsme ale tyto ztráty minimalizovali.
• vedení (kondukce) – je u lidského těla nepříliš efektivní způsob přenosu tepla a spolu s dýcháním a vylučováním močí představuje cca 3% tělesných ztrát.
• proudění (konvekce) – má z fyzikálního hlediska mnohem významnější ochlazovací efekt. Efekt větru, nebo proudící studené vody na lidské tělo asi známe všichni…Na vzduchu se konvekcí ztrácí kolem 15% tepla.
• vypařování vody (evaporace) – voda má vysokou hodnotu skupenského tepla vypařování 2,4MJ/kg. To znamená že odpařování vody z povrchu těla odebírá obrovské množství tepla. K vypařování dochází během dýchání a pocení. Až 20% tělesného tepla je odvedeno evaporací.

zdroj: www.wikiskripta.eu

A co z toho plyne prakticky?

• Je důležité si uvědomit že dobře volené oblečení dokáže snížit ztráty tělesného tepla až na jednu šestinu.
• Mokré oblečení naopak umožňuje až 20x vyšší ztráty tepla (vše bráno v poměru k nahému tělu v ideálních podmínkách).
• Chladící efekt větru je úměrný druhé mocnině rychlosti!
• Je to s podivem ale většina případů podchlazení při outdoorových aktivitách vzniká v relativně mírných podmínkách (nad bodem mrazu) a to právě silným ochlazovacím účinkem větru. Z tabulky níže je patrné, že není potřeba žádná vichřice, stačí normální vítr. Když je venkovní teplota např. -10°C a fouká vítr 30 km/h má to na tělo stejný tepelný efekt jako by bylo -20°C. A to už je sakra rozdíl.
• Mmokrá kůže v proudícím vzduchu umožňuje až 200x vyšší tepelné ztráty.

Nyní už je jasné, proč je zpocené oblečení hlavní nepřítel ve snaze zůstat při nízkých teplotách v tepelné pohodě.