Appalachian Trail, zkráceně prostě AT – nejstarší a nejpopulárnější dlouhý trail v USA a vlastně i na světě. Se svými 3600km sice není nejdelší, ale svoje „nej“ určitě má – prochází nejvíce státy (14), je vyznačený neuvěřitelným počtem 165000 značek, alespoň krátkou sekci si každý rok projdou 2-3miliony lidí (i když pokusit se ho projít celý v kuse má odvahu jen asi 3 až 5tis), a taky na něm máte šanci narazit na největší počet jedovatých hadů

Základy trailu byly ustanovené téměř před stoletím, ale oficiální Národní Scénický trail z něho udělali před padesáti lety. Takové pěkně kulaté výročí by si skoro zasloužilo „malou“ procházku.

A je tady ještě něco, proč třeba mě začalo AT ležet v hlavě – je totiž součástí tzv. TRIPLE CROWN of HIKING – trojice nejdelších světových pěších trailů. Korunu se třema špičkama si můžete na hlavu posadit, pokud se vám podaří zdolat AT (3600km), Pacific Crest Trail (tzv. PCT – 4260km) a Continental Divide Trail (tzv. CDT – 4600 až 5000km podle variant). A to už je výzva ne? Prostě něco jako Koruna Himáláje, která nenechá spát ty největší horolezecké „pošuky“.

A takhle snadno, jsem se na cestu mezi pošuky nedávno zařadil i já… V roce 2012 se mi podařilo splnit sen a projít si celé PCT. Člověk by řekl, že jít 5měsíců v kuse pěšky prostě jednou za život stačí… ale opak je pravdou. Je to krásný, je to náročný a je to návykový. Prostě máte cestu a máte cíl. A každej vykonanej krok vás jednoznačně posouvá k cíli. Jednoduché, krásné… něco, co v „normálním“ zamotaném a složitém životě chybí. Takže když v roce 2016 moje čerstvá manželka Oli prohlásila, že by něco takového chtěla taky zažít, nebylo na co čekat a vyrazili jsme na těžší a delší CDT. O AT jsem nikdy nepřemýšlel. Appalachian trail mě vždycky spíš odrazoval množstvím lidí, blízkostí civilizace, absencí pořádných hor (nejvyšší vrchol trailu Clingmans Dome má jen lehce přes 2000mnm.) Jenže nic delšího než CDT už na světě není… tak kam vyrazit dál? Tak že bychom tomu AT nakonec dali šanci? Hodně našich kamarádů ze CDT ho překvapivě hodnotilo velmi pozitivně a během pracovního pobytu v USA jsme měli šanci si pár úseků projít. Co je vlastně na malých kopečkách špatný. Vždyť třeba v Jeseníkách je tak krásně! Hlavní je být venku a na cestě.

No a pak je tady samozřejmě taky ta VĚC s Triple Crown. A tak je konec února a já mám vedle v pokoji sbalený batoh a zítra odlítám směr Atlanta a začátek trailu na Springer Mountain.

Aby to mělo trochu koule, říkal jsem si, že by nebylo špatný si to projít částečně jako zimní přechod… proto ten start takhle v únoru. A taky proto, že by tam nemuselo být tolik dalších „pošuků“  A taky proto, že začátkem června, až naše malá Terka bude slavit 1rok, už bych chtěl být zpátky. To bude ta nejtěžší věc, tohle stýskání… fakt se mi bude po těch mých holkách stýskat.

Ještě že díky rozjetému projektu NALEHKO nebyl na plánování a přípravu žádný čas – nestihlo mi dojít, jak moc se mi bude stýskat a kolik nedodělaných věcí tu po mně na ostatní v týmu zůstane… Teď už to ale stejně nejde vzít zpátky, takže naposledy překontrolovat výbavu, převážit batoh a nasedat!

V dalším příspěvku se podělím o detaily z plánování a výbavy. A pak už to budou pravidelně střípky z trailu. Snad vám to dodá trochu chuti taky někam vyrazit… Petr K.