Vánoce jako hlavní sezóna dárkových ponožek mě konečně „dokopaly“ k sepsání tohoto zamyšlení. Jestli ponožky pod stromečkem nesnášíte, ale po rozbalení dárku na vás vykoukl pár nepromokavých (voděvzdorných, voděodolných atd.) membránových ponožek, tak můžete jásat.

Všechno má své limity

 Je to super věc, která dokáže řešit hodně žalostných a nepříjemných situací na treku. Je ovšem potřeba počítat s tím, že jako každý jiný výrobek, mají i nepromokavé ponožky svoje limity a zásady používání. A tomu se chci věnovat.

Ať už vlastníte Dexshelly, Bridgedale nebo SealSkinz, musíte si uvědomit, že to jsou ponožky nepromokavé a né zázračné! Co tím myslím? Zkrátka to, že nastanou situace, kdy se nějaké vlhko do ponožky dostane… Jak to? Zkusme trochu zapátrat a zamyslet se:

Začnu trochu odjinud – úplně každý, kdo shání membránovou bundu v obchodě tvrdí, že aby neprotekla pod ramenními popruhy batohu, musí mít membrána nepromokavost alespoň 20 000 mm vodního sloupce… Nikdo to nikdy nepočítal, ale všichni si to přečetli na internetu a tak to prostě musí být pravda.

Pravda je taková, že i když byste měli 30 kg batoh, který nebude mít bederák a celá hmotnost bude viset jen na ramenou, batoh bude mít ještě ke všemu uzoučké, jen 5cm široké tvrdé popruhy a zatížení se nebude rozkládat na celé rameno, ale jen na 5cm dlouhý úsek přes trapézový sval, tak vytvoříte tlak pouze 60kPa, který odpovídá 6 000 mm vodního sloupce. Takhle těžký batoh a navíc takhle blbě nikdy nikdo nenosí.  Tudíž i 10 000 mm vodního sloupce u bundy bohatě stačí. Pokud bunda proteče, je to kvůli znečištění nebo poškození membrány (dlouhodobým působením potu, nebo stykem s opalovacím krémem a co je ještě horší s repelentem!).

A teď zpátky k ponožkám. Všechny membránové ponožky mají podobnou konstrukci – vnější odolná ponožka, většinou nylonová kvůli dobré mechanické odolnosti. Vnitřní ponožka buď ze syntetického vlákna, které dobře odvádí vlhkost, nebo s příměsí Merina kvůli hřejivosti a odolnosti proti zápachu a mezi těmito vrstvami je ukrytá pružná, nepromokavá a přitom prodyšná membrána.

Převzato z webu www.dexshell-trade.cz

Žádný výrobce nepromok ponožek nenabízí membránu s větším sloupcem než 20 000 mm. Většinou je to 10 000 nebo 15 000 mm. Ale to je úplně jedno. Stačí se totiž podívat na pár vědeckých prací (a nebo zase trochu počítat) a hned uvidíte, že při chůzi 70 kg člověka bez batohu, v dobře tlumené botě úplně běžně vznikají pod palcem i pod patou tlaky 400 až 500kPa , to je 40 000 až 50 000 mm vodního sloupce. S batohem a při běhu je to potom klidně dvakrát tolik!

Převzato z diplomové práce K. Novákové: “Dynamická analýza chůze v běžné sportovní obuvi a v obuvi MBT”

Je jasné, že žádná membrána nemůže tomuto tlaku odolat. A tím jsou limity funkce nepromokavých ponožek jasně dané. Když půjdete dlouhé úseky po kotníky ve vodě, nebo mokrou travou, popřípadě mokrým sněhem a vaše boty budou plné vody, určitě nastane moment, kdy nějakou vodu dovnitř ponožky protlačíte.

Ptáte se jaký význam potom ty ponožky mají? VELKÝ!!! Vody, která do ponožky prosákne je totiž minimum a rychle se ohřeje. Funguje to potom jako neopren, jehož funkci, i když je mokrý, nikdo nezpochybňuje. Tepelný komfort zajišťují stále skvěle.

Ideální situace pro nepromokavé ponožky – když vás na jaře přes noc zasype sníh a do civilizace je to ještě dva dny cesty! AT 2018

Nepromokavé ponožky nejsou zázračné, ani dokonalé a určitě budou i situace, kdy vás trochu potrápí. Ale z možností, které člověk při dlouhodobém pobytu venku (mnohadenní treky v chladných nebo zimních podmínkách) má, je to to nejlepší. Proč?

Jasné výhody

• Dobře nakrémované (navoskované) kožené pohory mají nulovou prodyšnost, takže v teple se v nich noha paří. I v dokonalých podmínkách se nedá v těžkých tvrdých botách chodit dlouhodobě 40 km denně. V mokrém sněhu, nebo celodenním pochodu v dešti se stejně nakonec namočí a potom schnou dva dny. Když potom přes noc přimrzne, pohory jsou tvrdé jako kámen a krom toho, že se do nich skoro nelze dostat vám ve zmrzlé botě ještě hrozí omrzliny. Není to vůbec to, co člověk na dlouhé výpravě chce.
• V běžeckých botách se sice dají dělat hromady kilometrů aniž by noha trpěla (nemám problém dělat i v horách 40 až 50km denně) a noha skvěle větrá a nedělají se puchýře. Když ale klesne teplota k nule a je mokro, je to ledové peklo. Pohorky v takových podmínkách alespoň trochu podrží teplo.
• Neoprenové ponožky sice dokonale ochrání před vodou zvenku, ale nejsou vůbec prodyšné, tak se nedají pohodlně nosit dlouhodobě. Ještě horší je, že jsou obvykle silnější, míň pruží a když je nacpete do bot, vždycky jsou někde shrnuté a tlačí. Na fungování v lodi nebo kolem tábora je to dobré, ale na delší chůzi je to peklo (puchýře, otlaky).
• Když zkombinujete běžecké boty s nepromokavýma ponožkama, máte to nejlepší z obou variant! Za normálních podmínek můžete v lehkých botách a tenkých ponožkách dělat hromady kilometrů aniž by nohy trpěli a v chladu řešíte krizové situace nepromokavými ponožkami.

CDT 2016 – i když jsme procházeli Coloradem v červnu a přes den bylo vedro, v horách byly ještě hromady sněhu a v noci mrznulo. Nepromokavé ponožky nám mnohokrát zachránily prsty na nohách před omrznutím.

Praxe

Typicky natahuju nepromok ponožky večer po celodenním pochodu v mokru, když se ochlazuje a já potřebuju pochystat spaní. Natáhnu nepromoky, klidně vklouznu zpátky do mokrých bot a v teple pochystám spaní a navařím jídlo. Lezu potom do spacáku s teplýma nohama a mám dobrou šanci strávit noc v teple.

