Ráno dokupuji pár zásob a mířím zase k hranici. Jdu krásnými stezkami, ale je dost chladno, prší, chvílemi sněží a dokonce padají i kroupy. Celé se to tu jmenuje přírodní park Homolka-Vojířov. Jsou tu krásné, převážně jehličnaté a občas smíšené lesy, které nejeví žádné známky těžby. Po cestě potkávám i rašeliniště a bažiny. I přes tu zimu se mi to tu moc líbí a místama mi to připomíná spíše nějaké stezky v USA na apalačské stezce. Za celou dobu nikoho nepotkávám. Dokonce se i náhodou dostávám k nejsevernějšímu bodu Rakouska.

Plynule vcházím do CHKO Třeboňsko a začínají se objevovat pro tuhle oblast tak typické rybníky. Krom toho tu jsou krásné lesy. Na okraji jednoho lesíka procházím okolo ohrady ve které někdo chová 2 himalájské jaky. Žasnu co všechno ještě v ČR nepotkám :-). Jaci jsou krásní, jeden je bílý a jmenují se Otík a Matylda.

Většinu dne propršelo, chvílemi sněžilo, když pak přicházím do městečka Chlum u Třeboně, tak to tu na místní ubytovně pro dnešek balím. 

Majitele ubytování celkem zajímá má cesta, tak mu ráno chvíli o všem vyprávím. Vycházím po červené podél hranic na jih. Lesy tu jsou celkem opuštěné, ale spíše to je dáno tím, že je pořád dost zima a lidi jsou zalezlý doma. Občas se někde vynoří malá vesnička s pár domky. Počasí se moc nelepší, pořád poletuje sníh. Dále moje kroky vedou přes přírodní rezervace Dračice a Krabonoš, pak se najednou objevuje obří pískovcový lom. Nechápu kde se to tady takhle objevilo, ale je obrovskej. Kráčím chvíli podél něho lesem a míjím památník vojína, který zde padl při obraně hranic. 

To pohraničí je tady dost znát. Procházím vesnicí Nová Ves nad Lužnicí – za války byla srovnána se zemí. Teď je tady pár nových domků a rozpadlý kostel. Den předtím jsem dostal nabídku k přespání v Českých Velenicích, kam přicházím už kolem 16 h. Přespávám v Domově mládeže a jsem rád, že jsem v suchu a relativně v teple. Hned naproti mám obchod, tak dokupuji zásoby a večer se dojídám. Zítra by mě měla čekat dost odlehlá část.

Před mým odchodem se ráno ještě potkávám s vychovatelkou, která se vyptává na moji cestu a slibuje, že vše ukáže ředitelce školy a pokusí se vše ještě zviditelnit. Za městečkem už opět mizím v hlubokých lesích. Opět nikdo nikde. Potkávám jen pěknou boudičku, ale zamčenou. V Česku je těch možností s přespáváním poměrně málo. Až bude tepleji tak už mě to ale moc trápit nebude.

V okolí Nových hradů se cesta začíná stáčet k Novohradským horám. Procházím okolo několika rybníků  a začínám pomalu stoupat. Objevuje se první sníh. Okolo 700 m n.m. je už sníh takřka všude a je fakt zima. Všude okolo tečou krásné, čisté potůčky a příroda tu působí nedotčeným dojmem. Po okolí je rozeseto jen pár malých vesniček s pár domky, ale jinak jen krásná příroda. Přicházím do Hojné Vody, kde mě místní paní ubytovává v levném penzionu. Vypadá to, že tu jsem jediná turista široko daleko. Zítra budu pokračovat ještě víc na jih.

Od rána konečně svítí sluníčko a i přesto, že je tu sníh, tak si cestu užívám. V Hojné Vodě mají zajímavé místo s krásným zvonem setkávání. Energické místo a s krásným výhledem na okolí. Pak už začínám stoupat na nejvyšší vrchol severní části Novohradských hor – Vysoká. Sníh přibývá, ale výstup si stejně užívám. Míjím nádherná skaliska s metrovými rampouchy. Tak až taková zima tu byla! Vysoká má 1034 m n.m. Dělám fotku a začínám trochu klesat.

Když pak jdu lesní cestou, tak kousek přede mnou přeběhnou 2 nádherné kusance. Řekl bych, že to byl Los evropský, ten tu prý žije. Každopádně velký byly jak kráva. Úplně se mi zastavil dech, nádherný zážitek. Srnky mi přebíhají přes cestu neustále, ale tohle bylo něco úplně jinýho.

Přicházím k Žofínskému pralesu, je to jedna z nejstarších přírodních rezervací ve střední Evropě ponechaná bez zásahu lidí. Bohužel se nedá dostat dovnitř, ale možná je to dobře. Pak ještě míjím zajímavé rybníčky a močály, klesám níže a sníh už mizí. 

Objevují se pastviny, ovce a krávy. Do teď asi zatím nejkrásnější místa z cesty. Do Novohradských hor se budu muset ještě někdy vrátit. Dneska dávám 42 km a přicházím až do Dolních Dvořišť. Domlouvám si tu ubytko a po 10 dnech se jdu najíst do restaurace. Zítra bych měl dojít na nejjižnější bod ČR.