Tyhle tři dny utekly poměrně rychle a řekl bych že i bez významnější události. Jeden den jsme měli léto – kraťasy, triko, pohoda a skvělé výhledy.

Druhý den jaro – v noci déšť, přes den chumelení a všechny vyhlídky naprosto v mlze.

A třetí den regulérní zimu – v noci – 8C, probuzení do sněhu a mráz až do oběda.

takže jsme fakt kvaltovali a dorazili k silnici do města po 43km už ve 4h odpoledne. Tak to mám rád, trochu si v hostelu odpočinout, kopejtka nahoru a pivko:-)

Takhle mám konečně taky čas napsat, že nejsem jediný Čech na trailu a jediný kdo se snaží o tripple Crown! Doslova pár dní za mnou je Radek Hecsko, se kterým se znám od roku 2015 kdy jsem mu pomáhal s přípravou na PCT. On to vzal hopem, vůbec se s tím nemaže a stihl PCT i CDT proběhnout strašně rychle, takový Těšínský expres. Moc neplánuje, neřeší jídlo, prostě jde a dělá kilometry a zbytek dožene ve městě. Docela tvrďák. Můj pravej opak 🙂 zatím ho zlobí koleno, ale počítám že mě brzy převálcuje. Chtěl jsem o něm napsat až mě doběhne, ale zatím jsme pořád pár dní od sebe.

Každej kdo si nějakej dlouhej trail prošel tak ví, že to není zadarmo, bez ohledu na to, jestli to proběhnete za tři měsíce nebo za 6. A protože tady nás za těch 5 týdnů počasí oba řádně prozkoušelo a oba se zatím držíme, tak mi přijde dobrý zmínit, že tu bojujeme s nástrahama dva. Snad nám oběma vydrží zdraví a dotáhneme to do cíle.

S dovolením použiju Radkovu fotku co mi poslal z jednoho “bufetu” na trase – díky Radku.

Jen by mě zajímalo, kdy konečně přijde opravdové jaro. Tohle tady nepamatují, aby v dubnu chumelilo. Jsme rádi, že můžeme být u toho, když se přepisují historické tabulky…(stát Virginia je na úrovni Řecka… Dokážete si představit že v dubnu v Řecku týden chumelí a mrzne i v 300m.n.m???) mluvím v množném čísle, protože tak nějak spíš víc než míň šlapu s Flashem a Maplem. Klukům je 18 a 19 a akorát dokončili střední. Děsně mi vyhovuje že mají energii, jdou hodně nalehko a jsou většinou rychlejší než já a kilometry s nima utíkají. Jim zase vyhovuje, že já mám plán a oni chtějí dokončit ve stejném datu a tak jim stačí být se mnou, nebo předemnou a akorát to stihnou. Taky jim prej dost pomáhá, že mě žádný podmínky nerozhodí a že třeba přijdu v hrozný vánici na shelter dvě hodiny po nich, už po tmě, a mám dobrou náladu. Oni jsou často psychicky na dně a tohle je z toho vytrhne, protože vidí, že vlastně o nic nejde. Stačí mít vybavení trochu pod kontrolou – být v suchu a teple a zbytek se vždycky nějak poddá:-)

Možná by stálo za to, po 1500km trochu zhodnotit vybavení. Protože jsem se připravoval na základě historických klimatických dat a letošek přepisuje tabulky stran počtu sněhových bouří v březnu a nízkých teplot, tak jsem musel některý věci ve výbavě už během prvního týdne trochu poladit – spacák Rab Mythic 400 s komfortem – 1C vystužit reflexním bivi SOL Escape vkládaným dovnitř spacáku, aby neomezoval loft a kvůli kondenzaci vlhkosti kdyby nestíhal udýchat tělesnou vlhkost, tak ať nemám mokrý peří. Docela to fungovalo, řekl bych že přidá na komfortu tak 3 °C možná 4 °C. Když jsem si večer do spacáku ohřál litrovou flašku teplý vody, spal jsem dobře i v – 8 °C.