Nepromokavé ponožky budou pochopitelně zvenku mokré, takže je sroluju do ruličky, vymáčknu vodu – nikdy je neždímám kroucením, protože by se membrána poškodila – a zazipnu je do malého ziplok sáčku a hodím dovnitř do spacáku. Když přes noc přimrzne a ráno jsou boty zmrzlé na kost, tak vytáhnu ze spacáku vyhřáté nepromok ponožky, vklouznu do bot a bez rizika omrzlin můžu i ve zmrzlých botách pokračovat dál. Když se udělá tepleji, přezuju se zpátky do obyčejných ponožek a nepromoky si suším na batohu. Budou připravené na další použití a budou dýl sloužit, než když v nich budu trávit celé dny. Každá membrána má omezenou životnost. Ta v ponožkách je docela silná a pružná, ale stejně není nesmrtelná.

Aby vám nepromokavé ponožky dobře sloužily a dlouho vydržely:

• Hlídejte abyste neměli v botě nic ostrého – ihned vysypávejte kamínky a všechno co by mohlo membránu poškodit.
• Ponožky nikdy neždímejte kroucením!!! Jen srolovat a vymáčknout (i otočené naruby).
• Nepoužívejte je bez bot – nikdy nevíte, co si našlápnete.
• Při sušení sušit zvenku i otočené naruby, jinak zůstanou zevnitř vlhké a můžou zplesnivět.
• Počítejte s tím, že nepromokavé ponožky jsou vždycky silnější než obyčejná ponožka a když je narvete do těsné boty, bude to nepohodlné a v místě největšího tlaku ponožku časem poškodíte
• Pokud nejsou zrovna šílené podmínky, snažte se je nenosit. Ponožky obecně dostávají hrozný záhul a téměř žádné na treku nevydrží víc jak 500 až 1000 km. Čím tenčí ponožka, tím pochopitelně nižší životnost.

A jakou značku zvolit? Podle našich zkušeností není mezi značkami ve funkci zásadní rozdíl. Všechny jsou dobře udělané a mají ploché švy. Ale každá značka je docela charakteristická:

Dexshell – rozhodně nejměkčí a nejpříjemnější na nošení. Obrovský výběr variant. Ty tenoučké mají nižší životnost.

Bridgedale – celkově silnější, tužší ale mají dobrou životnost.

SealSkinz – jsou o něco větší, volnější. Opět trochu tužší.

Některé modely mají silikonové proužky/těsnění v horním lemu, takže do nich tak snadno nezateče zvrchu. U ostatních se nesmíte divit, že při chůzi v dešti v kraťasech, nebo při brodění vody po kolena máte mokro v ponožkách, ale to snad dojde každému:-)

Mnoho komfortních kilometrů s batohem na zádech nejen v roce 2020 vám přeje tým NALEHKO.

Oficiální sraz NALEHKO 2019 jsme již na podzim vyhlásili v Beskydech a na tom se nic nemění.

Nicméně kluci Luboš a Honza Bienovi by nás rádi seznámili s krásami jejich domoviny v Českém Krasu a dali si tu práci sehnat “základnu” a naplánovat trasu.

Všichni kdo máte chuť se sejít a trochu si zjara protáhnout nohy jste 29. až 31.3. zváni:

Trasa – nástřel – https://mapy.cz/s/3p7Wj z Mořina do Mořina, 34.8 km • 11:03 h. Upravíme podle podmínek a potřeb účastníků. Český Kras je CHKO, tak bychom se večer nejspíš vrátili přespat na základnu. Jednotlivci se samozřejmě můžou rozhodnout po svém. Všechny  účastníky každopádně prosím o citlivý přístup a dodržování principů Leave no Trace!

Po minulých cestách, kdy jsem dokázal ujít stovky kilometrů v pohorách, ale měl jsem puchýře a celkově jsem byl zničený jsem došel k rozhodnutí, že už nechci takhle trpět. Volba padla na běžecké boty Inov-8 a poměrně minimalistický model Trail Talon 250 (v současnosti je v prodeji nástupce Trail Talon 290 nebo lehčí Trail Talon 235) Jelikož jsem už předtím celkem běhal, tak jsem s běžeckou obuví měl trochu zkušenosti a tak jsem na nový model nemusel nohu ani příliš zvykat. Obešel jsem s nimi cca 3600 km (3 páry) ve všech možných terénech – blátem, vodou, sněhem, pískem, po kamenech a musím říct, že mě velmi překvapila především kvalitní podrážka. Ta mě podržela i na velmi kluzkých, suťových polích ve Vysokých Tatrách.

Spousta lidí namítne, že v takových teniskách vám nedrží kotník. Ale já jsem toho názoru, že v takových botách se naučíte chodit! V pohorkách má totiž člověk pocit, že může šlápnout kamkoliv a do čehokoliv a noha i boty vše vydrží. Jednoduše jste takový valící se tank. Kdežto v běžeckých botách daleko více cítíte podklad a díky tomu se naučíte lépe číst terén. Naučíte se včas reagovat na každý podnět či nepříjemný došlap a díky tomu se vyhnete výronům a především posílíte vazy a svalstvo, které je po chůzi v “nezničitelných” pohorkách ochablé. U tohoto modelu také musím vyzdvihnout úžasnou prodyšnost, díky svrchní síťovině noha skvěle větrá i v tropických, letních teplotách. Za celou cestu se mi tak díky tomu neudělal jeden jediný puchýř! Díky své lehkosti (ve velikosti UK8 – 250 gramů) nebudou vaše nohy tolik unavené a snesete velké porce kilometrů delší dobu. Mě osobně nedělalo problém ujít 40-50 km každý den. Nedovedu si představit, že bych tohle chodil v pohorkách.

Nevýhoda je v tom, že snadno promoknou (pokud nemáte model gore-tex), jenže ono to má i své plus. Když boty promočíte, tak rychle uschnou(v letních teplotách cca 2 hodiny). Zkuste to s pohorkama – budete je sušit tak 3 dny. Do deštivého podnebí se tento problém dá vyřešit nepromokavými, membránovými ponožkami Dexshell. Velká výhoda je také v tom, že pokud jdete dlouhý trail a víte, že budete potřebovat více párů bot, tak stačí mít ověřený určitý model a nemusíte mít všechny páry prošlápnuté. Jednoduše si prostě vezmete novou botu a jde se dál. Kdežto v neprošláplých pohorkách byste trpěli.

Edit redakce : Od dokončení cesty po hranicích Československa jsem v různých modelech značky Inov-8 naběhal a nachodil dalších několik tisíc kilometrů. Ať už to bylo na horských maratonech a ultra-maratonech nebo na víkendových přechodech až po další dálkovou trasu napříč Balkánem. Na této poslední akci jsem testoval model Inov-8 TrailRoc 285 a od té doby se tenhle model stal mým nepostradatelným společníkem pro dlouhé, horské běhy a túry.

