Nalehko v Maroku

Někdy po vánocích jsme s kolegou a kamarádem Honzou, co spolu sedíme ve skladu na brambory, aktuálně kabinetě přírodních věd, usoudili, že nám z našich studentíků už trochu hučí v kouli. Naštěstí se blížily únorové jarní prázdniny a tak jsme si na šéfce vyškemrali ještě dva dni navíc, promptně zakoupili letenky, pobalili nádobíčko a vyrazili směr Afrika na desetidenní expedici Maroko 2019. Cílem vejletu byl trek v oblasti Vysokého Atlasu, výstup na Jebel Toubkal a potom ještě pár čundříků do pouště. No a protože jsme líní nosit těžké věci, tak se to samozřejmě odehrálo v ultralehkém stylu. Povídání o tom jak jsme se v Maroku měli bych na tomto místě vynechal a raději se pojďme mrknout na to, jak tenhle výlet přežily některé vybrané kousky z naší odladěné výbavy.

Batoh Gossamer Gear Gorilla 40 už nějakou dobu mám, a proto jsem věděl do čeho jdu. Výborně mi posloužil jako palubní zavazadlo při přepravě nízkonákladovou Ryanair. Jen bylo potřeba vyjmout drátěnou výstuhu, aby se dal zbouchat do co nejmenšího objemu. Při trekování jsem si ho vyloženě užíval, obvyklá váha se pohybovala někde kolem 12 kilo – zejména do pouště jsme brali poměrně dost vody. Trochu líto mi Gorilly bylo, když jsem ji cpal na zahrádky lokálních autobusů a přivazoval mezi pytle s fíkama a klece s drůbeží. Ale i tohle zacházení nakonec přečkala.

Karimatka TaR Neo Air Xlite je další milovanej kousek mé výbavy. Trochu jsem uvažoval, jestli si nemám spíš vzít pěnovku, ale sklon k pohodlnosti mě přece jenom přinutil do batohu vhodit nafukovačku. Dobře jsem udělal. Párkrát jsme spali v kamenitém korytě řeky, nebo na kopci v poušti a TaR mě pokaždé spolehlivě odizolovala nejen do rychle vychládající země, ale i od poměrně špičatých a hranatých šutříků a balvánků. Pro její ochranu stačilo jen použít plachtu z tyveku a žádné prodření či ďobnutí, kterého jsem se původně obával se nekonalo.

Hole Fizan Compact pro mě byly, přiznám se, příjemné překvapení. Na poslední chvíli před odletem jsem je zabavil manželce hlavně kvůli sápačce na Toubkal. Měl jsem trochu pochybnosti, zda stěna trubky alobalové síly není přece jenom trochu málo na odraz mých mocných paží a ukázalo se, že naprosto v pohodě. Několikrát mi zůstali zapíchnutý v přemrzlým sněhu a já byl nucenej je lomcováním a vyloženě hrubou silou vydolovat ven a všechno zvládly bez ztráty kytičky. Nakonec jsem je pak ještě moc rád používal v poušti jako oporu při ne úplně jistém kroku mezi kameny.

Filtr Sawyer Mini se ukázal jako zásadní a velmi významná věcička při úpravě vody. A to jak té natočené z kohoutku tak i té co jsme nabírali z vyloženě podezřelých zdrojů, jako byly poloslané potoky v pouštních oázách, případně zemědělské zavlažovací kanály v horách.  Zvládal to na jedničku a tak se náš čundřík obešel bez potupné srajdy. Jediné co bych vytknul, je nízká životnost plastické láhve, která mi bouchla při filtrování ve svaru už třetí den vejletu. Naštěstí je závit na těle filtru identický s pet lahvemi běžné provenience. S petkou to šlo taky, ale komfort protlačování vody filtrem byl výrazně menší. Pozn. redakce – pro filtrování spíše doporučujeme odolnější láhve Evernew.

Batoh Granite Gear Crown2 . Znáte ten pocit, když zjišťujete, co vaše vybavení umí a pak se nestačíte divit nad maličkostmi, jako: Výborně, tahle kapsa je skvěle udělaná. Nebo: nad tímhle se opravdu někdo zamyslel, když to dělal. Tak přesně ten pocit jsem u batohu a jeho prvního velkého testu v Maroku měl. Úspora váhy, která ale nijak neovlivní funkčnost, je pozorovatelná na mnoha malých detailech. Přezky jsou pevné a malé, dají se jednoduše demontovat  pokud nechcete používat víko. Popruhy se dobře seřizují a jsou tak akorát široké i dlouhé. I na člověka, který měří okolo dvou metrů, batoh dobře sedl a záda přiměřeně větrala i v marockém vedru.

Karimatka Klymit V Ultralite SL. Neměl bych si k vybavení asi dělat přílišně velký vztah, ale pravdou je, že karimatku jsem si po prvním ostrém spaní venku zamiloval. Měřím na výšku něco málo pod dva metry, postavou jsem spíše vyžle, a tak jsem do její koupě šel s tím, že si pod hlavu budu dávat dobře vycpaný batoh. Karimatka jednoduše není pro čahouny, tak se to musí operativně vyřešit. Hlava a lopatky na batohu, tělo a nohy kde nejvíce píchají pouštní šutříky na karimatce. Stačí přibližně deset vdechů, necelá minuta a karimatka je plně nafouknutá. Po nasednutí je cítit struktura podloží, na kterém se spí, ale po zalehnutí se vzduch rozprostře kolem těla a vyplní každou mezeru a nerovnost. Boční části karimatky příjemně obepnou tělo a zafixují ho na místě.

To že se nám výlet povedl, bylo samozřejmě dílem osvíceného a skvělého plánování, výrazného kondičního převisu obou zúčastněných borců, ale samozřejmě taky z valné většiny dáno takřka bezchybně fungující výbavičkou, která nám umožnila si to celé užít na rychlých a lehkých nohou.

Zažili, užili, vyzkoušeli a sepsali  Honza Bratt a Jirka Kostínek