Spacák je plněný hydrofobním peřím a zatím se mi nepodařilo ho připravit o loft ani když jsem ho několikrát sbalil navlhlý. Škoda že je stejně plněnej na spodku i vršku… kdyby mu dali 60% zvrchu jako u Criterionu, byl by přesně o ten chlup co potřebuju teplejší… No a do těhlech podmínek je úplně nanic poloviční zip – když je výjimečně teplá noc, nemůžu se jen tak přikrýt a to mě dost zlobí. Takže je to nejspíš nejlehčí rovnoměrně plněný spacák na trhu s daným komfortem, je širší a delší než Quantum 350, má vnitřní límec a hydrofobní peří, dalo by se říct dokonalý (ano, každý jiný rok na AT by to byl dokonalý spacák) , ale já bych teď právě do těhlech naho..o podmínek měl radši quilt Enlighten Equipment…

Směšně lehkou, zkrácenou karimatku Klymit Static V UL jsem musel vyměnit za izolovanou UL verzi, protože za těch mrazů co máme byla odspodu kosa i když jsem pod ní dával tenkou pěnovku kterou mám jako zádovou výztuhu batohu. Ta pěnovka má 80g a je skvělá na sezení při pauzách a jako dodatečná izolace když spím na sněhu. Na izolované verzi spím pohodlně do teď, protože pořád mrzne…

Tenká pěnovka se teď výborně hodila jako kutilský materiál – Maple si musel koupit nové boty a v Daleville neměli běžecké boty, jen “lehké” trekovky Oboz, které za dva dny totálně dodělaly Maplovi nohy – puchýře, otlaky, žádné tlumení a bolest achilovek, vysoké a tvrdé pod kotníkem, takže po 50km má kolem kotníků modřiny… Bylo potřeba přidat tlumení a zvednout patu aby se kotník dostal výš nad okraj boty – nic neposlouží líp než pár vrstev EVA pěny 🙂

Zbytek výbavy byl dostačující. Třeba u bot – Inov-8 325 GTX jsem měl z kraje pocit že jsem to přehnal a že mi v teple uhnijou nohy, ale vzhledem k tomu že jsme zatím šli víc ve sněhu a mraze než v teple a suchu, tak to byla výborná volba. Na nohy je mi zima i doma v bytě a tady mě tyhle boty spolu s nepromok ponožkama mnohokrát zachránily. Boty i ponožky začaly pouštět vodu tak čtvrtý týden, když mi několikrát po celodenním pochodu vodou přes noc zmrznuly na kost a já se do nich ráno v mraze nemohl dostat a musel jsem je rozšlapat a rozlámat, jinak bych je nenazul a mrznul tam doteď… Zázraky se nedějí a všechno se dá zničit. Naučil jsem se dávat večer smradlavý, mokrý ponožky do ziplocku a brát si je do spacáku aby přes noc nezmrzly a daly se použít… hnus, ale funguje to:-)

Boty jsem odložil minulý týden po 1015km a kromě jedné praskliny na levé botě neměly žádnou díru. Vypadá to že u Inov-8 konečně trefili správný materiál – moje botky vypadají rozhodně líp než Altry kluků. A to jsou Altra Lone Peak nejlepší a nejoblíbenější boty na dlouhých trailech!

Boty jsem tudíž měnit nemusel, ale na poště jsem měl nový pár botek Inov-8 Trailroc 285 a ty dávali do hlášeného teplejšího počasí větší smysl.

Trochu jsem se bál, že i mikina Alpha Flux bude na pohyb moc, ale je to můj miláček a kluci mi ji nesmírně závidí. Alpha je teplejší a prodyšnejší než normální fleece a tahle lehčí gramáž je ideální. Nesundávám ji ze sebe klidně několik dní,protože v ní i spím. Mám ji rád.

Příjemně mě překvapily nepromok gatě HighPoint Road Runner – fakt nepromoknou, dá se v nich jít celý den a na hmotnost 120g pořád drží v jednom kuse. Stejně tak bunda Rab Flashpoint 180g která už má za sebou CDT a hodně časté používání a pořád drží. Tady ji mám na sobě každý den. Prostě každý. Už je na ní vidět že má dost, ale zatím slouží.

Taky jsem rád, že jsem zvolil jako tarp SMD Deschutes Plus s moskytiérou na spodním okraji. Bylo to sice původně kvůli komárům, ale síťovina skvěle drží sníh venku i když fest fouká. Taky díky tomu tarp drží o dost víc tepla. Když hlásí extra mrazy, tak nespím v otevřeném Sheltru, ale stavím tarp, přitáhnu ho k zemi a tam je odhadem tak o 4C tepleji.