Krkonošská 50 s Inov-8 Trail Roc 285

Shrnutí : Pokud člověk plánuje horský výstup s mačkami, tak běžecké boty pohorky nenahradí. Pro normální horské túry je to ale skvělá volba. Nevydrží sice tolik (cca 1000 – 1300 km), ale s tím se musí počítat. Navíc, ruku na srdce – kolik ročně nachodíte kilometrů v horách ?Jako první se začne trhat síťovina, ale podrážka vydrží skutečně hodně! Můj poslední pár se kterým jsem ušel cca 1300 km mám pořád ještě doma a zvládl jsem s nimi naběhat ještě dalších 300 km a podrážka pořád drží! Já osobně na běžecké boty už nedám dopustit  a pohorky jsem definitivně pověsil na hřebík!

Tahle bota má za sebou cca 1500 km! Model Inov-8 Trail Talon 250

Sice se blíží léto a teplíčko, ale na horách, kam se většinou na vandry vyráží může být i v červenci v noci pod nulou. Navíc máme v létě nutkání odlehčit batoh hlavně tím, že si vezmeme menší, lehčí spacák.

Často slýchám o tom, že výlet byl super, ale že někdo pořád klepal kosu. To by mě fakt nebavilo. Já si to chci venku užívat, ne přežívat. Boj o přežití může i tak nastat vlivem nějaké nehody nebo průšvihu. Je úplně špatně, když i za pohodových okolností musím bojovat o život a přežívat.

Noc venku v teple není jen otázkou vybavení. Dva lidi se stejným vybavením budou mít úplně jiný tepelný komfort v závislosti na fyzičce, únavě, stravě, výběru místa pro nocleh… Nejen štěstíčku, ale i tomu teplíčku se musí jít trochu naproti!

Se zahříváním večer ve spacáku má problém hodně lidí a žádnej spacák nepomůže, když se tělo nedokáže ohřát (spacák jenom izoluje, teplo musí vygenerovat člověk). Na to jak tělu trochu pomoci a vytvořit správné podmínky je pár jednoduchých pravidel. To úplně nejzásadnější – zůstat v suchu – snad nemusím rozebírat. Bez toho to nejde. Pokud se vám to nedaří, je čas přehodnotit svůj přístup i výbavu. Takže pojďme na další související pravidla:

1) Po zastavení v kempu se hned převléct do suchého a péřovky, nebo na sebe přes spocené věci natáhnout membránovou bundu a během věření a chystání spaní pěkně doschnout. To mám radši, nemusím nosit tolik náhradního oblečení a nehromadí se mi mokré hadry. Na těle, ve 37°C schne všechno mohem líp než venku při nula stupních… Když je ovšem velká zima, je potřeba se převléct do suchého.

2) Důležitý je večer nikde nepostávat a neprochladnout, sezení u ohně je fajn, ale pokud je vám chladno, je lepší si zalízt do spacáku a jít spát.

3) Určitě mít čepici nebo přes hlavu přetaženou kapuci. V chladu holou hlavou bez pokrývky člověk ztráci klidně polovinu tělesného tepla.

4) Určitě je dobře si dát před zalehnutím pořádný, teplý jídlo, aby mělo tělo energii na zahřívání. Pálivý věci, který vás trochu rozproudí taky nejsou k zahození. Pomáhá jak chilli, tak třeba skořice. No a ideálně to zakončit nějakou kalorickou bombou typu čokoláda:-) Je potřeba mít v krvi i svalech dost glukózy – je to palivo pro buňky.

5) Když se ani tak nedokážete zahřát, nám se s Olí na treku osvědčilo – jak už byla Oli po čtyřech měsících unavená a nemohla se večer zahřívat, tak jsem nesl malou, půllitrovou PET láhev se širokým hrdlem a dobrým uzávěrem. Do té láhve jsem večer nalil teplou vodu (né vařící, to by člověka spálilo) a Oli si ji strčila do spacáku mezi stehna. Když si totiž láhev dáte k nohám, tak to skoro vůbec nefunguje, cítíte trochu tepla, ale na tělo je pořád zima. Ale když se ta flaška dá mezi stehna, tak je teplo po celém těle do 30s – po vnitřní straně vedou hlavní tepny i žíly a ty hned teplo rozvádí po celém těle. Funguje to skvěle a ještě má člověk pití na noc:-) Když se ohřejete, tak je lepší tu láhev ze spacáku vyndat, ať se třeba nějak náhodou v noci neotevře a nepromočí spacák:-)

6) Pokud máte ke komu, přitulte se. Ve spojených spacákách je v páru mnohem tepleji, než když si každý soukromničí ve svém.

Naše společná péřová “peřina pro dva” – double quilt – nám na CDT při svých 1200g umožňovala spát pod širákem i když bylo -8°C!

7) Určitě je lepší se do dobrého spacáku moc nenavlíkat. Jen dlouhý triko, spodky, ponožky a čepici (čepice je hodně důležitá, hlavou odchází hodně tepla) Když je člověk hodně zmrzlý, tak si může třeba nechat péřovou bundu. Ono je to o tom, že když se navlečete do tří fleecových bund a nepromokavý bundy, tak je téměř nemožné si vytopit vnitřek spacáku a bude pořád chladno. Přitom ty vrstvy neizolují dost na to, aby na těle zůstalo dost tepla. Je to jako by člověk chtěl zatopit v místnosti a hodil na topení tři deky – téměř žádný teplo se přes ně nedostane. Tělo je radiátor a musí si vnitřek spacáku vytopit:-) Navlíkat se do spacáku má význam, když jste to úplně neodhadnuli a venku je -10C a vy máte spacák do +5°C. Pak navlečte všechno co máte. Tady se nezahřejete!

8) Když začne být díky nedostatečnému spacáku chladno, tak zaujmout energeticky výhodnější pozici, tzn. třeba lehnout na záda, zkřížit nohy a založit si ruce na prsa, ať se co nejvíc tepla podrží v těle. Super je se skrčit, ale tady bacha, pokud je vám spacák těsný a vy se skrčíte, tak se na kolenou a na zádech napne, vytlačí se z něj vzuch a přestane izolovat, pak to na zádech i kolenou děsně studí…

9) Když nastanou neobvykle chladné podmínky – improvizujte. Nenechte chlad, aby se do vás už večer „zakousnul“ 

Oli mě za zveřejnění týhle fotky zabije, ale je krásně vidět, že o 10C nižší teplota než je obvyklé se dá vyřešit tričkem na hlavě místo čepice a ponožkama na rukách místo rukavic. Horká čokoláda do kelímku a bude se spát jedna báseň!

Tohle všechno platí, když máme daným podmínkám aspoň trochu odpovídající vybavení. Jestliže jste to podcenili a všechno předchozí nepomáhá, bude potřeba si pomoci výběrem lepšího místa na spaní. Tady naštěstí taky platí jednoduchá pravidla:

– vždycky lepší spát někde pod stromama, nebo aspoň pod jedním, nebo trochu pod křovím. Tam je přes noc mnohem tepleji. Otevřená prostranství hodně rychle vyzáří všechno teplo, které země nabrala od slunce přes den a pak je kosa. Stačí na horské louce zalézt pod první stromy na okraji a hned je o 3-5°C tepleji!

– najít si závětří, vítr odebírá mnohem víc tepla

– důležitý je i podklad – pokud jste podcenili karimatku – vlhký písek nebo hlína bude odspodu “vysávat” teplo. Vždycky je o hodně tepleji když se leží na suchém podkladu. Ideální je jehličí nebo listí, suchá tráva. To je nesrovnatelně větší teplíčko.

– Nekempovat úplně v dolíčku a hned u vody. Nejchladnější vzduch klesá dolů, tak je tam fakt chladno. Navíc při ochlazování kondenzuje voda a všechno hodně navlhá a izolace potom nehřeje.

Brzy ráno, když jsem šel fotit bylo u jezera -7°C, ale pod tarpem, 30m od vody a pod stromama bylo jen -3°C a pro nás pohodlně prospaná noc.

– Na ochranu před deštěm používat stan, nebo tarp, rozhodně né žďárák – špatný žďárák je mnohem horší než žádný! Tělo vypotí přes noc klidně půl litru vody, špatný žďárák to nepustí ven a je to tragédie. Zkuste si nalít do postele půllitr vody. Bude vám zima i ve 20°C… to prostě nejde. 95% žďáráků co jsou na trhu vám spíš uškodí než pomůže…

Ono se to zdá jako kraviny, ale drobnosti se poskládají a výběr místa může dělat rozdíl mezi spokojeným spánkem a nebo proklepanou nocí… Na vaší další cestě si to můžete vyzkoušet a určitě přijdete i na něco dalšího. Každopádně trochou plánování a následným výběrem správného vybavení si můžete ušetřit valnou většinu promrzlých nocí…

Jestli máte nějaké další fajn tipy, pište je dolů do komentářů, rád se taky něco přiučím.

Kdo náš web NALEHKO zná, tak to určitě četl už mnohokrát. Ale pro ty co nás a koncept ultralight trekingu teprve objevili, přichází jaro a začátek nové sezóny venku, a tak trocha toho opakování příjde vhod.

Proč?

Proč vlastně řešit váhu vybavení??? Když pár dní v Alpách v Rumunsku nebo ve Skotsku zvládáte i se svým 25kg monstrem? Protože se před vámi otevřou mnohem lákavější možnosti – dlouhé treky, na které jste neměli dost dovolené, ale s lehkým batohem je v klidu za dva týdny proběhnete. Treky, které pro vás kvůli délce trvání nebyly řešitelné po stránce zásobování, a nebo třeba treky, které se vám na váš věk a zdravotní stav zdály být nedosažitelné. S lehoučkou výbavou se do nich můžete pustit. Jako můj taťka, je mu přes 60 a s batohem nikam nechodí, protože je mu těžký batoh nepříjemný, ale hravě se mnou zvládnul za 10dní korsickou GR 20, nebo 300km John Muir Trail v Kalifornské Sieře Nevadě. 5kilo vybavení (a nějaké jídlo k tomu) totiž unese každý.

Je to bezbečné?

ANO je. Ultralight není o tom, že kvůli hmotnosti necháte kriticky důležité vybavení doma a budete doufat, že to nějak dopadne. Naopak. Dřív než něco ze svých věcí necháte doma, je potřeba tzv. „udělat domácí úkol“, jinak by taková redukce byla hazardováním. Výbava dost závisí na tom, kam jedete a těžký batoh plný zbytečných věcí je obvykle výsledkem strachu – neznáte svůj stan, nechcete se učit ho stavět a nebo vybírat vhodné místo pro něj, tak si koupíte pětikilové expediční monstrum s tím, že to vyřeší za vás. Bojíte se, aby vám nebylo zima, tak radši koupíte o kilo těžší spacák. Bojíte se, abyste měli náhradní oblečení když promoknete, protože si nejste jistí nepromokavostí bundy. Bojíte se, že vám dojde palivo a tak přibalíte do batohu o plynovou kartuši navíc…

Ani expediční stan vás neochrání, když pro něj vyberete opravdu hloupé místo… správné místo je základem bezpečí!

Strach, neznalost, nedostatek zkušeností a často i značně irelevantní informace na různých fórech vedou ke kupení vybavení “jen tak pro jistotu” Tomu všemu se dá předejít, ale je potřeba příprava:

• Je potřeba si dobře zjistit, kam jedete, jaké budou podmínky, profil, jak to bude se zásobováním a pak se už připravit přesně na konkrétní situaci.
• Je potřeba si svoje vybavení vyzkoušet a odladit během několika akcí. Někdy to chce začít přemýšlet a někdy trochu změnit zaběhlé, nesmyslné návyky (nejtěžší část u všech nových věcí 🙂
• Znát svoje možnosti a schopnosti. A trénovat – štěstí opravdu přeje připraveným.

Jak na to?

Asi teď nenaházíte všechno vybavení co máte do popelnice, a většinou to ani není potřeba, ale bude nutné se na to podívat trochu jinak. Výbavu určitým způsobem protřídit a při nákupu nových kousků už vybírat pečlivěji.

• Pokud nechcete nic ze svého vybavení měnit, je dobré si aspoň udělat seznam výbavy i s váhami jednotlivých položek které používáte. Tak zvaný gear list. Budete překvapení hmotností některých kousků. Když pak budete balit, sáhněte po lehčí variantě z vašeho portfolia. Nejdřív se vám bude zdát 150g ušetřených na fleecové bundě směšných, ale při pohledu na 40ti položkový seznam to dává potenciál k ušetření několika kilo.
• Když si poskládáte lehkou variantu výbavy, vyražte na pár víkendových akcí a po návratu si poznamenejte, které věci jste vůbec nepoužili, nebo spíš nepotřebovali. Zjistíte že opakovaně nosíte polovinu věcí úplně zbytečně. Tak je příště nechte doma – to se samozřejmě NEVZTAHUJE na nepromokavou střechu nad hlavou, nepromok bundu a kalhoty a jednu teplou vrstvu na tělo pro krizovou situaci. Nakonec se dopracujete k něčemu takovému:

Ukázka mojí vlastní výbavy pro brzce-jarní výlet po Smoky Mountains (noční teploty -5C přes den 10 až 15C): vlevo hromádka oblečení ve kterém půjdu, v pravo od hůlek ve sloupcích postupně: nepromokavé oblečení, lékárnička, karimatka, filtr na vodu, kotlík s vařičem, čelovka, nůž, lžíce. Dále čisté spací oblečení a péřový spacák. Nakonec péřovka, tarp, šňůra a pytel na věšení jídla na strom kvůli medvědům, kolíky k tarpu a Tyvek ground sheet.