Co se vůbec nepovedlo je poklička ke kotlíku. Originál Evernew jsem nechal doma, protože má 30g a místo toho jsem si vyrobil z alobalu 5g náhradu. Krom toho že na kotlíku nedrží a pořád se mačká, tak mi nedovolí nechat kotlík večer venku k použití na ráno – všude jsou myši a těm kotlík prostě voní. V noci naběhnou, poklička pod nima povolí, spadnou do kotlíku, a já mám od nich ráno v kotlíku bobany. To mě vytáčí. Když kotlík pověsím v sheltru, snaží se na něj dostat a dělají bugr. Když ho nechám venku, naserou do něj. Originál pokličku jsem zatížil kamenem a bylo. Kravina ale děsně mě to vytáčí a přidělává práci.

Výborným překvapením je filtr Katadyn Befree – risknul jsem si ho vzít na AT bez odzkoušení, protože je tu hromada pramenů, kde není potřeba filtrovat a do města pro odzkoušený Sawyer se kterým chodí 90% lidí bych to doklepal. Befree má lepší průtok a s měkkou láhví se líp nabírá voda. Taky ho nemusím vyklepávat od vody, když ho na noc dávám do spacáku aby nezmrznul. Nechám ho prostě na láhvi a hodím do nohou spacáku. Ale bacha, jak zničíte láhev jste v pr… narozdíl od Sawyeru Befree nepasuje na žádnou jinou láhev!!! Podle výrobce je velmi jednoduché filtr propláchnout. Ano teoreticky ano, dává to smysl, ale v praxi to moc nefunguje a po 5ti týdnech musím koupit nový filtr. Sawyer bych na hostelu propláchnul a jel bych dál. Takže BeFree funguje skvěle, má super průtok a dobře se s ním pracuje, ale na dlouhý trek je větší jistota velký Sawyer.

No a málem bych zapomněl na batoh Gossamer Gear Kumo 36. Ten taky nezklamal. Žádný batohy na trhu nemají tak pohodlný ramenní popruhy jako Gossamer. Na tuhle cestu a výbavu je to ideální velikost. S tím jak extrémně tady žeru, tak se vejdu s jídlem max na 4dny, ideálně na 3. Pro běžný výlet se tudíž pohodlně vejdete s jídlem na týden. Když opouštím město mívám batoh s jídlem a vodou 9 až 10kg. To je na tenhle batoh ideální. Nejskvělejší je opět velká síťovaná kapsa – spolkne všechno co můžete přes den potřebovat. Maple má taky Kumo a do Glasgow si objednal o 200g lehčí batoh z Cuben Fiber. Vypadal dobře, hmotnostní úspora obrovská, ale stejně si Maple nechal Kumo – ramenní popruhy plus skvělé kapsy se prostě nedaly odložit 🙂

Mohlo by se zdát, že jsem buď nenáročnej, nebo se snažím všechno vychválit, že to přeci není možný abych byl téměř ze všeho nadšený… Realita je taková, že už mám za posledních pár let v nohách 13 000km po horách a mám nějaké zkušenosti a vím co chci a potřebuju. Spoustu věcí jsem už vyzkoušel a když po něčem sáhnu, jdu dost na jistotu.

Jo a po tomhle treku určitě přibudou do naší nabídky ponožky Bridgedale! Ještě jsem nezažil aby Merino ponožka vydržela 1000km. Napíšu víc až otestuju všech 5 modelů co jsem si koupil.

No a na závěr zase něco zajímavějšího než vybavení – Američani jsou naprosto nadšení z různých výzev. Ne že by se do nich pouštěli, to ne, ale nadšeně o nich diskutují! Takže i na AT kolují různé Výzvy naprosto vzdálené schopnostem většiny lidí tady. Třeba Gallon challenge – sníst najednou gallon (3.8litru) zmrzliny. Nebo 24 challenge – ujít za den 24mil a vypít 24piv. To prý ještě nikdo nedal. Tady myslím na Radka, mohl by a měl by to pro Čechy urvat:-) on piva měří na desetipiva a míle to jsou pro něj na půl dne. Radku fandíme ti!!! Myslel jsem si, že mě tohle nechává chladným, ale asi mě taky jedna výzva zaujala – The Four State Challenge – snažíte se za jeden den vstoupit na území 4 států! Přespíte kousek od severní hranice Virginie, ráno vyrazíte, dojdete na hranici, projdete státy West Virginia a Maryland a skončíte v Pennsylvanii po 45mílích (72km). To zní jako něco co bych rád zkusil 🙂

Už se to blíží, tak snad nohy vydrží.

Dáváme si půl dne volna v hostelu a za hodinku vyrážíme. Zase chumelí i tady dole ve městě…

Mějte se fajně a držte nám palce ať se to počasí konečně umoudří!

Fotky ve větším rozlišení na našem FACEBOOKU