• ​Pokud jste nakloněni radikálnějšímu odlehčení a koncept ultralightu se vám zamlouvá, je potřeba se podívat hlavně na tzv. Velkou Trojku

Člověka to až zaskočí, že na třech věcech může ušetřit přes 5kg!!! Bacha na to, že batoh se kupuje až nakonec! Velikostí a nosností podle toho, jak dobře jste odlehčili! Je mnohem příjemnější nést lehkou výbavu v klasickém, těžkém batohu, než těžkou výbavu narvanou v ultralehkém!!!​

Univerzálnost

Pro další odlehčení je potřeba se zamyslet nad univerzálností věcí, které nosíte – např. trekové hůlky nejsou jen hůlky, ale dá se na ně postavit stan, pak ssebou nemusíte nosit stanové tyčky.

Karimatka nemusí sloužit jen v noci na spaní, ale dá se na ní sedět při zastávkách přes den, a nebo poslouží jako zádová výztuha ultralehkého batohu. Není potřeba si kupovat spacák do -10C, jen tak pro jistotu, když většinou spáváte v teplotách kolem nuly. Je lepší koupit spacák jen těsně pod OC a doplnit ho lehkou péřovou bundou, která navíc poslouží večer v kempu jako teplá, skoro nic nevážící vrstva, a takový spacák pak bude dobře použitelný i za teplejších dní. Stejně tak je lepší nosit místo vložky do spacáku, která je jinak úplně nepoužitelná, dlouhé spodky, triko a ponožky – ty ochrání spacák před znečištěním stejně jako vložka, ale navíc slouží jako náhradní oblečení, kdybyste se někde nečekaně vymáchali a nebo když by se výrazně ochladilo. Nebo že na víkendovou akci nemusíte nosit vařič a těžkou bombu, ale třeba jen deci biolihu a místo plynového vařiče trochu upravenou plechovku od kočičího žrádla. Když se ocitnete v průšvihu, trocha lihu vám pomůže hravě rozdělat oheň…

Takže rozumíte konceptu univerzálnosti?

Když se do ultralightu ponoříte, jako mnoho fanoušků a čtenářů našeho webu, zjistíte, že je poměrně snadné, zredukovat výbavu klidně i na měsíční trek na 5kg a že je nesmírně osvobozující pohybovat se krajinou s hlavou vzpřímenou, bez bolestí zad, ramen a kolen a že i dálky jsou najednou mnohem lákavější!

I my jsme tomu propadli a kromě pár kratších, několikasetkilometrových treků už máme za sebou i dva přes 4000km, napříč kontinentem – Pacific Crest Trail (4200km při západním pobřeží USA) a Continental Divide Trail (4500km po páteři Skalistých hor od Mexika po Kanadu).

Lehký krok na cestách i v životě vám přeje Petr K.

Nebudu se snažit o rozsáhlý popis všech alternativ dostupných na trhu, jen jsem se rozhodl podělit o svoje praktické zkušenosti z dvouletého intenzivního používání několika pěnových karimatek.

Vyzkoušené karimatky: (zleva) Therm-a-Rest RidgeRest Sol a Z-Lite Sol a klasická černá EVA.

Několik důležitých bodů úvodem:

• Žádná pěnová karimatka nenabízí na spaní takový komfort jako samonafukovačky, nebo nafukovačky. Pěnovky jsou prostě jiné a jejich výhoda je, že komfortní je jejich používání! (vysvětlím později)
• Protože některé pěnovky jsou dost drahé a přitom rychle ztrácí svoje vlastnosti, rozhodl jsem se popsat jejich uživatelské vlastnosti až po delším užívání, aby si každý mohl promyslet, jestli je ochotný do nich investovat. Karimatky RidgeRest Sol a černá EVA mají za sebou víc než 150 nocí, Z-Lite SOL cca. 30
• Všechny karimatky používáme ve zkrácené verzi – stačí délka od ramen po kolena (člověk si stejně vždycky dává něco pod hlavu, a pod nohy se na sněhu nahází zbylé oblečení z batohu) Navíc když je zima, tak stejně spíte skrčení a tak se i na krátkou karimatku vejdete celí:-) EVA je o něco kratší, protože je Markétina.
• Jde o subjektivní hodnocení i test. Jsem hodně hubený (183cm/68kg) a tím pádem samá kost, takže někdo trochu obalenější může všechno vnímat úplně jinak. Navíc se o svoje věci dobře starám, a tak vám třeba nemusí vydržet tak dlouho.

Na pěnovou karimatku jsem přešel po několikaletém používání tenké (2,5cm) samonafukovačky kvůli přípravě na 5ti měsíční Pacific Crest Trail. Trail prochází hodně opuštěnými pouštěmi a horami a nechtěl jsem řešit propíchnutí a obvyklé poruchy ventilku. Když jednou zkusíte samonafukovačku, na pěnovku se nechce…ale zvyknout se dá poměrně rychle a když si dáte trochu práce s výběrem místa, i s pěnovkou můžete spát docela pohodlně.

Pro porovnání – velikost sbalených kousků

Jako největší plus pěnovky hodnotím komfort jejího používání:

• nemusím mít strach, že mi navlhne a nemusím ji ráno sušit
• nemůže se porouchat:-)
• je lehoučká a navíc si můžu ustřihnout libovolnou délku a tvar, abych dosáhl optimálního poměru komfort/hmotnost
• když se přes den zastavím na pauzičku, hodím jí klidně na kamení a můžu pohodlně odpočívat
• smotám jí do roličky a sednu si na ní k ohni
• když na ní vyliju večeři, jednoduše ji otřu, nebo opláchnu (zvlášť praktické v oblastech kde jsou medvědi)
• když je potřeba, klidně z ní ufiknu kousek a podložím si kšandy batohu když mě tlačí:-)

A teď už ke konkrétním kousků. V tabulce jsou kromě výrobcem udávaných hodnot u nové karimatky i hodnoty po dlouhodobém používání (nejvíce se samozřejmě mění tloušťka a s ní i rozměr sbalené karimatky). Kromě skutečné hmotnosti je v tabulce i srovnávací hmotnost – každá karimatka je totiž jinak dlouhá a srovnávací hmotnost je skutečná hmotnost přepočtená pro srovnání na délku 130cm.

Hodnocení pohodlí je založené na stupnici 1-10, kde 1 je katastrofa, něco jako Alumatka a 10 je 2,5 cm tlustá samonafukovačka. Pohodlí jsem pro účel testu definoval jako schopnost eliminovat nerovnosti. Testoval jsem na rovném betonu a pod karimatku umísťoval v oblasti ramen a boků horolezecké karabiny.

Testování schopnosti eliminovat nerovnosti za použití karabin

Hodnocení životnosti – nejvyšší hodnota životnosti patří nejodolnější karimatce a je 10.

Shrnuto a podtrženo:

• černá EVA (platí pro všechny EVA bez hladkého, zataveného povrchu) se takřka nedá nacpat do batohu, okamžitě se na všechno „přilepí“, takže jde jen těžko použít jako výztuha na záda pro UL batohy. Do batohu jí nacpete jen když bude v extra obalu…Taky se rychle a snadno poškodí dlouhodobým slunečním zářením – prostě se speče, splaskne. Takto tenká (7mm) neschová téměř žádné nerovnosti, ale určitě ji neprolehnete jako Z-Lite a ani ostré nerovnosti nejsou „bolestivé“. V testu s karabinami se to jen potvrdilo. Na zádech to citelně tlačí, ale ani při zavrtění to není bolestivé.
• Z-Lite se zase rychle slehne běžným používáním – o čtvrtinu tloušťky během cca. 30 nocí. Na PCT jsem jich viděl několik slehlých na tloušťku alumatky:-) Ale skvěle se s ní manipuluje a nabízí velké množství alternativ jak ji zabalit a kam připnout. Docela fajn je, že večer když se chcete uložit a hodíte ji na zem na plachtu, tak je rovná a nesnaží se pořád sbalit jako rolovaná karimatka. Skvěle se hodí jako výztuha zad do UL batohů. Na tvrdém rovném povrchu nabízí nejlepší komfort, ale drobné ostré nerovnosti jsou při větším zatlačení hooodně cítit (když se třeba opřete o lokty, kleknete si, nebo při ležení na boku…). V testu s karabinami bylo těžké při ležení na zádech vůbec lokalizovat, kde karabiny jsou. Na boku, nebo pod rameno se ale snadno prolehne a bylo to až bolestivé.
• Ridge Rest je proti předchozím tank. Neskutečně moc vydrží, když ji motáte reflexní vrstvou ven, tak jí slunce vůbec nevadí. I intenzivním používáním slehne jen minimálně. Dobře se balí i za mrazu, někdy ji skládám na čtvrtiny a strkám na záda, manipulace dobrá. Na Tvrdém rovném povrchu není tak pohodlná jako Z-Lite, ani tak dobře neschová drobné kamínky, výstupky, ale určitě ji neprolehnete.

A stručně – pro intenzivní, dlouhodobé používání určitě Ridge Rest. Na občasné výlety s větším pohodlím Z-lite. Pokud víte, co děláte, EVA je lehčí a levnější.

Stálo mě to sice $25 si články z ameriky zakoupit, ale chtěl jsem konečně znát nějaká fakta a ne jenom marketingový bullshit. Při cenách bund z těchto tkanin, které začínají na několika tisících a končí na cenách čínského osobního auta je člověk vděčný za každou informaci, která vnese do výběru vhodného kousku vybavení trochu světla.

Pokud potřebujete jen bundu na cesty do práce a na venčení pejska, tak neztrácejte čas dalším čtením, protože všechny moderní membránové textilie (Gore-Tex, eVENT, Toray Entrant G2 XT, Sympatex, Conduit, Membrain od Marmot, Omni-Tech atd.) bohatě splní vaše nároky. Pokud ale trávíte v přírodě času hodně a často ještě za špatných klimatických podmínek, rázem se mezi těmito materiály objeví značné rozdíly, takže není od věci zjistit, na co se která membrána hodí nejlépe.

Nejdříve si musíme posvítit na technologie stojící na pozadí nepromokavých-prodyšných (zkráceně nepro-pro) membránových tkanin. Většina významných výrobců používá jednu, nebo obě z uvedených variant funkčních membrán:

•  hydrofobní, mikroporézní membrána
• hydrofilní monolitická (neporézní) membrána

Hydrofobní, mikroporézní membrána

Je to takřka bez výjimky membrána z expandovaného PTFE (teflonu) s obrovským množstvím pórů, které prochází membránou. Tyto póry umožňují molekulám vody v podobě vodní páry procházet skrz membránu a tím zajišťují její prodyšnost. Nepromokavost membrány je dána obrovským povrchovým napětím materiálu membrány, které nedovolí vniknout do pórů ani nejmenším kapičkám vody (takže to není tak, jak tvrdí firma Gore na všech svých výrobcích, že nepromokavost je výsledkem velikosti pórů). Membrána je skutečně nepromokavá, lehká, odolná a extrémně prodyšná, ale má pro praktické použití jednu obrovskou nevýhodu – praním a znečišťováním membrány v běžném provozu klesá její povrchové napětí a tím voděodpudivost. Největším viníkem jsou mastnoty a oleje, a to i ty běžně produkované lidským tělem, které nepromokavost membrány v krátkém čase téměř úplně zničí. O tom se bohužel přesvědčil nejeden uživatel první generace Gore-Texu. PTFE membrána  od firmy Gore v podstatě určila standard pro nepromokavost a prodyšnost funkčních membránových textilií.

Tuto technologii nyní využívá i materiál eVent, s tím, že chemicky zajistil její odolnost proti znečištění. Membránu pak stačí nalaminovat na vhodnou látku a máte 2-vrstvý, velmi lehký a dostatečně funkční a trvanlivý textilní materiál.

Hydrofilní, neporézní membrána

Jedná se o souvislou, vodu absorbující membránu bez průchozích pórů. Kde se tedy vezme prodyšnost? Voda se skrz membránu transportuje následujícím mechanizmem – molekuly vody se adsorbují na vnitřním povrchu membrány, na principu difůze v pevných látkách a rozdílu v koncentraci uvnitř a vně membrány jsou transportovány na vnější povrch membrány, kde se odpaří. Excelentní nepromakavost je stejně jako třeba u igelitu zajištěna tím, že souvislá membrána fyzicky brání průchodu kapalné vody.

Sem patří téměř všechny PU (polyuretanové) membrány a tedy valná většina známých membrán, takže i dnešní Gore-Tex, který využívá teflonovou membránu s PU vrstvou. PU vrstva zde chrání tu teflonovou proti znečištění a poškození.

Nevýhodou souvislé, neporézní PU membrány je fakt, že rychlost difůze je nepřímo úměrná tloušťce membrány. Abyste tedy zajistili dostatečně rychlý transport vlhkosti ven, musí být membrána velmi tenká, a velmi tenká membrána se i velmi snadno poškodí. Proto na ní musí být z obou stran nalaminovaná nějaká ochranná textilie – a máme tu vysvětlení pro 3-vrstvý laminát a pro vyšší hmotnost těchto textilií. U 2,5-vrstvého laminátu (Gore-Tex Pac-Lite) se podařilo snížit hmotnost tím, že eliminovali vnitřní ochrannou textilii a místo toho nanesli ochrannou uhlíkovou vrstvu.

Tak a teď konečně k výsledkům skutečných testů. Jak jsem se dočetl, existuje minimálně 5 normami stanovených testů pro měření prodyšnosti membránových textilií a každý vždy nějak zvýhodňuje některou z textilií. Kvůli autorským právům bohužel nemůžu reprodukovat všechny výsledky, ale o to nejzásadnější vás nepřipravím. V následujícím grafu uvádím výsledky testů americké armády metodou DMPC. A to z několika důvodů:

• americká armáda si zakládá na tom, aby její vybavení bylo světovou špičkou a do výzkumu investuje obrovské peníze
• armáda nemá důvod protěžovat nějakou obchodní značku (výjimkou jsou země jako ČR, které jsou na prvních místech světového žebříčku ohledně korupce)
• jako téměř jediný, tento test měřil prodyšnost v závislosti na vlhkosti prostředí!!! To je pro praktického uživatele zásadní informace.

Zdroj: Test results from US Army’s Soldier Systems Center, Natick, MA using a Dynamic Moisture Permeation Cell (DMPC), ASTM F2298. Courtesy of Phillip W. Gibson.Shrnutí:

• je třeba si uvědomit, že při velké námaze se kompletně propotíte i v nesrovnatelně prodyšnějším bavlněném tričku, takže i membránové oblečení je potřeba používat inteligentně.
• laboratorní výsledky testů poskytované jednotlivými výrobci je dobré brát s nadhledem, protože o tom, jak se v jejich výrobku budete cítit v náročných podmínkách vám toho příliš moc neřeknou. Výrobci většinou volí metodu a podmínky pro test takové, aby to jejich výrobek co nejvíce zvýhodnilo.
• membránové textilie s PU membránou, nebo kombinovanou membránou PTFE + PU (jako třeba Gore-Tex) mají skvělou a zaručenou nepromokavost a jejich prodyšnost je výborná při vysoké úrovni vlhkosti. Při nízké vlhkosti ale jejich prodyšnost rapidně klesá. To nemusí spoustě uživatelů vyhovovat, protože se musíte v bundě nejdřív trochu zapařit, než začne fungovat a když pak večer třeba zastavíte v kempu, tak pod bundou nikdy nedoschnete úplně kvůli poklesu prodyšnosti.
• Naproti tomu nová třída membránových textilií s hydrofobní, porézní membránou (eVent, Entrant G2 XT, Propore) je skvěle prodyšná bez ohledu na okolní vzdušnou vlhkost a zejména při nízkých úrovních vlhkosti je výrazně prodyšnější než nejlepší Gore-Tex. Nejnovější bundy z eVentu jsou také o dost lehčí než podobné třeba z Gore-Texu Pac-Lite. Nevýhodou těchto materiálů je, že za sebou nemají tak silný marketing a je těžší dobře propracovanou bundu sehnat.

Závěrečné doporučení pro výběr vhodného materiálu pro nepromokavou a prodyšnou bundu:

• máte-li peníze a zásadní je pro vás nepromokavost a propracovanost bundy, zkuste Gore-Tex.
• máte-li peníze a potřebujete kromě nepromokavosti také vysokou prodyšnost za všech okolností a k tomu nízkou hmotnost, zkuste eVent.
• nemáte-li peníze, volte levnější membrány, vybírejte propracovaný design a o to víc s rozumem je používejte.

Reference:

• McCullough, Elizabeth A., Kwon, Myoungsook, and Shim, Huensup. “A Comparison of Standard Methods for Measuring Water Vapor Permeability of Fabrics,” Measurement Science and Technology, Vol. 14, No. 8, 2003, pp. 1402-1408.
• Gibson, P., “Temperature-Dependent Water Vapor Diffusion Through Shape-Memory Polymer Laminates: Comparison with Other Waterproof-Breathable Laminates,” Proceedings of 23rd Army Science Conference, Orlando, Florida, 2-5 December 2002. http://www.asc2002.com/summaries/g/GP-21.pdf.
• Gibson, P.W. “‘Breathability’ Comparison of Commercial Outerwear Shell Layers,” Summary of DPMC tests performed by the U.S. Army Soldier Systems Center Natick, MA.
• Gibson, P.W. “Summary – Water Vapor Diffusion Properties of Fabric from Rainshield,” Summary of DPMC tests performed by the U.S. Army Soldier Systems Center Natick, MA.
• Gibson, P.W. “Water Vapor Transport Properties of Textiles, Membranes, and Laminates using the Dynamic Moisture Permeation Cell,” U.S. Army Soldier Systems Center Natick, MA.
• ASTM F 2298, “Standard Test Methods for Water Vapor Diffusion Resistance and Air Flow Resistance of Clothing Materials Using the Dynamic Moisture Permeation Cell,” American Society for Testing and Materials (ASTM) 2003.
• ASTM F 1868, “Standard Test Method for Thermal and Evaporative Resistance of Clothing Materials Using a Sweating Hot Plate,” American Society for Testing and Materials (ASTM) 1998.

převzato a přeloženo z www.andrewskurka.com

Podrobný návod, jak si za 20Kč vyrobit ultralehký vařič o hmotnosti kolem 10g, který se nemůže ucpat, nemá žádné pohyblivé nebo jemné součástky, které byste mohly poškodit. A i když ho nešťastnou náhodou rozmáčknete, máte dost velkou šanci, že ho opět narovnáte a můžete ho používat dál.Důležité specifikace a výhody:

• Podle typu použité plechovky váží pouze 8-12g!
• Náklady na konzervu jsou pouze 15-25 Kč a na děrovací kleště 150 Kč.
• Nemůže se ucpat, nemá žádné pohyblivé, nebo jemné součástky které byste mohly poškodit. A i když ho nešťastnou náhodou rozmáčknete, máte dost velkou šanci, že ho opět narovnáte a můžete ho používat dál.
• Slouží zároveň jako podstavec pro kotlík, nepotřebujete mezi něj a kotlík nic vkládat.
• Spaluje denaturovaný alkohol (čistý etanol, min. 95%) který je levný a k dostání téměř všude (drogérie, lékárny, benzínové pumpy a prodejny automobilový dílů), nebo izopropylalkohol.
• Etanol může být skladovaný v obyčejných plastových láhvích, ideálně PET od libovolných nápojů s dobrým víčkem (minerálka, Pepsi). Doporučuju PET s palivem označit barevnou izolepou nebo fixem.
• Spotřebuje asi 40 – 50ml etanlolu na uvaření 1 litru vody, v závislosti na použitém kotlíku, počáteční teplotě vody, a na použitém závětří okolo vařiče. Litr vody se potom uvaří za 10 – 15 minut.
• Pro mě je velice důležité, že neprodukuji zbytečný odpad v podobě prázdných bombiček od plynu.

Nevýhody:

• Protože průměr vařiče je pouze 65mm, větší kotlíky na něm mohou být nestabilní. Pro vaření ve větších kotlících zhotovte vařič z větší plechovky.
• Vařič hoří směrem do stran, takže velmi malé kotlíky a hrnečky nebudou plamen dostatečně využívat. Pro ně je lepší si zhotovit jiný vařič, který hoří směrem nahoru.
• Vařič nemá ovládání výkonu. To ovšem není žádný problém při dlouhých trecích, kdy jídelníček sestává z instantních těstovin, kuskusu, instantní bramborové kaše, polévek apod. a stejně potřebujete pouze vařit „vodu“.
• Nelze vypnout. Vařič hoří dokud nedojde odměřené palivo, nebo dokud ho neudusíte (přiklopením kotlíkem, zasypáním hlínou, sněhem, zalitím vodou). Sfouknout ho lze, ale jen velice obtížně.
• Není tak rychlý jako benzínové, nebo plynové vařiče. Pokud vám ale 200 až 500 gramů v batohu navíc stojí zato, abyste jedli o pár minutek dřív, zvolte vařič jiný… Já osobně čas, než se uvaří voda, věnuji přípravě, popřípadě balení noclehu, prohlížení mapy a trasy pro následující den atd.

Pomůcky potřebné pro výrobu vařiče: Plechovka od 85-ti gramové konzervy kočičího žrádla, děrovací kleště na kulatou díru 6mm (¼ palce), jakýkoliv lihový fix a cokoliv ocelového (lžíci) na sražení ostrých hran prázdné plechovky. Můžete použít i metr, ale rozmístění děr lze krásně určit od oka.

Výroba vařiče krok za krokem 1. Zbavte se obsahu konzervy a vymyjte ji. 2. Strhněte lžící, nebo nůžkami ostré hrany, které zbyly po otevření plechovky..

3. Po obvodu plechovky naznačte pod jejím horním okrajem 16 rovnoměrně rozmístěných značek. Pokud chcete, můžete použít metr, ale jde to snadno od oka. Stejně jako když krájíte pizzu, nejdřív naznačte půlky, pak čtvrtky, ty pak rozdělíte na půl atd. A navíc, na milimetru tady nesejde. 4. Nyní udělejte těsně pod horním okrajem plechovky v místech značek 16 rovnoměrně rozmístěných otvorů. Chce to trochu pečlivosti, pokud se pokusíte prostřihnout dvě díry příliš blízko u sebe, plech mezi nimi se protrhne. 5. Pod první řadou děr zhotovte dalších 16 děr tak, že střed každé nové díry bude přesně uprostřed mezi dvěma dírami v řadě nad.

Závětří Lihové vařiče jsou mnohem citlivější na vítr než konvenční outdoorové vařiče, takže dobré závětří je kritickou součástí systému na vaření. Já si vyrábím závětří z pevnějšího alobalu, je to dostupnější a levnější varianta, než komerční závětří např. od MSR a jiných výrobců. Instrukce pro výrobu závětří:

1. Uřízněte kus alobalu zhruba o 7-10cm delší než je obvod vašeho kotlíku. Když umístíte hotové závětří kolem kotlíku, tak že mezi ním a kotlíkem je asi 1,5cm, je dobré když se konce závětří překrývají alespoň o 5cm.
2. Přeložte alobal podélně vpůli.
3. Zahněte (zdvojte) všechny okraje, zvýší se tím pevnost a stabilita a také odolnost závětří vůči roztržení. Dříve než zahnete poslední stranu, uhlaďte závětří a vytlačte všechen vzduch, který zbyl mezi oběma vrstvami alobalu. Vzduch, který by uvnitř závětří zbyl, po zahřátí expanduje a mohl by závětří roztrhnout.

Obsluha vařiče Je to velice jednoduché. Nalijte do vařiče líh (množství odzkoušíte během používání), zapalte ho zápalkou nebo zapalovačem, počkejte 10-20 sekund než se palivo zahřeje a pak už jen postavte kotlík přímo na vařič. Znovu zdůrazňuji, že tento vařič není zamýšlený k vyvařování jako v polní kuchyni. Slouží především k uvaření vody pro přípravu instantních a předvařených surovin (těstoviny, kaše, polévky). Obvykle vařím o něco méně vody, než jídlo pro svoji finální konzistenci potřebuje. Poté co jídlo absorbuje všechnu uvařenou vodu a změkne, doředím ho na požadovanou konzistencí nevařenou vodou. To má hned několik výhod, spotřebuji méně paliva, nemusím jíst kuskusovou, nebo bramborovou polévku místo kuskusu nebo kaše, a nemusím čekat než jídlo po vaření vychladne.

Varianty Andrew Skurka: Nikdy jsem to netestoval, ale je pravděpodobné, že počet děr vařiče ovlivňuje výkon a účinnost vařiče. S větším počtem děr má větší výkon, ale horší využití paliva. S menším počtem děr je výkon nižší ale využití paliva lepší. Optimální počet děr závisí na použitém kotlíku (materiál, tloušťka stěny, tvar) množství vařené vody a její počáteční teplotě a na závětří… jinými slovy, je tu tolik proměnných, že se ani nevyplatí to testovat.

Poznámka NALEHKO: já osobně používám vařič v kombinaci s titanovým kotlíkem Evernew 1,3 litru s průměrem dna 15cm a funguje to dokonale. Systém je dostatečně stabilní a plameny z vařiče krásně objímají kotlík, tak jak to je na obrázku výše. Optimální využití paliva. Pokud chcete vařit ve větším kotlíku, bude asi potřeba pro výrobu vařiče použít větší plechovku a nebo zvolit jiný, než ultralehký lihový vařič. Do výšek přes 4000m.n.m. tento vařič nedoporučuji, protože líh nehoří tak snadno jako plyn a je potřeba zajistit, aby kotlík neseděl přímo na vařiči, ale byla mezi nimi mezera alespoň 5mm a vařič měl dostatek vzduchu, jinak blafe, zhasíná a je velká spotřeba paliva. Nicméně jsem na něm v Peru vařil i ve 4500m.n.m. Když se vám koncept vaření na lihu zalíbí, a chtěli byste něco vychytanějšího s výrazně menší spotřebou paliva, zkuste titanový vařič Evernew.

www.andrewskurka.com – stránky dobrodruha, průvodce a spisovatele, který je velkým propagátorem ultralehkého trekkingu. V nohách má už přes 50 tis. kilometrů a jeho poslední velký kousek byla 7500km dlouhá solo cesta okolo celé Aljašky, kterou stihl za 6 měsíců. To je v náročném terénu sněhem a houštím,bez cest a pěšin přes 40km denně! Časopis National Geografic ho za to vyhlásil Dobrodruhem roku 2010.